Forum Karlín, Praha – 22. 12. 2015
Foto: Ája Dvořáčková
Již celých deset let udržuje zpěvák MICHAL PROKOP tradici vánočních koncertů, kam si s oblibou zve velmi zajímavé hosty. Letos se vánoční koncert konal již podruhé v moderních prostorách karlínského Fora a výběr hostí byl excelentní. Kromě Michala Prokopa a jeho FRAMUS FIVE se na pódiu představili: vokální skupina SKETY, fenomenální klávesista ROMAN DRAGOUN a folkový veterán VLADIMÍR MERTA, který vystoupil v triu s HONZOU HRUBÝM a ONDŘEJEM FENCLEM.
Ačkoliv byl oficiální začátek koncertu avizován na 19.30, osobně jsem ho očekával ještě o půl hodiny později, takže mě ‚zpožděný‘ začátek koncertu nejen nepřekvapil, ale, světe div se, snad ani nevadil. Ale je fakt, že jsem nespokojené reakce od ostatních návštěvníků zaznamenal. Nicméně s příchodem kapely na scénu se v karlínském Foru zabydlela obrovská pohoda, kterou nevyhnaly ani pozdější technické problémy, ale o tom až později, zatím jsme teprve na začátku. Pokud jde o písničky, které se ten večer hrály, obrazně řečeno byl koncert rozdělen do tří logických bloků. Úvodní blok obstaraly písně z alba „Poprvé a naposledy“, kterým se Michal Prokop svého času vrátil na českou hudební scénu. První písničku obstarala titulní „Poprvé a naposledy“, která byla ještě zahrána v poměrně klidném tempu. Zato však hned při následující „Virtuální realitě“ vystrčila celá kapela poprvé své bigbítové drápky. Na loni zesnulého Petra Skoumala dal zpěvák poprvé vzpomenout v melancholické písni „Zloději času“. Příjemnou atmosféru probíhajícího večera ještě umocňoval výborný zvuk, který byl co do vyváženosti jednotlivých nástrojů přímo excelentní. Poslední písní z bloku věnovaného albu „Poprvé a naposledy“ se stala pomalejší věc „Láska je protijed“.
Pak už byli na pódium pozváni první hosté – vokální skupina Skety. Když Michal Prokop ohlašoval, že skupina dá k dobru nějaký ze světových hitů, netušil jsem, co přijde. Takže jsem byl neskutečně překvapen, když se Forem začala rozléhat originální úprava slavné písně „Money“ od neméně slavných Pink Floyd. Nejzajímavější na této úpravě bylo, že veškeré nástroje byly imitovány pouze zpěvem, a přesto to byla taková pecka, že nejen já jsem zůstal stát jako opařený v němém úžasu. Další skladbou, kterou Skety daly k dobru, byla „Kolej Yesterday“ samotného mistra Prokopa, ten se ostatně asi v polovině skladby i s celou kapelou ke Sketám připojil. Vzniklo tak velmi vkusné přemostění. Vrcholem všeho pak bylo, když se o chvíli později připojil další z hostů, tentokrát to byl Roman Dragoun. Osobně jsem v téhle chvíli prožíval jeden z vrcholů večera a v duchu jsem smekl před skvělou dramaturgickou prací. Posléze zůstal Roman Dragoun ještě na pódiu, aby sám na piano zahrál svou životní píseň – „Zdroj“. Když se na scénu vrátila Prokopova kapela, spustila dva starší megahity – folkovými prvky protkanou „Bitvu o Karlův most“, ve které jsem byl uchvácen nádherným ‚dialogem‘ houslí Honzy Hrubého a kytary Luboše Andršta. Dalším z velkých hitů Prokopovy kariéry je bezpochyby již zlidovělá píseň „Blues o spolykaných slovech“. Ještě během ní se pódiu objevili další hosté: Ondřej Fencl a Vladimír Merta, aby vypomohli s jejím závěrem a mohli v programu večera plynule navázat svým vystoupením.
Jenomže právě v této chvíli přišly již v úvodu zmiňované technické problémy. Z čista jasna totiž vypadla veškerá elektrika na pódiu a dobrých 20 minut trvalo, než se její dodávku podařilo obnovit. Publikum na celou situaci reagovalo s nadhledem a zdálo se, že přítomné obecenstvo výpadek nijak nerozhodil. Naopak bouřlivě odměňovalo Mertovy akustické pokusy, kterými se snažil vzniklou situaci zachránit. Po odstranění problémů mohl koncert v plné parádě pokračovat. Nejdříve tedy vystoupilo trio Merta – Hrubý – Fencl, aby v jejich podání zazněl slavný Mertův „Astrolog“ doplněný o improvizační vsuvku. Protože všichni tři jsou muzikanti par excellence, s chutí si zaimprovizovali i v další mně neznámé skladbě. Po téhle ekvilibristické vsuvce se na pódium opět vrátili hlavní účinkující večera, aby odehráli poslední z ‚logických‘ bloků, který byl tentokrát věnován Prokopově desce „Sto roků na cestě“. Z ní zazněla především další ‚skoumalovka‘ „Kartáček na zuby“, mimochodem bohužel úplně poslední věc, kterou slavný skladatel pro Michala Prokopa napsal. Do konce koncertu ještě zbývalo odehrát titulní „Sto roků samoty“ a „Stodolní“. Poté už přišel na řadu notně natažený bluesový standard od Johna Lee Hookera „Boom Boom“. Poté už se Michal Prokop se svými Framus Five odebral z pódia, aby se na něj po nedlouhém aplausu zase vrátil a zahrál další ‚standardku‘ „Hoochie Coochie Man“, která dovedla večer do definitivního konce.
Ačkoliv se letošnímu vánočnímu koncertu Michala Prokopa nevyhnuly menší problémy, šlo o mimořádný a vkusný zážitek. Co víc si tedy pod stromeček přát…
Celá fotogalerie