Iron Maiden, Praha, Synot Tip Aréna, 29. 7. 2013
Jedna z mých nejoblíbenějších kapel přjela do Prahy s jednou z mých nejoblíbenějších desek. To snad ani nemohlo skončit špatně. Když jsem se dozvěděl, že legendární „Mejdni“ vyjeli s replikou turné z roku 1988, které tehdy bylo k neméně legendární desce „Seventh Son of a Seventh son“ a že jednou ze zastávek bude Praha, nebylo moc co řešit – prostě musím jít.
Předpověď počasí pro ten den nevěštila nic dobrého, ale při znalosti našich meterologů jsem tomu nepřikládal moc velkou váhu. Na stadion jsem s kamarádem dorazil něco okolo 19. hodiny. To už trošku pršelo, ale ještě nešlo o nic tragického. Tou dobou končila svůj set předkapela Voodoo Six. Protože jsme ještě hledali vhodný flek, nevěnovali jsme muzice příliš pozornosti. Místo jsme našli vedle zvukaře, což mimo jiné slibovalo dobrý zvuk. Sotva jsme se na zvoleném místě uhnízdili, spustily se z nebe provazy deště. No, tak vida, předpověď k naší smůle nelhala. Škoda. Vydatný slejvák trval asi půl hodiny a plocha začínala připomínat vypuštěný rybník, ve kterém jsme se zmítali jako pololeklé ryby. Iron Maiden měli začít hrát v 19:45, místo toho se však v tomto čase na pódiu objevili uklízeči a začali za stálého, i když už menšího, deště smetat vodu z pódia. Krátce před čtvrt na devět se z beden začala ozývat pecka „Doctor, Doctor“ od mých dalších oblíbenců UFO. Byl to neklamný náznak toho, že show už brzy začne.
Přesně ve 20:15 se začalo rozléhat intro k písničce „Moonchlid“, úvodní Bruecův recicativ zněl ještě z playbacku, ale po něm už nastala nejen mnou tak dlouho očekávaná chvíle a legenda se přiřítila na pódium. Jenže, ouha, zvuk byl nějaký divný, bicí zněly hodně zvláštně, z třech kytar byla slyšet jenom jedna a basu jsem v tom zvuku hledal marně. Ani zpěv nebyl to pravé ořechové, zatím tedy nic moc. Další písnička – moje oblíbená „Can I play With Madness“- zvukově to bylo jako přes kopírák, ale písnička samotná mě moc potěšila. Začínala se rozjjíždět alespoň show. Scéna byla opravdu stylizovaná do grafiky desky „Seventh Son of a Seventh son“. Bruce běhal po pódiu jako šílenec a ostatní muzikanti předváděli svoje osvědčené pózy. Ve stejném duchu se ještě nesly pecky „The Prisoner“ a „2 Minutes to Midnight“. Až s epickou „Afraid to Shoot Strangers“ přišlo očekávané zlepšení zvuku, no, sláva. Jednalo se o jedinou písničku z célého setu, kterou jsem neznal, vida a to jsem si myslel, že mně nic nepřekvapí. Za to „The Trooper“, to byla těžká klasika a klasické je i její pódiové provedení: Dicknson v uniformě mávající roztrhanou anglickou vlajkou. Když připočítám zlepšený zvuk, byl to pro mě první vrchol koncertu. Další klasika „The Number of the Beast“ zafungovala stejně báječně. První ze tří písniček, které pocházejí z éry, kdy u mikrofonu stál Paul Di’Anno, byla „Phantom of the Opera“, bohužel se opět začínal kazit zvuk, ale i přesto tahle pecka vyzněla vcelku solidně. V „Run to the Hills“ jsme se dočkali obřího Eddieho, který byl oblečený v uniformně generála Custera, a při sólu držel Davemu Murrymu pod krkem šavli, takže kdyby Dave sólo zkazil, byl by podříznut. Naštěstéí sólo i celá písnička byly zahrány naprosto s přehledem. V dalších peckách sice kolísal zvuk od nedostatečné až po solidní kvalitu, nicméně velké divadlo pokračovalo. V „Seventh son of a Seventh soh“ se za pódiem objevila obří figurína Eddieho, které na dlani bilo srdce přesně jako na obalu stejnojmenné desky. Předposlední písničkou základního setu byla výborná „Fear of the Dark“ nicméně mám za to, že tahle písnička na turné v roce 1988 nebyla hrána, neboť na desce vyšla až o čtyři roky později, tedy v roce 1992. Nicméně to neznamená, že hrána být nemohla. Budu si to muset zjistit. Poslední peckou pak byla stylová „Iron Maiden“.
Čekání na přídavek nebylo ani moc dlouhé, zazněli tři fláky: „Aces High“, „The Evil That Men Do“ a na úplný závěr zazněla „Running Free“. Stihlo se to těsně před povinnou 22 hodinou. Navzdory počasí se na slávii ten večer odehrálo ohromné metalové divadlo.
Takže bylo něco špatně? Bylo.. Déšt a přinejmenším dobře nebyl zvuk. Přesto to špatně nedopadlo.