1. 6. 2020 – U Prince Miroslava, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto, video: Jiří Kaprálek
Publikováno: 9. 6. 2020
Dlouhé tři měsíce trvala nucená koncertní pauza. Naštěstí se začíná blýskat na lepší časy a alespoň menší akce si již mohou fanoušci dopřát. Jedna taková se konala v restauraci U Prince Miroslava v pražských Radlicích.
Zahrála tady bezejmenná kapela, ve které se sešli Jan Holeček (zpěv), Paul Kowacz a Jiří Milota (kytary), Jan Volný (baskytara), a za bicími seděl matador naší rockové scény Karel Jenčík. Ještě než tahle parta spustila, vystoupil Honza Holeček sám s kytarou, aby malým recitálem ukázal publiku i svou akustickou tvář.
Zahrál pět písniček, mezi kterými nechyběl velký hit Neila Younga Old Man. V Holečkově podání zazněla i méně známá: Say It Ain’t So od Murraye Heada a nechyběla ani fantastická Melissa z repertoáru The Allman Brothers Band. Všechny písně měly v Holečkově podání jedinečnou atmosféru, jeho akustická poloha byla pro všechny. kdož ho znají pouze z kapel Energit, Afteglow či Livin Free, příjemným překvapením.
Po malé chvilce nutné na pódiové úpravy přišel čas na pořádný bigbít. Tahle parta spolu hrála úplně poprvé, a tak není divu, že na jejím repertoáru byly výhradně předělávky hitů šedesátých a sedmdesátých let. Zazněly takové evergreeny jako Sunshine Of Your Love, All Right Now nebo Walk In My Shadow.
Publikum spontánně reagovalo na každou z nich. Na všech byla vidět radost, že jsou zase na koncertě i že se zase mohou normálně potkávat. Týkalo se to jak muzikantů, tak jejich fanoušků. Na setlist se dostala i beatlesovská Come Together.
Navzdory tomu, že spolu skupina vystupovala poprvé (a kvůli vytíženosti jednotlivých členů dost možná i naposledy), působila neuvěřitelně sehraně, ale nešlo vlastně o žádné překvapení, neboť všichni jsou výborní muzikanti a velcí profesionálové.
Poté, co si kapela dopřála krátký čas na oddech, energická jízda pokračovala mistrně zahranou hendrixovou Hey Joe, která byla věnována nedávno zesnulému, v Čechách žijícímu zpěvákovi a kytaristovi Danimu Robinsonovi. V písni bylo radost poslouchat Karla Jenčíka, který předvedl svůj bubenický um. Efektním kytarovým sólem se blýskl Paul Kowacz.
O zpěvu Honzy Holečka jsem už napsal mnoho superlativů, také tento večer si Holeček za svůj výkon, při němž nikdo nepochyboval o jeho mimořádném talentu, zasloužil absolutorium. S blížícím se koncem se dostalo i na rockové klasiky, jako jsou Smoke On The Water a Jumpin‘ Jack Flash, která zazněla ve zkrácené verzi, neboť bylo nutné dodržet zavírací hodinu.
Byl to perfektní zážitek, jehož jedinou chybou byl rychlý konec. Nezbývá tedy než si přát, aby byla zrušena i poslední koronavirová opatření, a my se mohli bez omezení radovat ze skvělé muziky.