Citron, Forrest Jump, Free Fall, Proximity

Retro Music Hall, Praha – 8. 11. 2015
Foto : Pepa ‚Lars‘ Kubíček

Citron

Českou rockovou scénou v současné době hýbe kauza okolo rozpadu skupiny CITRON. Je všeobecně známo, že kromě toho, že Citron pokračuje obměněné sestavě s Radimem Pařízkem a Láďou Křížkem, vznikla skupina LIMETAL, kterou zformovali bývalí hráči heavy metalové legendy. Ačkoliv si o různých prohlášeních a lidských kvalitách jednotlivých aktérů celé kauzy mohu myslet cokoliv, zajímá mě především, jakou hudbu obě kapely dělají a budou nadále dělat. Jako první jsem měl příležitost v akci vidět starší z obou kapel, tedy Citron.

Koncert Citronu se uskutečnil v pražském Retro Music Hall, kde se sice občas rockové koncerty dělají, ale prostředí je to víceméně diskotékové. Lístek, který jsem si s dostatečným předstihem zakoupil, oznamoval start v 19:30 a jako předkapela na něm byla uvedena banda z Uherského Hradiště FREE FALL. Když jsem pár minut po půl osmé dorazil do Retra, skutečně jsem už od vchodu slyšel, že z pódia hraje hlasitá muzika. Na nic jsem tedy nečekal a spěchal jsem co nejkratší cestou do útrob haly. Byl jsem hodně překvapen, když jsem místo melodického metalu slyšel extrémní metalcore s pro moje uši nepříjemným growlingem. Že by Free Fall takto razantně změnili styl? Překvapení to pro mě nebylo příliš příjemné. Až během zpěvákova pozdravení se s fanoušky jsem se dozvěděl, že poslouchám pražskou kapelu PROXIMITY. Přestože se mi první píseň nelíbila, nechtěl vynášet unáhlené soudy a rozhodl jsem se vyčkat na další skladby. Jenže žádná stylová změna se nekonala, a tak jsem se při jednom obzvláště extrémním řevu rozhodl, že tohle poslouchat nebudu a odebral jsem se na pivo do přilehlé restaurace. Ještě při svém dočasném odchodu jsem zaznamenal informaci, že ostravská kapela bude mít před svým vystoupením asi půl hodinovou autogramiádu. Z toho jsem usoudil, že na hlavní hvězdy večera dojde krátce po 21. hodině a na můj návrat do víru dění je tedy relativně dost času.

Proximity

Jelikož jsem věřil své dedukci, odebral jsem se chvíli před devátou zpět do klubu. Až teprve nyní jsem si všiml, že nade dveřmi visel malý papírek s programem večera, který nekompromisně oznamoval, že koncert Citronu začne až ve 22:15! Protože byla neděle, neudělalo mitohle zjištění při představě ranního vstávání žádnou radost. Nicméně byl jsem zde právě proto, abych viděl a slyšel, jak proběhne shledání Ládi Křížka s Radimem Pařízkem, takže jsem musel vydržet. Po mém druhém vstupu do jámy lvové jsem byl svědkem části setu od začátku očekávaných Free Fall. Ačkoliv šlo o výrazně melodičtější záležitost než v případě předcházejících Proximity, nezaujala mě muzika ani tentokrát. Kapela sází na dnes populární model ‚Beauty and Beast‘, tedy střídání mužského a ženského vokálu. A právě zpěv mě vůbec nepřesvědčil, hlas zpěváka a basového kytaristy Jindry Hráčka mi přišel nezajímavý a tuctový, který bych mezi jinými nepoznal. Při zpěvu zpěvačky Andrei ‚Simby‘ Leové mi zase připadalo, že její hlas zbytečně zanikal v celkovém zvuku kapely a zpěvačce nebylo příliš rozumět. Co se týká samotné muziky, ta se mi zdála bez nápadu, prostě všední hudba, které slyším kolem sebe spoustu. Ale i tak mi Free Fall jsou hudebně daleko bližší než Pražáci z Proximity.

