28. 3. 2018 – Palác Akropolis, Praha
Text: Ivana Krulišová
Foto: Ája Dvořáčková
DAN BÁRTA, zpěvák s nezaměnitelným hlasem, je vždy zárukou skvělého hudebního zážitku. Ne náhodou je tento devětačtyřicetiletý charismatický interpret, textař a skladatel dvanáctinásobným držitelem Ceny Anděl a nositelem ocenění Zpěvák čtvrtstoletí.
Vyprodaný koncert v pražském Paláci Akropolis dával již dopředu tušit, že nejinak tomu bude i tentokrát. Bárta se svým dlouholetým projektem Illustratosphere, složeným zejména z předních jazzových instrumentalistů, vystoupil v rámci turné, které dostalo název Mezi vrcholy tour 2018. V sestavě, kde každý z hráčů je obrovská muzikantská osobnost, jsme se mohli těšit na Roberta Balzara, kontrabasistu a baskytaristu známého z J.A.R. nebo z Robert Balzar Tria, Filipa Jelínka, klávesistu a „výtvarníka aranží“ (jinak také J.A.R.), a kytaristu Miroslava Chyšku (Jana Lota, J.A.R., Ostrak Mode). Očekávanou a velmi povedenou novinkou bylo angažování uznávaného bubeníka mezinárodního formátu Martina Valihory (Hiromi, Collegium Music, Katarzia aj.).
Natěšení Pražené, kteří si vystáli dlouhou frontu před vchodem do Akropole i u šatny, se dočkali téměř přesně úderem dvacáté hodiny. Za zvuků skladby Na i v ní se objevil Dan a zahájil koncert vtipnou omluvou za malé zpoždění. Slíbil publiku, tvořenému příslušníky a hlavně příslušnicemi všech věkových kategorií, že s kapelou zahrají pár písní starých, pár písní středního věku a pár písní nových. A tak se také stalo. Postupně zazněly songy ze začátků Illustratosphere, hodně prostoru dostalo zatím poslední album Maratonika, z nějž zaznělo několik skladeb včetně anglicky zpívané Languages, Romantik Lyrik s nesmírně poetickým českým textem nebo Opýšeme inaší s textem pro změnu psychologicko-filozofickým. Všechny tyto hypnotické melodie a Danovo čarování s hlasem umožnily většině publika „odletět“ do jiných sfér, kam se ostatně přemisťoval i zpěvák sám…
Byl to koncert ve znamení střídání. Střídání stylů od jazzu přes reggae, world music a funk až po experimentální pop, střídání dvou mikrofonů, střídání česky a anglicky zpívaných písniček. Vše plynulo naprosto nenásilně, a třebaže publikum nebylo úplně roztančené a rozdováděné, každou skladbu odměnilo obrovským potleskem. Při tklivém songu Maratonika ze stejnojmenného alba zpěvák nechal oschnout svoje propocené šedé tričko v sedě na stoličce, aby pak znovu pokračoval v sugestivních tanečních kreacích při rytmičtějších písních Oblaka dobra a Moje vina, kdy přebíhal od mikrofonů za bonga a lezl tak do zelí Martinovi Valihorovi. Došlo i na slib v podobě ochutnávky z připravovaného nového alba (zdá se, že Bárta se snaží dodržet pětiletý rozestup mezi vydanými deskami). Máme se opravdu na co těšit!
Koncert příjemně pokračoval a publikum ocenilo i zpěvákovy vtipné glosy mezi skladbami; poněkud chladnější introvertní posluchače se Danovi podařilo roztančit při rytmických a známějších písních Wo-Ba-Si-U a B’Artagnan, do které zaranžoval pár tónů a veršů ze známého songu Sweat (A la la la la long) od Inner Circle. Zpěvák nezapomněl představit a poděkovat všem členům své kapely, zvukaři a také Romanu Týcovi, autorovi zajímavé projekce. Ve 21.40 sice frontman zahlásil odchod a rozloučil se, ale tleskající publikum a výskající fanynky si záhy vynutily jeho návrat na pódium.
Ve třech přídavcích dali Dan Bárta s Illustratosférou najevo, že od nich nemusíme čekat pouze intimně pojatý koncert.
Celá fotogalerie: