17. 12. 2018 – Lucerna-velký sál, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Roman Posselt
Velký sál pražské Lucerny po roce hostil ČESKOSLOVENSKÝ BEATOVÝ FESTIVAL, který byl letos rozdělen na dva večery. Ten první byl nazván KONCERT LEGEND a na rozděleném pódiu se vystřídalo hned osm kapel.
Celý večer zahájila už krátce po 17. hodině mladá slovenská parta The Gang. Ta zvítězila v soutěži, kterou uspořádala umělecká agentura Ivana Rösslera, a v konkurenci devadesáti kapel si vydobyla právo na Beatfestivalu vystoupit. The Gang se prezentovali vcelku sympatickým hard rockem, jemuž vévodil charismatický hlas zpěvačky Dory Dutkové. Říznou muziku vhodně podbarvovaly klávesy muzikanta, který si říká Iggy the Reaper. Poloprázdná Lucerna (zůstala tak po celý večer) odměnila asi dvacetiminutové vystoupení The Gang solidní potleskem.
Ve zmíněné soutěži se těsně za vítězi umístilo trio Karol Komenda Group. Frontman Karol Komenda byl představen jako zpěvák a hlavně skvělý kytarista. To v některých přítomných vzbudilo očekávání kvalitního hudebního zážitku. Bohužel nejen kvůli špatnému zvuku, v němž byla ponejvíce slyšet až příliš hutná baskytara, nebylo publikum spokojeno. Dalším faktorem, proč byla Karol Komenda Group spíše zklamáním, byl podprůměrný pěvecký výkon frontmana. A ani jeho tolik vyzdvihovaná hra na kytaru se ničím nevymykala z obvyklého standardu, který je v našich klubech běžně k vidění. Hudební fajnšmekr si tedy na své nepřišel.
První opravdu stará formace, založená v roce 1967, která toho večera na pódiu Lucerny vystoupila, se jmenovala Markýz John. Pod vedením kapelníka Vladimíra Růžka zahrála melodický hard rock, který si někteří možná pamatovali ještě z dob plesů a tanečních zábav kde se za minulého režimu pravidelně objevovala. Markýz John byl po předchozím zklamání výrazným oživením: publikum spontánně reagovalo na jeho velké hity Důvod žit nebo Život je náš. Díky tomu, že tahle parta hraje v pětičlenné sestavě a navíc využívá klávesy, byl její zvuk o mnoho pestřejší a zajímavější než v případě předchozího tria.
Hlas Blanky Šrůmové byl v devadesátých letech poznávacím znamením Tiché dohody. Původní zpěvačku před několika lety vystřídala Zuzana Vintrová a kapela v roce 2017 vydala album Hlasitá revoluce. Z něj pocházela většina písní, které v Lucerně zahrála. Vedle novinek Hlasitá revoluce či Born In Kladno došlo i na osvědčené pecky typu Kotva a kříž nebo Večírek osamělých srdcí. Bohužel se ukázalo, že tyhle staré hity v podání Zuzany Vintrové postrádají někdejší přitažlivost, kterou jim propůjčoval charismatický hlas Blanky Šrůmové. Pro mě osobně bylo zkrátka vystoupení Tiché dohody asi největším zklamáním nedělního koncertu.
Luboš Andršt Blues Band a Peter Lipa. Tohle spojení je natolik výjimečné, že někteří přítomní už dopředu hovořili o tom, že půjde o absolutní vrchol večera. Hned první skladba Blues o nejistom návrate potvrdila, že na pódiu se setkalo opravdu mimořádné uskupení. Původní členy Blues Bandu ve složení Luboš Andršt (kytara), Peter Lipa (zpěv), Vladimír „Guma“ Kulhánek (baskytara) a Ondřej Konrád (foukací harmonika) doplňují Jan Holeček (Hammond B3) a Pavel Razím (bicí). Obecenstvo bavila nejen Andrštova precizní sóla, ale také Lipovy hlasové improvizace, na které někdy odpovídal svou foukačkou Ondřej Konrád, jindy se zase přidal Honza Holeček se svými hammondkami. Obdivuhodné je, v jaké hlasové i fyzické kondici Peter Lipa ve svých pětasedmdesáti je. Několik písní si slovenský zpěvák zazpíval česky: patřila k nim třeba Duše v těle s textem Pavla Kopty. Čas byl bohužel neúprosný, a tak se poslední skladbou, kterou Luboš Andršt Blues Band zahrál, stala Brodway Blues.
Slovenská kapela The Buttons vystupovala na beat-festivalu už před 51 lety, tehdy v Praze slavili obrovský úspěch. Avšak nevzpomínám si, že by The Buttons od té doby nějak výrazně promlouvali do dějin československého rocku. To, ale není koneckonců podstatné. Důležité je, že skupina i po těch dlouhých letech přivezla do Lucerny spoustu kvalitních písniček. Nechyběly mezi nimi Ruby Tuesday a Satisfaction od Rolling Stones. The Buttons zahráli i několik vlastních skladeb. Jednou z nich byla i Wake Up, která zdařile navodila náladu zlatých šedesátých let.
Nestárnoucí Pavel Sedláček se svou skupinou Cadillac dokázal, že klasický rokenrol i po více než šedesáti letech od svého vzniku lidi pořád baví. A tak se při takových peckách jako Johnny B. Goode, Roll Over Beethoven, Rock Around The Clock a mnohých dalších začalo v uličkách mezi sedadly tančit. Zpěvák všechny písně zvládal s pozoruhodnou jistotou. Na setlistu nechyběla ani Jailhouse Rock, tedy píseň, která nastartovala Sedláčkovu kariéru, když s ní v roce 1958 vyhrál v soutěži Hledáme nové talenty. Při vystoupení Cadillacu se zkrátka vzpomínalo na úplné začátky rocku. Vzpomínalo se zvesela tancem a muzikou. Tak to má být.
Vyvrcholením nedělního programu bylo vystoupení brněnské art rockové legendy Progres 2, která letos slaví padesáté výročí existence. Navíc po třiceti letech vydala vydařené album Tulák po hvězdách. Z něj zazněla pouze skladba Tvůj kód, kterou zazpíval Roman Dragoun. Jinak kapela lovila ve svém klasickém repertoáru. Logicky nejvíce skladeb zaznělo ze slavného Dialogu s vesmírem: nejprve to byla Píseň o jablku a celé vystoupení uzavřela dlouhá Planeta Hieronyma Bosche, která je na albu rozdělena na dvě části. Zejména tu druhou si fanoušci s kapelou s chutí zazpívali.
Koncert legend skončil, zejména jeho druhá polovina byla skvělým hudebním zážitkem. Je však škoda, že si do Lucerny nenašlo cestu více hudebních příznivců. Pohled do poloprázdného sálu byl neradostný.
Celá fotogalerie: