Schodiště

22. 1. 2019 – Klub Vagon, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid (ilustrační foto)
Publikováno: 28. 1. 2019

Hodně osvědčených hitů a pořádná porce nových písniček. Taková je stručná charakteristika koncertu kapely SCHODIŠTĚ, kterou si někteří fanoušci pamatují pod názvem Nahoru po schodišti dolů band v pražském klubu Vagon.

Se začátkem vystoupení skupina otálela až do půl desáté večerní, což je čas, kdy některé koncerty už končí. Ve Vagonu se však Beze vší poezie začínalo. Zdálo se, že poněkud delší čekání příznivcům Schodiště vůbec nevadilo, neboť ti okamžitě vytvořili pod pódiem vesele křepčící kotel. Do klubu si našlo cestu nemálo žen a dívek: o leckteré z nich se možná říká, že je to Dokonalá kost. Tahle písnička připomněla doposud asi nejlepší desku NPSDB Svinska pržola (2001). O něco novější tvorbu zastupovaly skladby Maha, maha a Pudu a skočím z Bezdězu, pocházející z desek Roztoky (2011) a Tanec! (2007), které vyšly už pod hlavičkou Schodiště.

Když se parta okolo frontmana Martina „Doktora“ Krajíčka vrátila ke svému opusu magnum, bylo rázem zřejmé, že Karty jsou rozdaný ve Vagonu opravdu dobře. Kapela na naší rockové scéně působí již od roku 1983 a za tu dobu si vytvořila specifický styl komunikace a vystupování, který někomu sice nemusí být úplně sympatický, ale oddaní fanoušci ho bezmezně milují. Což se onen večer potvrdilo. Hodně povedených skladeb má Schodiště také na albu Mokrý prádlo (2005): jednou z nich je určitě Láhev.

Dosud zněly léty prověřené fláky, bylo tedy načase přijít s nějakou novinkou. A že jich kapela má v zásobě opravdu dost, záhy dokázala. Takové Don Quijote a Model 76 se mezi staršími kousky rozhodně neztratí a Díra v těle má dokonce výrazné hitové ambice. První polovina koncertu byla ukončena další peckou z nahrávky Svinska pržola, skvělou Na chvíli ven.

Druhou část večera odpálila jedna z novějších skladeb Není čas, která bohužel nedosahuje kvality, na jakou je posluchač u Schodiště zvyklý. Text působí až křečovitě, jako by se snažil být vtipný za každou cenu. Podobně vyznívá i další píseň Samotář, u které se sice autor hudby i textu Vráťa Horčík nesnaží o upjatý humor, ale přesto mi do repertoáru Schodiště nějak nesedí. Ještěže má kapela v zásobě takové perly jako Nalejte cigára, zapalte víno, které člověka vždy potěší. S blížícím se koncem vystoupení přišly na řadu i další starší fláky jako Černý ptáci, Šachy nebo V Praze 7.

Na úplný závěr tahle veselá parta zalovila opět v albu Svinska pržola a ku potěše svých fanoušků z ní zahrála snad trochu Ze zvyku, aby potom přídavek obstarala titulní instrumentálka Svinska pržola.

Skupina Schodiště ve Vagonu jako už tolikrát předtím dokázala, že humor a nadhled jí nechybí a dokáže ho přenést i na své příznivce. Což je v dnešní nevlídné době moc dobře.