16. 5. 2016 – Nová Chmelnice, Praha
Foto: Jiří Novák
Na koncert Američanů CIRCLE II CIRCLE včele s mistrem zpěvákem ZACHARYM ‚ZAKEM‘ STEVENSEM jsem se dost těšil. Přeci jen vidět a slyšet hlas kdysi slavných Savatage bylo pro mě velkým lákadlem. Předkapely mi zůstaly pro tentokrát utajeny, takže pokud jsem se o nich chtěl něco dozvědět, nezbývalo nic jiného, než se na Chmelnici vydat.
Do žižkovského klubu jsem dorazil pár minut po osmé hodině. Tou dobou už na pódiu stála první předkapela – Italové HERETIC’S DREAM, s drobounkou zpěvačkou za mikrofonem. Okamžitě jsem se tedy zaposlouchal do jejich muziky a slyšel jsem náznaky progresivního metalu. Zpočátku mi to hudebně nijak moc nevadilo, ovšem jen do okamžiku, než jsem uslyšel zpěv, který bohužel kapelu hodně srážel. Zpěvačka zpívala v jedné poloze naprosto nezajímavým a nudným hlasem, do kterého nevkládala žádné emoce. V úvodu další písně se chvilku zdálo, že zpěvaččin vokál přece jen nabere na zajímavosti, jenomže po několika tónech se vše vrátilo do starých kolejí a zatímco kapela produkovala poměrně slušně zahraný metal s popovými vlivy, zpěvačka se dál utápěla ve svém bezbarvém projevu. Samostatnou kapitolou celého vystoupení byl zvuk. Nástroje včetně kláves byly sice pěkně čitelné, ale zvuk rytmického bubínku mi připadal hodně nepřirozený. První předkapela se mi prostě nelíbila. Nicméně večer se teprve rozjížděl a já byl přesvědčen, že opravdová hudební lahůdka mě teprve čeká.
V průběhu vystoupení Heretic’s Dream jsem se dozvěděl, že bude ještě jedna předkapela, která pochází z Holandska a prý bude o hodně lepší než Italové. Jednalo se o formaci, která si říká LORD VOLTURE. Hned od úvodní „Where the Enemy Sleeps“ mě Holanďané přesvědčili, že informace, kterou jsem o nich dostal, vůbec nelhala a já se začal okamžitě bavit. Kapela hrála klasický hard and heavy, vycházející z Judas Priest a Iron Maiden. Moc se mi líbilo, že oba kytaristé si rovnoměrně rozdělili všechna sóla, takže člověk dopředu netušil, z které strany pódia přijde sólo a který z kytaristů bude hrát pouze doprovod. Osobně mi tohle přišlo hodně zábavné. Navíc se oba dva, tedy Paul Marcelis a Leon Hermans, předvedli jako zruční kytaristé. Většina skladeb pocházela ze zatím poslední desky Lord Volture „Will to Power“ (2014). Jednou z mála výjimek byla „Minute to Madness“, která je pro změnu nahrána na jejich o něco starším albu „Never Cry Volf“ (2011). Moc se mi líbil také zpěv Davida Marcelise, který do muziky dokonale zapadl. Zpěvák navíc směrem k publiku prohodil také pár českých vět, které obveselily bohužel nepříliš početné publikum. Můj celkový dojem z vystoupení Holanďanů byl opravdu hodně dobý. Škoda, že Lord Volture bylo vyhrazeno jen 45 minut, do kterých se vešlo pouhých 7 písní. Ještě než zazněla poslední „Line ‘Em Up! “, dal si zpěvák s publikem krátkou hlasovou rozcvičku, ve které výborně imitoval Roba Halforda. Když to tedy shrnu, Lord Volture byli pro mě hodně příjemným překvapením a čas ukázal, že i nejlepší kapelou, která ten večer na Chmelnici zahrála.
Největším tahákem celého koncertu byli jasně Circle II Circle. Ti momentálně jedou evropskou část turné k loňské desce „Reign of Darkness “. Úvod koncertu obstaraly stejné skladby jako na aktuální nahrávce, tedy instrumentálka „Over Underture“ a „Victim of the Night“. Během té druhé měl baskytarista jakési problémy s odposlechem, které po chvilce vyřešil rázným vytrhnutím kabelu z reprobedny. Stál jsem v té chvíli přímo naproti němu a okamžitě mě praštil do uší zvuk jeho basy, která jakoby najednou hrála akusticky. Říkal jsem si, že po odstranění onoho technického problému se zvuk zlepší, ale bohužel jsem se pletl a svého dojmu ze špatně znějící basy jsem se nezbavil celý koncert. Na Chmelnici si ten den našlo cestu jen žalostně málo fanoušků, a tak pohled do poloprázdného klubu také nebyl z nejveselejších. Je ovšem pravdou, že se publikum snažilo, seč mohlo, aby kapele vytvořilo bouřlivou atmosféru. Zak je jistě výborný zpěvák a studiové nahrávky Circle II Circle mě dost baví. Na živo mě ale kapela strhnout nedokázala. Možná to bylo i proto, že výkony ani jednoho z muzikantů mě nijak extra neoslnily. Čím dál víc jsem získával pocit, že kapela sama sebe pasovala do role světových star, a to jí v mých očích na sympatiích moc nepřidalo. Navíc jsem neustále v sále hledal vhodné místo, na kterém by byl lepší zvuk, bohužel jsem za celý koncert takové místo nenašel. Starší desky Circle II Circle byly připomenuty například skladbami „Heal You“ z desky „Burden of Turth“ (2006) nebo „Soulbreaker“. Na setlistu se objevily nejen původní skladby Circle II Circle, ale v přídavku Zak skladbami „Turns to Me“ a „Edge of Thorns“ připomenul i své dávné působení v Savatage. V úplně poslední „Hall of the Mountain King“ přišli na pódium muzikanti z Lord Volture, aby skladbu odehráli společně s Cirlce II Circle. Zak přenechal mikrofon klávesákovi Henningu Wannerovi a sám si usedl na bubenickou stoličku. Strhující finále, chtělo by se říct. Mě ale bohužel nijak zvlášť nestrhlo.
Ten večer jsem přišel na Circle II Circle, avšak nejlepší dojem ve mně zanechali Holanďané Lord Volture. Parta okolo Zaka Stevense si moje sympatie ten večer bohužel nezískala, příště si je raději pustím z CD.