Free Fall

Jedinou z předkapel, jejíž set jsem viděl celý, byla kapela FORREST JUMP z Bučovic. Bohužel ani v tomhle případě jsem nebyl jejím výběrem vůbec nadšen. Forrest Jump se stejně jako Proximity věnují hardcoru, který je mi až příliš vzdálený, takže jsem set poslední z předkapel vyloženě protrpěl. Je sice pravda, že zpěvák Michail Fabien nechodil do takových extrémních poloh a občas se v jeho zpěvu objevil i náznak melodie, ale celkový projev mě nezaujal ani tentokrát. Nemá tedy smysl kapelu dále nějak hanit. Dělají, co umí a co se jim líbí. Mně se to nelíbilo.

Forrest Jump

Doslova jsem před sebou tlačil čas, abych se dočkal očekávaného začátku metalové legendy. Bohužel když se čas naplnil, nebylo po muzikantech ani vidu, ani slechu a opticky solidně zaplněné Retro se tou dobou dočkalo pouze vypuštění umělé mlhy z mlhových vyvíječů. Již na začátku večera jsem si všiml některých detailů (ochranka, zábrana před pódiem), které jakoby chtěly nenápadně naznačit, že dnes půjde o koncert opravdu velkých rockových hvězd. K těmto detailům jsem připočítal i pozdní začátek koncertu, což v mých očích kapele vůbec nepřidalo. Ale byl jsem především zvědav na muziku a také na to, jak si Láďa Křížek po letech poradí s kultovním Radegastem“. I když Úvodní „Radegast“ ještě naplno neprověřil sílu Křížkova hlasu, která je zejména ve vyšších polohách, přesto vyzněl stejně skvěle jako na desce. A hned v následující „Hon na Bluda“ Láďa poprvé ukázal, že výšky zvládá jako za mlada a to mě příjemně překvapilo. Pecka „Setkání s Radochem“ jen potvrdila Křížkovu parádní hlasovou formu.

Citron

Musím uznat, že hudebně kapela šplapala výtečně a mladíci, ať už to byli kytaristé Pavel Hanus a Djordie Erič nebo basák George Rain, odváděli přesně to, co se od nich požadovalo, tedy poctivou a přesnou hru. Pro mnoho fans bylo splněným snem vidět Citron s Láďou Křížkem za mikrofonem. Jelikož se jim jejich sen splnil, dávali své nadšení pořádně najevo a jakékoliv Láďovo gesto či slovo bylo odměněno pořádnými ovacemi. Jen co dozněla novinková „Jseš volnej“, došlo pro mě nečekaně ke křtu aktuálního EP „Rebelie Vol. I“. Jako kmotři byli vybráni exkluzivní Miloš ‚Dodo‘ Doležal, Dominik Hašek, fotograf Jakub Ludvík a ředitel agentury Pragokoncert Jiří Daron a chybět nemohla ani hostující zpěvačka Tanja. Chtělo by se zvolat bravo. Jenže na mě to spíše působilo jako chladně vykalkulovaná snaha ukázat, ‚jaké velké celebrity nás podporují‘. Celý křest pak díky dlouhým proslovům všech kmotrů byl dost únavný a z mého pohledu i nudný. Po křtu si Láďa Křížek ještě zapěl svůj legendární ploužák „Už zase mi scházíš“ a pak už pódium přenechal Tanje. Ta svůj mini set začala šílenou ‚popinou ‘ „Živá voda“. Tanje to sice zpívá výborně, ale její popík se mi vůbec nezamlouval, takže jsem její vystoupení sledoval bez většího zájmu. Ten ve mně vyvolal až největší hit, který Tanja měla – „Nad hlavou létá Rock and Roll“. Po vsuvce s Tanjou došlo na kytarové a basové sólo. Po té se na pódium vrátili oba zpěváci, aby si spolu zazpívali duet „Kráska a Radegast“, který sice zněl velmi pěkně, ale pohled na hodinky neúprosně věštil odjezd posledního metra. A protože jsem tentokrát nepočítal s tím, že bych se protloukal Prahou nočními spoji, opustil jsem Retro Music Hall, ačkoliv mi bylo jasné, že koncert bude ještě drahnou chvíli pokračovat.

Tanja

Takže jaké to bylo? Muzikantsky skvěle zahrané a odzpívané. Velmi mě potěšil hlas Ládi Křížka, který zpíval opravdu excelentně. A konec konců slyšet „Radegasta“ v jeho podání byl i můj splněný sen. Celý koncert jsem se však nemohl zbavit dojmu, že spíše než muzikantská radost byla z pódia cítit často až křečovitá snaha uspět za každou cenu.