Balbínova poetická hospůdka, Praha – 23. 6. 2015
Foto: archiv Ztracených iluzí (ilustrační foto)
Korektury: Eva Houšková, www.irockshock.net
Folkrockové trio s příznačným názvem ZTRACENÉ ILUZE jsem objevil teprve nedávno, ale hned jsem věděl, že na jejich koncert musím při nejbližší příležitosti zajít. Velkým lákadlem pro mě bylo už samotné muzikantské obsazení. Bratry Zatloukalovy doplňuje zpěvačka Jarmila ‘Jamajka‘ Koblicová, známá především ze svého dlouholetého působení v Hudbě Praha.
Domovským pódiem Ztracených iluzí je příjemné prostředí vinohradské Balbínky, kam jsem si tedy s velkou chutí zašel. Domníval jsem se, že repertoár Ztracených iluzí mi bude důvěrně známý, jelikož se jedná o písničky, které pocházejí z repertoárů Hudby Praha, resp. Luboše Pospíšila. V tom jsem se ale trochu spletl, neboť poměrně dost písniček jsem vůbec neznal. Nicméně i tak ‘pospíšilovské‘ a ‘hudboprahovské‘ hity jednoznačně převládaly. Snad to bylo blížícím se létem, ale když jsem dorazil na místo koncertu, zela Balbínka téměř prázdnotou. Nicméně postupem času si nějací návštěvníci do poetické hospůdky cestu přece jen našli, ale faktem zůstává, že vyprodáno ani zdaleka nebylo. Přesto, nebo snad právě proto, s mírným zpožděním koncert začal. Ústřední postavou Ztracených iluzí je pro někoho možná trošku překvapivě Bohouš Zatloukal, který se v kapele prezentuje nejen jako brilantní kytarista, ale i jako osobitý zpěvák.
Z prvních několika písní, které jsem neznal, mě zaujala svižná „Miriam“ s textem, který jako by navozoval ‘pospíšilovskou‘ poetiku, nicméně v podání Luboše Pospíšila jsem píseň nikdy neslyšel, ale nejsem vševěd, tak asi budu muset zapátrat v archivech a třeba mnohé z perel, které kapela ten večer hrála, ještě objevím. Silnou stránkou Ztracených iluzí jsou trojhlasé vokály, které je radost poslouchat. Z koncertu byl pořizován zvukový záznam – nevím, jestli to bylo kvůli tomu, ale přišlo mi, že kytary jsou až zbytečně nahlas. Ačkoliv zvuk byl dobře srozumitelný, něco mi na něm nesedělo, jenomže nevím co. Zdálo se mi, že ‘Jamajčin‘ zpěv byl malinko upozaděn, což byla škoda, protože ‘Jamajka‘ vždy zpívala a zpívá nádherně. Po úvodním bloku ‘neznámých‘ písní přišly na řadu hity, které Bohouš napsal za svého působení v kapele 5P. Z nich mě osobně hodně potěšila skvělá „Letní nocí“. Atmosféra v Balbínce nebyla tentokrát tak vřelá a bouřlivá jako jindy, přesto bylo vidět, že z muzikantů vyřazovala pohoda a mezi písničkami bavili sebe i publikum různými vtípky a historkami. Stále jsem si lámal hlavu nad tím, co mi vadí na zvuku, a stále jsem nemohl na nic přijít. A tak asi po tři čtvrtě hodince přišla na řadu krátká přestávka.
Přestávka opravdu nebyla moc dlouhá a po ní už přišly na řadu pecky od Hudby Praha, kterou všichni zúčastnění muzikanti v průběhu let prošli. Potěšitelné je, že byly vybírány méně známé či lépe řečeno ne tolik profláklé písně. K takovým patří třeba „Nech toho“ nebo „Můry“. Krátká vzpomínka byla věnována zesnulému Janu Ivanu Wünschovi, který v osmdesátých letech Ztracené iluze zakládal. A mnohé z písní napsal a otextoval. Také v téhle části koncertu zaznělo několik mně neznámých skladeb. Jednou z nich byla „Ruská“. Celkově mi přišlo, že druhá půle je o něco pestřejší než ta první. Zvuk ale zůstal stejný, a tak jsem se smířil s tím, že na to, co mi na něm nesedí, tentokrát zkrátka nepřijdu. Jak se koncert postupně nachyloval ke svému závěru, přišly na řadu hity z největších: „Já píši Vám, Karino“, nádherná „Tak vznikla zem“ a lyrická „Zátiší s dívkou a jestřábem“. Příjemný večer pomalu končil a já byl rád, že jsem tohle originální trio konečně mohl vidět naživo. Zejména mě potěšilo setkání s ‘Jamajkou‘, která se mi po svém odchodu z Hudby Praha jakoby ztratila z dohledu. Ztracené iluze budou přes prázdniny jezdit po vlastech českých, ale až se zase vrátí do Prahy, rozhodně si je nenechám ujít.
Aktuality a pozvánky na koncerty kapely naleznete na facebooku Ztracených iluzí.