T4, Shout the Blues Band

Panský dům-Tančírna, Chotěboř – 17. 4. 2015
Foto: Romolo Cicutto
Korektury: Tereza Kvášová

T4

ROMAN  DRAGOUN se svou kapelou T4 je pro fanoušky poctivého bigbítu vždy velkým lákadlem. Tentokrát je přijel nalákat do malebného městečka na Vysočině – do Chotěboře. O support se postarala místní bluesová partička s výmluvným názvem SHOUT THE BLUES BAND.

Do sálu s poetickým názvem „Tančírna“ dorazilo odhadem okolo stošedesáti návštěvníků především ze střední generace. Jako první zhruba o půl deváté na pódium nastoupila domácí kapela Shout the Blues Band včele se zpěvačkou s exoticky znějícím jménem Kateřina Agudelo Ramirez. Kapela věrna svému názvu hraje převážně klasické bluesové standardy a hraje je sakra dobře. V repertoáru jsou zastoupeni takoví bluesový velikáni jako Steve Ray Vaugh, Cream nebo Eric Clapton. Jedinou vlastní věcí v repertoáru byla píseň „Sunrice“, která se mezi takovými klasickými kousky, jakými jsou „Hey hey“, „Crossroads“ nebo „Sitting on Top of the World“, rozhodně neztratila. Z tohoto pohledu je škoda, že vlastních věcí nemá kapela víc, neboť jak se na výše zmíněné skladbě ukázalo, potenciál na to rozhodně má. Příjemným překvapením pro mě byl sametový hlas Kateřiny Agudelo Ramirez, který klasickým hitům přidával nezaměnitelný půvab.

Shout the Blues Band

Naopak nepříjemným překvapením byla absence jakékoliv komunikace s publikem, díky níž se koncert slil do jednoho monotónního celku a působil lehce únavně. Několika slov se publikum dočkalo až ke konci, kdy zpěvačka představila kytaristu Libora Lorence, čímž uvedla jeho akustický vstup, kdy pouze za doprovodu španělky zahrál a zazpíval další z bluesových hitů „Malted Milk“. na který již za doprovodu svých spoluhráčů, ale stále ještě akusticky navázal nesmrtelnou „Key to the Highway“. Překvapivě solidní byl také zvuk, kdy všechny nástroje byly dobře čitelné a dobře bylo rozumět také samotnému zpěvu, což bylo pozitivní zjištění. Celý set byl zakončen předělávkou „Texas Strut“ od Garryho Moorea. Celkově lze tedy říct, Shout the Blues Band jsou zajímavou partou, která však má stále na čem pracovat.

Nepočítaje loňské zkrácené vystoupení na pražském Vyšehradě, byl jsem na koncertě téhle super party okolo Romana Dragouna poprvé, takže jsem se dost těšil. Nezbytná přestavba pódia příliš času nezabrala, a tak se po chvilce na pódiu objevily opravdové legendy: Roman Dragoun, Stanislav ‚Klásek‘ Kubeš, Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek a Martin Kopřiva. Kapela T4 za poměrně dlouhou dobu své existence bohužel doposud vydala jedinou desku s názvem „Pár tónů a pár slov“, a tak se nebylo co divit, že většina materiálu pocházela právě z ní. Protože se jedná o kvalitní písničky, které jen tak neomrzí, tak mi to ani trochu nevadilo. Skladby jako „Oči“, „Fany“ nebo „Kaleidoskop“ dokážou posluchače vždy potěšit.

T4

Oproti předchozí skupině však byl výrazně horší zvuk, zejména zpěv byl špatně slyšet a většině skladeb bohužel nebylo rozumět. To se ke vší škodě týkalo také písniček, které mi jsou jinak důvěrně známy. Protože pro T4 jsou texty důležitou součástí jejich vystoupení, byl špatný zvuk u zpěvu zásadním problémem. Zvuk se bohužel v průběhu koncertu příliš nezměnil, takže jakkoliv muzika byla báječná a bezchybně zahraná, koncert jsem si příliš neužíval. Přesto ale bylo cítit, že se z pódia line pořádná dávka prvotřídní muziky. Každý z koncertů ať již Romana Dragouna nebo kapely T4 je zakončen Dragounovou zásadní písní „Zdroj“ s geniálním a nadčasovým textem Romanova otce Františka Dragouna, a chotěbořský koncert nebyl v tomto ohledu žádnou výjimkou.

Celá fotogalerie: