Malostranská Beseda – 6. 2. 2014
Foto: Kačka Smidová
Korektury: Tereza Kvášová
Na bluesrockové Krauberry chodím z mnoha důvodů často a rád a ač se set list koncertů již delší dobu téměř nemění, je v jejich podání každý koncert jiný a něčím výjimečný. Tentokrát se bluesrockový večírek uskutečnil v důvěrně známém prostředí Malostranské Besedy. Krátce po 21 hodině přišla kapela na pódium, aby na úvod tentokrát zahrála písničku „Emil“. , Přestože nevyzněla nijak špatně, měl jsem tentokrát pocit, jako by to bylo tak nějak ‚na půl plynu‘.
Říkal jsem si, že se tempo brzy rozjede a další písnička, tradiční „Horoskop“, tomu skutečně nasvědčovala. Sice to stále ještě nebylo úplně ono, ale stoupající tendence byla znát. Tak jako minule seděl za bicími Štěpán Smetáček, což je bezesporu špičkový bubeník, ovšem spíše metalový než bluesrockový, a to se toho večera mělo ještě potvrdit. Hned od začátku mě zaujalo, že celému zvuku tentokrát dominovala kytara Mária Císaře. Do set listu se opět dostala „Známá“, kterou Krausova parta hrála na koncertech koncem loňského roku, ovšem tahle písnička mi stále zůstává záhadou.
Samotný Martin Kraus se ukázal ve výtečné náladě, vtipkoval s kapelou a jako již mnohokrát si v publiku vyhlédl vhodného kandidáta, který se stal terčem jeho svébytného humoru. Poté, co dozněla pěkná coververze „Dobrej den“, chopil se Martin akustické kytary, aby zahájil blok písniček, které svou hrou na kytaru doprovází. Jako první z nich zazněla „Nálada“, a právě ta tentokrát především Štěpánovi vůbec nesedla. Naštěstí písničku svou brilantní hrou zachránil Mário Císař. Jako by těch nepříjemností nebylo málo, neobešla se bez chyb ani mnou oblíbená balada „Za starejch časů“. Nejprve v ní Martin maličko popletl text a po té Michal Chroňák alias Růžena přímo ukázkově pokazil sólo. Škoda. Nicméně v dalším průběhu koncertu si kapela výrazně napravila reputaci a závěr první půle, který patřil trojici pecek „Ptáci“, „Můstek“ a „To“, vyzněl úplně excelentně.
Přestávka byla tentokrát trošku delší, než by se publiku líbilo, nicméně po ní kapela navázala na povedený výkon z konce první poloviny. Martinovou ‚obětí‘ se tentokrát stal bezkonkurenčně nejmladší účastník koncertu, asi tak desetiletý klučina, který byl po chvilce vtipkování Martinem vytažen na pódium, aby tak trochu proti své vůli více méně odrecitoval jeden verš ze skladby „Můstek“.
Tato vložka pobavila nejen obecenstvo, ale i samotnou kapelu. Set list už žádné překvapení nenabídl, a tak si všichni mohli užívat ‚tradiční‘ pecky jako „Kořenová zelenina“, „Peníze“ a zejména pak skvělý „Slunečný hrob“. Nemohl jsem si však pomoct, stále jako by mi chyběla ta pravá atmosféra, kterou jsem na Krausberry už nesčetněkrát zažil. Přesto byly okamžiky, jako třeba při vypalovačce „Do nebe“, kdy to sálem začalo parádně jiskřit. To už se však čas koncertu pomalu naplnil. Když pak došlo na přídavek, Martin ohlásil, že na úplně poslední píseň, kterou se stal megahit „Vlakem na Kolín“, přijde speciální host. Tím byl bývalý kytarista Krausberry Emil Kopta. Na závěr jsme se tedy dočkali velice příjemného překvapení.
Večer to tedy rozhodně špatný nebyl, ale k dokonalosti pověstná špetička přece jen chyběla.
Celá fotogalerie:
