11. 11. 2019 – Malostranská Beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Eva Váňová Fišerová
Publikováno: 19. 11. 2019
BÍLÁ NEMOC nedávno vydala po dlouhých patnácti letech album … v tichu mezi slovy …, jehož recenzi si na Rockovém světě budete moci brzy přečíst, Hříbalova parta ho pokřtila vydařeným koncertem na své domovské scéně: v Malostranské besedě, kde se objevila spousta zajímavých hostí. Ale nepředbíhejme.
Že se celý večer ponese v netradičním duchu, naznačilo už úvodní intro, které obstarala krátká citace o umění z díla Karla Čapka. Po té už se rozezněla „countryová“ Jupijajé z předchozí desky Stíny a Stouni (2004). První peckou, která zastupovala novinku, byla Dneska mi nebude fajn. I když v legendárním pražském klubu nebylo úplně vyprodáno, našlo si do něj cestu hodně fanoušků Bílé nemoci, což bohužel na jiných jejích koncertech není příliš častým jevem.
Na setlist se dostaly všechny písničky z nové desky, nezněly ovšem v přesném pořadí a byly proloženy staršími fláky. Publikum aplaudovalo kouskům jako Hlučná píseň, Noční divadelní kus nebo Ostrá skla. Nechyběla ani hudební hříčka Jameson. Mezi ně se dostaly léty provařené fláky jako Špičky máš vzhůru a mnohé další. První půlka byla zakončena stylovou písní Beseda, věnovanou přítomnému nestorovi Malostranské besedy Robertovi Radostovi, jejímu bývalému dlouholetému vedoucímu.
Samotný křest byl naplánován na druhou část slavnostního večera. Ještě předtím však zazněla hitovka Jako Kerouac, o které zpěvák Zdeněk Hříbal tvrdil, že je titulní skladbou novinkového alba. Pak už byla na pódium pozvána Radůza, aby zapívala jednu ze svých písní. Mimochodem její přítomnost na křtu nebyla náhodná, neboť na novinku Bílé nemoci přispěla dvěma texty. Po hudební vsuvce známé písničkářky další hosté, mezi kterými nechyběli Ivan Hlas nebo zvukař studia SONO Pavel Karlík, všichni společně popřáli cédéčku mnoho štěstí a poté už pokračoval báječný koncert.
Tentokrát se sázelo spíše na starší kousky jako Vlci a Červenec. Přišlo mi, že oproti jiným koncertům zněla Bílá nemoc o něco bigbítověji než jindy. Zejména kytara Jiřího Tvrdíka byla tentokrát daleko víc ostřejší. Na škodu to ale rozhodně nebylo. Naopak to příznivci kapely spíše ocenili. Poslední písničkou základní části koncertu byla Mohlo se stát z prvotiny Hodiny v nás (1992), kterou krásným textem opatřil Ivan Hlas.
Přídavky se tentokrát opravdu nešetřilo, pozorný posluchač mohl napočítat hned čtyři. Nechyběla mezi nimi Libeňská noc, která si odbyla svou koncertní premiéru. Pěvecky v ní vypomohli Pavel Karlík a Karolína Kalandrová. Definitivní tečku za vydařeným koncertem obstarala pecka z dílny Neila Younga s českým textem Petra Kalandry Dětské šaty.
Celá fotogalerie: