Molly Hatchet

19. 12. 2019 – Backstage, Mnichov, Německo
Text: Jan Zahradil
Foto: Jan Zahradil
Publikováno: 21. 12. 2019

Je to čtyřicet let, co jsem poprvé slyšel nějakou skladbu od MOLLY HATCHET (bylo to v létě 1979 v kempu Soběšín na Sázavě, od tehdy čerstvě zrozeného Žlutého psa, měli jich v repertoáru několik). Prahu letos tato jižanská legenda ze svého evropského turné vynechala, zastavil jsem se tedy na jejich vystoupení v Mnichově.

Z úplně původního složení  z konce 70.let dnes už ve skupině nehraje vůbec nikdo. Ostatně všichni (až na jedinou výjimku) jsou už po smrti. Od roku 2000 patří navíc celá značka Molly Hatchet kytaristovi Bobby Ingramovi, který tam ale začal hrát až v roce 1987. Když v letech 2010 a 2011 přivezl kapelu dvakrát do Prahy, bylo možno v sestavě ještě slyšet jednoho ze zakladatelů, kytaristu Dave Hlubeka. Ten ovšem v roce 2017 zemřel , nejdéle sloužícím členem je tak dnes klávesista John Galvin, který nastoupil v roce 1982.

Zkrátka, je to dnes jiná kapela, čímž není  řečeno, že horší – prostě jiná. Z kdysi tříčlenné kytarové armády zbyla kytara jedna, takže daleko  větší prostor mají klávesy již zmíněného Johna Galvina, který s nimi  ovšem zvuk skvěle a citlivě zahušt´uje. Více je také slyšet nápaditá basová linka dalšího rockového veterána Tima Lindseyho (mihl se svého času i v Lynyrd Skynyrd). A poprvé se jako frontman představil Jimmy Elkins, který nastoupil teprve letos v červnu, po náhlém úmrtí zpěváka Phila McCormacka. Ve vší úctě k nebožtíku Philovi , Elkins je prostě lepší, jak co do image, tak co do zpěvu. Místy to dokonce znělo tak věrně, jako by se reinkarnovali Danny Joe Brown nebo Jimmy Farrar, interpreti těch největších hitů z proslulých desek Molly Hatchet (1978), Flirtin´With Disaster (1979), nebo Beatin´The Odds (1980).

A hitů, těch mají Molly Hatchet naštěstí nepřeberně. Mohli by hrát klidně tři hodiny, v Mnichově dali hodinu a půl, ale slyšeli jsme všechno to zásadní: Whiskey Man, Bounty Hunter, Gator Country, Flirtin´ With Disaster, Beatin´ The Odds, Fall Of The Peacemakers (věnované zesnulým kamarádům Hlubekovi a McCormickovi, s nekonečně dlouhým Galvinovým klávesovým sólem), Devil´s Canyon, Dreams, It´s All Over Now, The Creeper, One Man´s Pleasure a další.

Jistě, Molly Hatchet už nic převratného nevymyslí a svoje legendární tituly ze 70.-80. let nepřekonají. Také už nevydávají nový materiál – jejich poslední dvojalbum Battleground je kompilace z nedávných živých vystoupení po Evropě i USA. Ale právě jako „live act“ a jako orgie pro příznivce staromilského rocku zůstávají osvědčenou jistotou. V Mnichově se to potvrdilo.