Vzpomínka na Petra Kalandru – 20 let za nebeskou bránou

Palác Akropolis, Praha – 16. 9. 2015
Foto: Ája Dvořáčková
Korektury: Tereza Kvášová

Jan Spálený

Je to neuvěřitelné, ale letos uplynulo už 20 let od smrti jednoho z nejtalentovanějších českých bluesmanů – PETRA KALANDRY. Tohle neveselé výročí se stalo důvodem ke vzpomínkovému koncertu s příznačným názvem Vzpomínka na Petra Kalandru – 20 let za nebeskou bránou, který se uskutečnil v pražském paláci Akropolis. Zavzpomínat na Petra si ten večer přišli nejen jeho dlouholetí spoluhráči, ale také všichni ti, jež Petrova hudba nějak ovlivnila.

Koncert asi nemohl zahájit nikdo jiný, než JAN SPÁLENÝ. Nejprve sám zahrál a zazpíval jeden z Kalandrou přeložených textů, aby po té na pódium pozval kapelu ASPM, kterou s Petrem Kalandrou zakládali a dlouhá léta v ní spolu působili. Původní trio bylo tvořené Spáleným a Kalandrou a saxofonistou Františkem Havlíčkem. Nicméně na koncertě vystoupila současná sestava ASPM, jejíž podoba se od té původní značně liší. Předně se kapela rozrostla a výrazně tak obohatila tak svůj zvuk. Myslím, že na tomto obohacení se nejvíce podepsal vibrafonista Radek Krampl, který naprosto dokonale doplňoval zvuk tradičních bicích. Další ‚zvláštností‘ je, že v kapele je místo kytary slyšet akordeon, na který mistrně hraje Radek Pobořil. Když k tomu připočítám basovou tubu Filipa Spáleného a krásně zastřený hlas samotného Honzy Spáleného, vzniká tak zcela neotřelá podoba českého blues, kterou nikde jinde neuslyšíte. Přiznávám, že současný repertoár ASPM nemám vůbec naposlouchaný, a tak jsem poznal pouze notoricky známé „Blues pro pana Vaňka“, tradicionál „Špitál u sv. Jakuba“ a asi největší Spáleného hit: „Asi v tom bude nějakej háček“. Ale to vůbec nevadí, protože ta hodinka, kterou měli ASPM vyhrazenu, byla zatraceně příjemná. Opět jsem se mohl přesvědčit, že parádní bigbít se dá hrát i na naprosto ‚nebigbítové‘ nástroje jako jsou vibrafon nebo basová tuba. Řekl bych, že v téhle kapele by si Petr Kalandra s radostí zahrál.

ASPM

Ještě jsem ani nestihl vystát frontu na pivo a ze sálu už se ozývaly první tóny dalšího účinkujícího, kterým nebyl nikdo jiný než VLADIMÍR MIŠÍK a jeho trio ČDG, v němž kromě Vládi hrají ještě Pavel Skála a dlouholetý Vláďův parťák Jaroslav ‚Olin‘ Nejzchleba. Vystoupení tria je logicky komornější, než tomu bývá, když se na pódiu objeví Etc… nicméně to vůbec nevadí, protože Mišíkovy hity znějí bezvadně, ať už jsou podány jakkoliv. Navíc mi přišlo, že mistr je ve výborné hlasové formě, takže jsem si koncert ČDG náležitě užíval. Hodně mě bavila pecka „S nebem to mám dobrý“ , textový obrat ‚..u Pána mám plus, když se lidi modlí já mu zpívám blues‘ je prostě bezkonkurenční, ta nadsázka mě asi nikdy nepřestane bavit. Protože program večera byl pořádně nabitý a protože v Akropoli je nutno striktně dodržet policejní hodinu stanovenou na 22:00, muselo být vystoupení ČDG omezeno asi na čtyři písničky. Škoda, ještě nějakou chvíli bych je vydržel poslouchat.

Vladimír Mišík

Po kratičké přestávce přišel na pódium sám s kytarou folkový bard VLADIMÍR MERTA, který ve svém neopakovatelném podání zahrál asi tři písničky. Kratičkou historkou ze společného hraní také zavzpomínal na Petra Kalandru a přispěl tak ke všeobecné pohodě, která ten večer v sále panovala. Těžko ovšem mohu Mertovo vystoupení nějak obšírněji popisovat, když mu byl vyhrazen poměrně krátký časový úsek. Prostě bylo to moc příjemné poslouchání.

Vladimír Merta

Tak jako bylo jasné, že na začátku večera vystoupí ASPM, tak bylo také jasné, že na jeho konci nesmí chybět BLUES SESSION. Petr Kalandra s touhle partou natočil dvojalbum skvělých předělávek s geniálními českými texty. A právě z tohoto dvojalba pocházely všechny písně tohoto setu, který jsem si užil ze všech nejvíce. Nevím, která z přehrávaných písní je největší hit. Zda je to některá z dvojice skladeb pocházejících z repertoáru Neila Younga „Dětské šaty“, „Moje místo“. Nebo možná neskutečná jízda od Robbieho Robertsona „Břímě“, ve které si všichni zpěváci v kapele rozebrali jednu sloku. Někdo by mohl jako největší Kalandrův hit označit píseň „Lodník“, kterou proslavila Tracy Chapman. Písnička s podobným názvem „Skladník“ by konec konců mohla být Kalandrovým největším hitem, mimochodem v ní se ‚Olin‘ blýskl pěkným kytarovým sólem hraným za hlavou. Určitě bude nemálo lidí, kteří se s Vámi budou do krve hádat, když budou hájit svého kandidáta na největší hit, a sice ‚Dylanovu‘ „Solnej sloup“, která celý povedený večer dovedla do finále. K čertu ale s hledáním největšího hitu. Důležité je, že všechny tyhle pecky byly ten večer zahrány v takové pohodě a s takovým nasazením, že asi i sám Petr Kalandra prosil svatého Petra, ať mu dá na chvíli vycházky, aby si mohl se svými starými parťáky do Akropole skočit zahrát.

Blues Session

Zkrátka a dobře Akropole zažila ten večer parádní mejdan se vším všudy a Petr za nebeskou bránou musel být spokojen.

Celá fotogalerie: