Hanspaulské slavnosti

Hanspaulka, Praha – 28. 9. 2015
Foto: Kačka Smidová, Ája Dvořáčková
Korektury: Tereza Kvášová

Ivan Hlas Trio

Pražská Hanspaulka měla pro historii české rockové hudby naprosto nepostradatelný význam. Tahle pražská část si stále žije svým specifickým a tak trochu patriotickým životem, a tak není divu, že se zde v rámci Hanspaulských slavností ke dni svatého Václava konal ‚mini festiválek‘ kapel, které mají k Hanspaulce blízko. A kde jinde by se měla taková akce konat než před proslulou hospodou HOUTYŠ, kde se dlouhá léta scházeli hanspaulští muzikanti a kde vznikla celá řada významných kapel.

Celý program zahájila parta okolo Mária Císaře HLAVA B, která ten večer hrála pod svým původním názvem BOSÁ HLAVA. Ačkoliv tahle kapela existuje už 30 let, viděl a slyšel jsem ji ten večer poprvé. V podvečerní čas nebylo ještě pod nevelkým pódiem zdaleka tolik narváno, nicméně i přesto už na Hanspaulce panovala příjemná atmosféra. Mário Císař na sebe vzal tentokrát nejen roli kytaristy, ale i zpěváka a frontmana. O příjemný poslech se také zasloužil podařený zvuk, ve kterém hraje velkou roli početná dechová sekce. Je škoda, že tahle kapela není příliš známá, protože jejich bluesrockové pecky je radost poslouchat. Kapela sází převážně na vlastní tvorbu, ale v jejím repertoáru je i několik předělávek, mezi které patří i tradicionál „Křovák“ s parádním textem dalšího hanspaulského patriota Jardy ‚Tlučhoře‘ Műllera.  Vedle Mária je druhým zpěvákem v kapele Gustav Sedelmayer, jehož zpěv mi ne vždy úplně seděl. V kapele hrají samí ostřílení muzikanti a na celkové souhře souboru je to dobře znát. Za svou dobu své existence vydala Hlava B pouhé tři EP. Písniček, které přímo volají po tom, aby byly nahrány na desku, má ale mnohem víc a ostatně i sám Mário naznačoval, že se k nahrávce pomaličku schyluje. Tak uvidíme, necháme se překvapit. Příjemná bluesrocková hodinka se pomalu blížila ke svému závěru, takže zaznělo ještě „Vehicl blues“ a úplný závěr setu pak obstarala bluesová improvizace od G. První vystoupení se tedy povedlo.

Hlava B. (Bosá Hlava)

Stylově spřízněná je další méně známá hanspaulská kapela WOODEN SHOES, ve které působí úplně stejná dechová sekce jako v Hlavě B. Wooden Shoes existují ještě o 10 let déle než Hlava B, nicméně ani je jsem ještě neměl příležitost vidět v akci. Zvuk kapely je tentokrát obohacen o skvělé piano Vaška Kopty. Navíc jsou v kapele tři kytaristi, kapela zní o něco ‚hutněji‘ než předchozí Hlava B. O zpěv se tentokrát podělili Jeňýček Fišer a Vašek Kopta, přičemž Koptův zpěv mi připadá přece jen o něco zajímavější. Kapela svůj styl označuje jako hanspaulské etno a skutečně vtipné texty často akcentují typickou hanspaulskou atmosféru. Jednou z takových písní je i „Sobotní hanspaulská noc“. Mě ale více pobavila veselá věc „Sprostá žena“. I tentokrát se publikum ještě jakoby drželo zpět, takže odezva byla trošku vlažnější, nicméně muzikantům to na náladě vůbec neubralo a hráli s obrovským nasazením. Závěr setu Wooden Shoes obstarala pecka s výrazným hitovým potenciálem „Fousy jak ZZ Top“. Ačkoliv styl Hlavy B i Wooden Shoes je dost podobný, o čemž mimo jiné svědčí i personální propojení obou kapel, nenudil jsem se ani na chviličku a oba koncerty si náležitě užil.

Wooden Shoes

Pódium se začalo radikálně přestavovat, a když z něj zmizela většina nástrojů, bylo jasné, že brzy vystoupí IVAN HLAS TRIO. I když by se mohlo zdát, že po dvou čistokrevně bigbítových kapelách přijde zklidnění, opak byl pravdou. Vystoupení jako již tradičně zahajuje pěkná věc „Slunečnice“, následovaná svižnější peckou „Dej mi jen pár minut“. Hlasovo trio sice hraje na akustické (přesněji elektroakustické) nástroje, ale to v žádném případě neznamená, že jde o nějakou ‚táborákovou‘ záležitost. Vůbec ne, jde o parádně zahraný bigbít se vším všudy. Vedle principála Ivana Hlase jsou v triu ještě ostřílení muzikanti Jaroslav ‚Olin‘ Nejzchleba a Norbi Kovács. Osvědčené hity jako „Malagelo“, „Karlín“ a mnohé další dávají tihle mazáci na první dobrou. Vždycky, když Ivana Hlase s jeho triem vidím, nepřestávám obdivovat úchvatnou hru kytarového kouzelníka Norbiho Kovácse. To, že tohle trio je u posluchačů mimořádně oblíbené, dokazuje vřelá odezva publika, kterého pod pódiem výrazně přibylo. V povedeném večeru snad ani nemohli chybět ani hity z kultovního filmu Šakalí léta. A ten největší z nich – vypalovačka „Na kolena“ ohlašoval, že se večírek blíží do svého konce. Na úplný závěr si Norbi ještě neodpustil své tradiční  medley, ve kterém cituje riffy takových rockových velikánů, jako jsou Black Sabbath nebo Deep Purple. Zkrátka poslech Ivan Hlas trio je vždycky velkou radostí a na Hanspaulce tomu nebylo jinak.

Ivan Hlas Trio

Hanspaulské slavnosti zatím nabídly 3 skvělá představení, a to ještě na programu byli jako zlatý hřeb mojí velcí oblíbenci KRAUSBERRY. Ti svůj koncert začali okolo 20 hodiny, a protože šlo o zkrácené vystoupení, byl podle očekávání tentokrát notně upraven setlist. Ten byl logicky sestaven z největších hitů kapely, jakými jsou „Kořenová zelenina“, „Do nebe“ nebo jako vždy skvělá „Za starejch časů“. Každý koncert Krausberry je neuvěřitelným zážitkem. Martin Kraus je na pódiu jako ‚neřízená střela‘: zpívá, tančí a skvěle komunikuje s publikem, nikdo si nemůže být jist, kdy a jaký vtípek ‚vytáhne z rukávu‘. Vše je pak ještě náležitě okořeněno parádní muzikou. Někdo možná mohl být překvapen, když se bubeník Štěpán Smetáček objevil na pódiu s headestem (náhlavní mikrofon pozn. redakce), aby mohl zpívat doprovodné vokály. Mě tahle skutečnost nepřekvapila, protože jsem Štěpána viděl a slyšel zpívat už při minulém koncertě. Je však trochu škoda, že jeho mikrofon byl až příliš potichu, takže se Štěpánův zpěv ztrácel v jinak perfektním zvuku. Současná sestava spolu už nějaký ten pátek hraje a na jejich souhře je to hodně znát, což ostatně oceňovalo také početné publikum, které se skvěle bavilo. Čas ovšem zastavit nelze, a tak se pomaličku přibližoval nejen závěr koncertu Krausberry, ale i závěr celých Hanspaulských slavností. Pořadatelé nicméně projevili značnou míru tolerance a skupině k velké radosti obecenstva povolili zahrát dva přídavky, kterými byly víceméně tradiční „Šiksa a Gadžo“ a po té už odjel i úplně poslední „Vlak na Kolín“. I tentokrát musím říct, že šlo o skvělé představení.

Krausberry

Co dodat na závěr? Hanspaulské slavnosti proběhly ve skvělé sousedské atmosféře podpořené báječnou muzikou. Nevím jak kdo, ale já jsem si ten večer pro sebe založil příjemnou svatováclavskou tradici. Tak zase za rok!

Celá fotogalerie: