28. 8. 2019 – Loď Kamina, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Dušan Dostál, Milan Mošna
Publikováno: 30. 8. 2019
Je to téměř přesně tři měsíce, kdy jsem poprvé viděl folkrockovou partu ALFIK&KRUPPESSEN, se kterou v poslední době občas hostuje herečka, fotografka a šansoniérka AJRÍN ZLÁMALOVÁ. Tehdy zahrála tahle sestava v rámci známého pražského festivalu Vyšehraní (report si můžete přečíst zde). Tentokrát jsem si na jejich koncert zašel na loď Kamina, v jejíchž útrobách sídlí příjemný hudební klub.
Sestava kapely zůstává (a je to tak dobře) stejná jako při květnovém vystoupení. Proto tedy pouze telegraficky: David „Alfik“ Dewetter (akustická kytara, zpěv), Jan Krupička (piano, zpěv), Matěj Kramarovič (elektrická kytara), Jakub Kramarovič (basa) a Martina „Kajda“ Balcarová (bicí).
Co se však mírně změnilo, byl setlist, respektive některé písně a jejich pořadí na něm. Více prostoru dostala Ajrín Zlámalová, ale ještě než k tomu došlo, zahráli Alfik&KruppEssen čtyři písně bez ní. Celý večer otevřely Alfikovy autorské pokaždé o štych tvrdší Jeřabiny, jedna z jeho nejstarších Beseda, nechyběly ani „dětští“ Vodníci, kteří se, i díky vtipnému zrychlení písničky ve střední části, dočkali velkého ohlasu. Příjemná byla také Hlasova Dostal jsem lampu v hávu o dost rockovějším, než je originál.
Kamina je pochopitelně menší prostor než jaký nabízí žižkovský kostel (do kterého bylo letošní Vyšehraní provizorně přesunuto), proto i na pódiu se pět muzikantů musí uskrovnit, takže zpěvačka Ajrín, která vystřídala Alfika, se nemohla tolik pohybově vyjádřit. O to více se vyjadřovala hlasem. Kromě už známých písní jako Křídla, Svítání nebo Andělé, zaznělo i několik premiérových písní. Jednou z nich byl duet s pianistou Honzou Krupičkou Piliny, plyš a nebezpečí.
Klub na lodi je akusticky velice dobře řešen a po většinu večera byl zvuk opravdu dobrý, bohužel na začátku ho několikrát pokazilo nepříjemné houkání. Je však třeba uznat, že po vyřešení tohoto problému byl sound kapely vyvážený a velmi dobře se poslouchal.
Oproti jejich květnovému vystoupení, kdy se na divácké účasti podepsalo probíhající finále MS v hokeji, vládla v podpalubí také o poznání vřelejší atmosféra a chvílemi kapela strhla část publika k zajímavým pohybovým kreacím. Pohodu na pódiu i v hledišti podporovaly i vtipné průpovídky, kterými muzikanti mezi písničkami bavili publikum a evidentně i sebe navzájem.
Ajrín na pódiu vystřídal opět principál Alfik, aby odhalil folkovější tvář skupiny, postarala se o to pocta Wabimu Daňkovi Píseň co mě učil listopad a následující autorská Svatojánský mušky. K bigbítovějšímu pojetí se kapela vrátila v písni Některý věci, vypůjčené od spřátelené hanspaulské kapely Bílá nemoc.
Koncert už trval přes dvě hodiny, a tak přišel čas na poslední pecku, vzpomínku na dvě dnes už bohužel nežijící muzikantské legendy a velké Alfikovy vzory, Tomáše Poláčka a Františka Stralczynského, Utekla mi žena. Díky velkému potlesku, kterým fanoušci Alfikovu partičku odměnili, musela kapela dvakrát přidávat. Jako první zazněla předělávka klasiky od Pink Floyd Brain Damage (s Alfikovým českým textem se ale jmenuje Odvrácená strana měsíce). Pověstnou třešničkou na dortu se stal duet Taková tma, v němž spolu s Ajrín zazpíval původní part Jiřího Suchého Alfik, a celá kapela, kterou tentýž občas stále nazývá pětičlenným duem s šesti muzikanty, se s početným publikem rozloučila a přesunula k oběma lodním barům.
Celá fotogalerie: