Energit

6. 9. 2018 – Klub Kaštan, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Hanka Luxemburková

Kolikrát já už jsem si říkal, že report z koncertu ENERGITU psát nebudu, vždyť o téhle kapele píšu často, a z Rockového světa se skoro začíná stávat informační bulletin Energitu. Jenže kolikrát já už jsem tohle své předsevzetí nedodržel, a nedodržím ho ani dnes. Pokud vás zajímá proč, tak čtěte dále.

Tentokrát Energit koncertoval v klubu Kaštan na podporu výstavy k sedmdesátinám svého zakladatele a leadera Luboše Andršta. Výstavu pořádá Pop museum sídlící ve stejném objektu. Sál klubu Kaštan je malý a na většinu zdejších koncertů uzpůsoben k sezení, to se týkalo i vystoupení Energitu. A vzhledem k tomu, že z kapely čiší neuvěřitelná energie, šlo o jedinou chybu jinak výtečného koncertu. I tentokrát celý večer odstartoval bluesovým standardem I Don’t Need No Doctor, který mimo jiné hrával i Ray Charles. Potom už se začaly klubem rozléhat autorské skladby. Nejprve došlo na jednu z prvních písní Energitu Blue Dance z roku 1973, skladba se ale mohla objevit až na loňské desce Time’s Arrow, pro kterou byla opatřena novou aranží. Naopak jednou z novějších skladeb je instrumentálka Moth. Při psaní této písně se nechal Luboš Andršt inspirovat původním baskytaristou Energitu Vláďou Padrůňkem. Vznik písně popisuje kytarista takhle: „Vláďa si občas vzal nějaký podpůrný prostředek a vždycky chtěl lítat. Tak jsem si představil, že teď už vlastně lítá, pluje si tou stratosférou ze severu na jih. A najednou mi z toho vyšlo takovýhle téma“. Nutno podotknout, že písnička vyzněla fantasticky. Publikum se pomalu začalo osmělovat a decentní potlesk se měnil v bouřlivé ovace. Ještě před přestávkou zazněl velký hit Energitu Freedom.

Ve druhé polovině se vyjímala skladba Soulshine od Warrena Haynese. Slyšel jsem tuhle pecku v podání Energitu už několikrát, ale to jak jí kapela zahrála v Kaštanu, doslova vyráželo dech. Procítěná sóla Luboše Andršta, skvělý zpěv Honzy Holečka a precizní rytmika v podání Kulhánek/Zelenka, to vše dělalo ze Soulshine neopakovatelný zážitek. Vlastní skladby v této polovině zastupovala například letitá bluesovka You’ve Hurt Me z autorské dílny Andršt/Holeček. Skvěle vyzněla i jediná česky zpívaná písnička Noc je můj den. Pomalu se přiblížil závěr koncertu a na setlistu zbývala ještě klasika od Rolling Stones Jumpin’ Jack Flash, kterou okořenil věčný šprýmař Jirka ‚Zelí‘ Zelenka neortodoxní hrou na stojany své bicí soupravy. Toho se okamžitě chytil Luboš Andršt a začal Zelímu svou kytarou odpovídat. Jejich spontánní dialog bavil snad každého v sále. Přídavek, který si publikum vytleskalo, okomentoval Luboš Andršt vtipnou hláškou „Musíme zahrát něco staršího, než jsem já“. Kapela tedy zahrála Crossroads, kterou v roce 1936 napsal Robert Johnson, tehdy se ovšem jmenovala Cross Road Blues.

Po koncertě evidentně výborně dobře naladěný Luboš Andršt celý večer glosoval slovy: „Možná, že to bylo hodně nahlas, alespoň jsme odsud vyhnali všechny pavouky“.

Zbývá dodat, že Energit vystoupí na narozeninovém koncertě Luboše Andršta 26. 9. v Lucerna music baru, kde zahraje ještě Luboš Andršt Blues Band a jazzová Luboš Andršt Group. Nenechte si tenhle famózní zážitek ujít.