10. 5. 2019 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Ája Dvořáčková (ilustrační foto)
Publikováno: 17. 5. 2019
Po nějaké době v Malostranské besedě vystoupila skupina BLUES SESSION, která nehraje příliš často. Tentokrát svůj koncert spojila s křtem desky nazvané Živé vykopávky a pozvala si na něj opravdu exkluzivní kmotry. Ale o tom až později.
Pro čtenáře, kteří nevědí, kdo Blues Session jsou, v krátkosti připomenu, že tuhle partu založil Petr Kalandra. Pokud je mi známo, kapela neměla nikdy stálé obsazení: hrál prostě ten, kdo přišel a měl chuť si brnknout. Odtud koneckonců také pochází její název. Dnes ale hraje skupina ve stabilní sestavě. Na pódiu se tísní osm muzikantů a jejich lídrem je Jaroslav „Olin“ Nejezchleba, který zde hraje převážně na kytaru.
Repertoár Blues Session většinou tvoří písničky, které u nás proslavil Petr Kalandra. Převážně jde o převzaté pecky: pro přehlednost uvedu pouze české názvy. Celý večer zahájila jedna z nich – Břímě. Každou sloku v ní zpívá jiný člen kapely, coby zpěváci se tak fanouškům představují Ondřej Konrád (jinak foukací harmonika), Pavel Skála (kytara), Jiří „Zelí“ Zelenka (bicí) a samozřejmě nechybí ani Olinův pěvecký příspěvek. Malostranská beseda byla uzpůsobena pouze k sezení, navíc byla narvaná k prasknutí, což obecenstvu znemožňovalo jakýkoliv pohyb. Pro mnohé to nebylo vůbec příjemné. Chápu sice, že plný sál je pro muzikanty i pořadatele velmi příjemný, ale nabízí se otázka, jestli by nebylo lepší rozmístit o pár stolů a židlí méně a tím lidem umožnit alespoň nějaký pohyb: vždyť si mohou během koncertu chtít dojít třeba pro pivo nebo na toaletu. O touze si zatancovat ani nemluvě.
Vraťme se však raději k muzice, ta bez ohledu na stísněný prostor dávala všem radost. Jednou z mála převzatých písniček, na kterých Petr Kalandra nezanechal svou stopu, byla Řeka od Bruce Springsteena. Setlist doplňuje také několik vlastních skladeb, které fanoušci oceňují přinejmenším stejně jako ty převzaté. Takovou peckou jsou například Bohové, které napsal Pavel Skála a vtipně otextoval Jiří Dědeček.
Jak je Olinovým dobrým zvykem, bavil celou besedu nejen hrou, ale také vtipnými hláškami. Téměř každou písničku doprovodil humornou historkou nebo veselým dialogem se svými spoluhráči. Obzvláště rád se do těchto rozhovorů zapojoval mistr situačního humoru Pavel Skála. Obdivoval jsem Olinův výkon víc než kdy jindy, neboť byl pouhý týden po operaci zlomené klíční kosti. Hrát s tímhle zraněním na kytaru, v písni Horský lázně i na housle, a vydržet to celý večer, klobouk dolů!
Na křest novinky, o němž jsem se zmínil v úvodu, došlo ještě před přestávkou. Kmotry byli zpěvák Vladimír Mišík, nestor české hudební publicistiky Jiří Černý a kuchař Roman Vaněk. Všichni připili na zdraví kapele, a veselé představení mohlo pokračovat. Před přestávkou zazněla ještě „kalandrovka“ Slunce a déšť.
Druhá část přinesla další nálož hitovek. Byly mezi nimi například Lodník, Slova od Vladimíra Mišíka nebo písnička Postavím si dům z obilí, kterou zpíval Ondřej Konrád. Svoje umění předvedl pianista Jakub Doležal, z jehož sól bylo cítit ovlivnění jazzem. A když se k Doležalovu pianu připojila ještě dechová sekce ve složení Michal Gera (trubka) a Jirka Hála (saxofon, flétna), byl vliv jazzu nepřeslechnutelný. Poslední písní vydařeného koncertu byl Skladník, kterého si opět zazpíval Ondřej Konrád.
Přídavek na sebe nenechal dlouho čekat, obstaral ho slavný hit Dětské šaty, který si Petr Kalandra kdysi vypůjčil od kanadského písničkáře Neila Younga.