Praha – Lucerna Music Bar – 3. 12. 2013
Tak po roce opět výroční koncert Visáčů. Jelikož tyhle punkáče mám opravdu rád, tak nebylo o čem přemýšlet. Návštěva koncertu české punkové legendy je téměř povinností 🙂 Visáči si tentokráte jako místo konání vybrali Lucernu Music Bar.
Před koncertem jsme si s dalšími kamarády dali sraz v blízké pivnici, za účelem konzumace piva. Přibližně kolem osmé jsme podnikli přesun na místo činu. Do Lucerny Music Baru jsem vkročil poprvé. Po návštěvě šatny jsem se posunul na plac nebo spíš k prvnímu baru na place. Na projekci běžel dokument o Visacím zámku, pil jsem pivo a kriticky jsem hodnotil prostor music baru. Mohutné sloupy uprostřed objektu tvoří slušnou bariéru mezi podiem a bary. Nečekal jsem ovšem, že za těmi sloupy je pouze pár metrů a hned pak pódium. S úžasem jsem se rozkoukával po place a v tom se rozehráhala dvojčlená předkapela, která možná nemá ani jméno. Z úžasu jsem nevycházel, předkapela nebyla moc slyšet a když ano, tak jsem jaksi nechápal. Předkapelu jsem přestal vnímat a začal hledat vhodné místo pro sledování klasiků. To se nacházelo asi 10 metrů nalevo od pódia, což mě po zhlédnutí zvukového aparátu lehce znervózňovalo s ohledem na kvalitu zvuku. Na druhou stranu světelný techniky bylo nad pódiem tolik, že by s ní nechalo grilovat.
Samotný koncert Visáčů začal asi deset minut před devátou. Na projekci se začal promítat klip písni prezident, Visáči však hráli úplně něco jiného. Nejprve jsem přemýšlel, zda-li je to nějaký punkuvý vtip, později jsme zjistil, že projekce až na gratulaci Márdiho Visáčum je tam prakticky k ničemu. Ale to předbíhám. Výběr songů ze začátku byl lehce neobvyklý, ale rozhodně ne špatný. V této části zazněly např. songy Domovnice, Vlasta. Jako vždycky na koncertu Visáčů jsem čekal, kdy se koncert strhne ke zvýšené konzumaci a řádění v hledišti. Bohužel tentokrát tomu něco scházelo. Rozhodně k tomu přispíval zvuk, který nebyl špatný, ale přecijen to nebylo ono. U zvuku bylo něco špatně, nebyl to ten pravý zvuk, který mě obklopí, nakopne do zadku a donutí provádět nestandardní pohyby. Takže víceméně bez většího řádění jsem v klidu stál a poslouchal první polovinu koncertu. Po ní byl pozván na pódium gratulant Xindl X a Visáči si dali oraz. Se vší úctou, jeho styl muziky se tam nehodil. Musím uznat, že má dobrý texty, dobře zpívá, ale jako proklad české punkové legendy to nebylo ono. Což vyjadřovala většina přítomného osazenstva pískotem, sem tam i pivem – letícím na pódium směrem k interpretovi. Dal tři nebo čtyři písně a skončil, konečně se pískot změnil na bouřlivý potlesk, pravděpodobně odměna za konec jeho vystoupení. Na pódiu se objevil Pixie a poměrně nevybíravím způsobem promlouval do duše hlavnímu vrhači piva a byl značně nespokojem s čerstvě napušteným pivním bazénem na svém působišti. Následně bylo vzpomenuto koncertní turné Visáčů s Vypsanou fixou, Márdiho gratulace a omluva, ža na výročí dorazí pouze jeden člen fixy a koncert začal druhou polovinu. Z druhé poloviny mě docela potěšily málo hrané songy Aspirín a Kruh. Následovala Skupina na lovu motýlů, podaná prazláštním způsobem. Na Stánek zahraný běžným tempem opět navazoval Peprmintový burbon. Přecijen od této chvíle bylo znát, že koncert graduje a já jsem se konečně dostával ze své statické polohy. Traktor si Visáči dali z Meljou z vypsaný fixy. Nakonec nechyběly ani songy jako Cigára a Stromeček. Po necelých dvou hodinách koncert Visáčů končil. Odcházel jsem s mírným rozladěním, které způsobovalo nenaplnění předpokládáných očekávání. Naposledy jsem Visací zámek viděl v září ve Vagónu a tam excelovali. Pro tentokráte hodnotím tak na 60%. Na druhou stranu se nebojím toho, že by příště a pokud možno na lepším místě to mohlo být horší.
-Honos-