7. 4. 2019 – Městské divadlo, Kladno
8. 4. 2019 – Kulturní dům barikádníků (Barča), Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Dominik Effenberg – www.dominikeffenberg.com/
Publikováno: 16. 4. 2019
7. 4. 2019 – Kladno
Středočeské Kladno bývá vnímáno spíše jako hokejové, případně průmyslové město. V souvislosti s kulturou o něm hovoří málokdo, přesto se i zde koná mnoho zajímavých bigbítových vystoupení. Jedním z nich byl určitě koncert SUPERGROUP.CZ v místním divadle.
Okolnosti vzniku téhle super kapely byly již mnohokrát uváděny, takže jen krátce: špičkové hráče naší rockové scény Kamila Střihavku (zpěv), Michala Pavlíčka (kytara), Vladimíra „Gumu“ Kulhánka (basa), Jana Hrubého (housle), Romana Dragouna (klávesy) a Miloše Meiera (bicí) svedla dohromady společná anketa Rádia Beat a časopisu Rock & Pop, v níž čtenáři volili nejlepší hráče na jednotlivé nástroje. Tuhle historii ostatně v úvodu večera připomněl i Kamil Střihavka.
Ještě předtím se kladenským divadlem rozezněla instrumentálka Bratři, která místní publikum naladila na parádní rockovou jízdu. Na ni už se zpěvákem za mikrofonem navázala Holka, čapni draka od v současnosti opět koncertujících BSP. A pak už kapela sázela jeden hit za druhým. Například šlo o All Right Now, Come Together či You Keep on Moving. Střihavka nemusel ani jednotlivé písně představovat, omezil se jen na prosté: „…a tuhle znáš?“. A že je fanoušci opravdu všechny znali, dokazovalo to, že si už od prvních taktů začali s Kamilem zpívat nebo alespoň podupávat do rytmu.
Nejen světovými fláky živa je Supergroup.cz. Kapela si s gustem zahraje také české skladby, které proslavily její jednotlivé členy. V jejich podání se divadlem rozléhaly takové fláky jako „výběrovský“ Tatrman, Ó hory, ó hory od slavných Stromboli nebo Variace na renesanční téma. Osobně se mi úprava Mišíkova hitu příliš nezamlouvala, neboť hlasová exhibice, kterou v písni předváděl Kamil Střihavka mi přišla trošku nadbytečná. Nepochybuji však, že jiní posluchači z takto pojaté „Variace“ mohli být nadšeni.
Za pochvalu jistě stojí čistý a srozumitelný zvuk, který v kladenském divadle panoval. Naopak osvětlení scény se tolik nepovedlo, a jasně bílé světlo, které občas ostře zářilo divákům přímo do obličejů, nebylo pro nikoho moc příjemné. S trochou nadsázky by se to dalo přirovnat ke kulisám nějakého policejního výslechu. Mimo to atmosféra mírně utrpěla i tím, že koncert byl uzpůsoben pouze k sezení.
Velký prostor pro předvedení svého umění dostal bubeník Miloš Meier, ten svým sólem roztleskal celý sál a ukázka z jeho projektu Drumming Syndrome se setkala s velkým úspěchem. Zklidnění přinesl Roman Dragoun, který zazpíval svůj Zdroj a navázal na něj, už s kapelou za zády, písničkou Take Me For A Little While, kterou v roce 1993 na své jediné album natočila hvězdná dvojice Coverdale and Page. Tahle skladba byla z celého setlistu asi nejméně známá.
Co fanoušky na Supergroup.cz ohromuje, jsou bezesporu housle a jedinečná hra Honzy Hrubého. Slyšet jeho nástroj v písních jako Message In The Bottle je velkým zážitkem pro každého hudebního fajnšmekra. Velké nadšení u posluchačů vyvolala zeppelinovská Whole Lotta Love, po které kapela opustila jeviště kladenského divadla.
Přídavek na sebe naštěstí nenechal dlouho čekat a ke všeobecné radosti jím byla nesmrtelná klasika Highway To Hell. I přes výše uvedené nedostatky byl kladenský večer mimořádným zážitkem.
8. 4. 2019 – Barča, Praha
O den později se hvězdná sestava přesunula do strašnického Kulturního domu barikádníků – mezi rockery známého jako Barča. Využil jsem lákavé příležitosti zajít si i na pražský koncert a obě vystoupení porovnat.
Co se týče dramaturgie, doznal pražský večer jediné drobnější změny: úvodní písničkou se stala Holka, čapni draka, a skladba Bratři se v setlistu posunula na jiné místo. Jinak byl výběr skladeb úplně shodný jako předešlý den.
Odlišná ale byla atmosféra. Barča je sál s poměrně velkou kapacitou návštěvnosti, a rockoví fandové ji skoro celou využili. Navíc byl koncert převážně na stání a lidé mohli tančit podle libosti. Což je pro bigbít určitě příhodnější než „akademické“ divadelní prostředí.
Je však třeba říct, že o mnoho horší byl zvuk. Ten byl od samého začátku příliš hlasitý a potýkal se s nejrůznějšími technickými problémy, jako bylo například nesmyslné echo na zpěvákově mikrofonu. Vrcholem všeho byl totální kolaps aparatury v nejvypjatější fázi písničky Ó hory, ó hory. Muzikantům nezbylo než na chvíli opustit pódium, avšak udělali to efektně a s humorem.
Po vynucené pauze program pokračoval podle osvědčeného scénáře: Miloš Meier ohromil svým bubenickým uměním, Roman Dragoun zazpíval dvě písničky a na závěr zazněla klasika od AC/DC Highway To Hell s famózním sólem Honzy Hrubého na housle.
Vidět Supergroup.cz a užít si jejich mistrovství je vždy radost, kterou nezkalí ani nějaké ty technické lapálie. Lhostejno, zda je to v Kladně nebo v Praze.
Poznámka na závěr: Fotografie pocházejí pouze z pražského koncertu.