Retro Music Hall, Praha – 25. 5. 2015
Foto: Josef Beneš
Korektury: Eva Houšková, www.irockshock.net
Jednou z mála evropských zastávek právě probíhajícího turné kytarového čaroděje MICHAELA SCHENKERA a jeho TEMPLE OF ROCK se stala i Praha, respektive klub Retro Music Hall. Role předkapely byla tentokrát svěřena mladé olomoucké hardrockové/AOR partě BLACK TIGER.
Na místo koncertu jsem dorazil lehce po půl osmé, před klubem v tu chvíli postávalo několik fanoušků. V domnění velké fronty jsem si to zamířil rovnou do útrob Retro Music Hall. Jaké však bylo moje překvapení, když klub zel téměř prázdnotou. Do začátku koncertu sice zbýval ještě nějaký čas, ale poloprázdný sál dával tušit, že vyprodáno ten večer bohužel nebude. Olomoučtí Black Tiger se úderem osmé objevili na pódiu. O víkendu jsem si od Black Tiger narychlo pustil několik písniček, ze kterých mě zaujala zejména skladba „Run“, kterou Tygři začali svůj set. Refrén písně mi už při víkendovém poslechu připomněl Van Halen a jejich „Jump“ z roku 1984. Kytarový riff z další písně poněkud evokoval Deep Purple a v následující skladbě jsem zase slyšel výrazný vliv Journey. A tak bych vlastně mohl pokračovat dále. Zkrátka, každá písnička byla diplomaticky řečeno ovlivněna tou či onou světovou kapelou. V průběhu tygřího vystoupení se sál začal přece jen trošičku zaplňovat a kapela se dočkala i nějaké odezvy. Milým překvapením bylo, že ačkoliv na pódiu stála teprve předkapela, byl v sále hodně dobrý zvuk. Ačkoliv jsem u Black Tiger nenacházel moc originality, nemůžu říct, že by mě jejich vystoupení nějak zásadně iritovalo. Kdybych kapelu viděl před dvaceti lety někde v Hlinsku na taneční zábavě, byl bych nadšen. V Retru jsem tři čtvrtě hodinku jejich koncertu přečkal se shovívavým úsměvem na tváři.
Když ve čtvrt na devět přišel na pódium Michael Schenker a jeho Temple Of Rock, čekal bych ledasco, jen ne to, že jako koncertní otvírák poslouží jeden z největších Schenkerových hitů „Doctor, Doctor“, který fenomenální kytarista složil za dob svého působení v UFO. A hned tahle pecka dávala tušit, že půjde o náramně podařený večer. Kotel pod pódiem oproti předkapele sice výrazně zhoustl, ale při pohledu po sále bylo jasné, že vyprodáno tentokrát skutečně nebylo; přesto se v klubu dokázala vytvořit příjemná atmosféra. ‘Schenkerovci‘ letos vydali vydařené album „Spirit Of A Mission“, které připomněla pecka „Live And Let Live“. Současná sestava Michaelovy kapely spolu hraje již nějaký ten pátek a náramně jí to svědčí, výborně funguje sehraná rytmická sekce Francis Buchholz (baskytara) a Herman Rarebell (bicí) – a aby ne, vždyť tihle dva to spolu táhli už ve starých Scorpions. Ve skvělé formě se předvedl také zpěvák Doogie White, kterého řadím k nejlepším hardrockovým pěvcům současnosti.
Jeho podání takových pecek jako „Let It Roll“, „Rock Bottom“ či „Lights Out“ je prostě jedinečné. Ještě více se mi Doogie líbil v písních od Scorpions, přičemž nejvíce mě nadchla vypalovačka Rock „You Like A Hurricane“. Samotný Michael Schenker se věčně usmíval a svou brilantní hrou jen potvrzoval pověst, která ho předchází. Písničku „Before The Devil Knows Your Name“ věnoval Doogie jinému pěveckému velikánovi – Roniemu Jamesi Diovi. Aktuální placka byla připomenuta ještě jednou, a sice hitovkou „Vigilante Man“.
Asi po devadesáti minutách byla ukončena základní část koncertu. Čekal jsem, že se nyní muzikanti odeberou do zákulisí a nějakou chvíli se fanoušky nechají přemlouvat k návratu, jenže všechno bylo jinak. Z pódia nikdo neodešel a v podstatě okamžitě začala kapela do publika pumpovat tři přídavkové písně. Ty tentokrát pocházely z repertoáru Scropions a zejména závěrečná „Black Out“ potěšila nejen mě, ale i všechny okolo. Poté, co se pódium definitivně vylidnilo a z reprobeden se začala linout jakási muzika, jsem na chvilku zalitoval, že jsem se nedočkal své oblíbené „Miss Claustrophobia“. Ale pak jsem si řekl, že jsem přece viděl skvělý koncert a prostě nemůžu chtít všechno. Vlastně pořádně ani nevím, pod jakou hlavičkou k nám kapela, s níž slavný německý kytarista hraje, přijela. Beru tedy již zmiňované Michael Schenker’s Temple Of Rock, pod kterými vyšlo i aktuální album, ale ono na názvu až tak nezáleží, důležité je, že to byl parádní koncert.
