Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid
Publikováno: 13. 1. 2020
Hned zkraje letošního roku zasáhla český hudební svět smutná zpráva: 9. ledna zemřel ve věku šedesáti osmi let frontman kapely BLUESBERRY PETAR INTROVIČ, též známý pod přezdívkou Intrák. Jeho jméno je spojeno s českým blues, stejně tak jako s legendární pražskou čtvrtí Hanspaulka, z níž vzešla řada vynikajících muzikantů.
Ačkoliv jeho jméno zní cizokrajně, byl to vlastně Petr Introvič, který přišel na svět 14. června 1951 v pražské Bubenči. Už v mládí propadl blues. Ivan Hlas vzpomínal, že jednou zaslechli s Intrákem na Hanspaulce Jana „Hogana“ Velebu, který v hospodě hrál blues. Od té doby byli oba „ztraceni“. Petarova hudební dráha je spojena s jedinou kapelou – Bluesberry, které založil v roce 1971 jako trio. Tehdy ho doplňovali ještě Mário Císař (kytara) a Jiří „Ježek“ Kredba (basa). Sestava se během let často měnila.
Skupinou prošlo v průběhu let mnoho muzikantů, například Martin Kraus či Václav Kopta. Petar však zůstával. Introvič byl velkým obdivovatelem Johna Mayalla a několikrát si před svým idolem zahrál. Důležitou byla pro Petara spolupráce s Jaroslavem „Tlučhořem“ Milerem, který pro Bluesberry psal texty. Jeden z nich, nazvaný Bluesový král, napsal na hudbu Mayallových Bluesbreakers.
Introvičovo pojetí blues nemuselo vyhovovat každému, i mně leckdy nesedlo. Občas jsem si kladl otázku, zda je nutné mít slovo „blues“ v textech většiny písní. Ale respektoval jsem to. Byl to koneckonců Petarův pohled. Dělal hudbu z čiré radosti, nikoliv pro výdělek. S Bluesberry natočil pět studiových alb, dva živáky a dvě výběrové desky.
Osobně jsme se setkávali především v Malostranské besedě. Ať již při vystoupeních Bluesberry, nebo při koncertech jiných kapel. Vzpomínám si na jednu historku: V Bluesberry již osmnáct let hraje na bicí můj jmenovec Luboš Hnát a já si koupil výběrové album Bluesberry 1982 – 1984 (2016). Šel jsem si k Petarovi pro podpis a říkám: „Napiš tam ‚pro Luboše Hnáta‘.“ Petar se na mě podíval, a povídá: „Ale vždyť se mnou hraje v kapele.“ Vysvětlil jsem mu, že jde o shodu jmen a on reagoval slovy: „To je ale pěkně divný pocit psát takové věnování.“ Nicméně to udělal. Od té doby jsme se znali.
Petar byl také nadšeným propagátorem cyklistiky. Jakmile se udělalo vhodné počasí, bylo těžké ho zahlédnout bez kola. Jezdil neustále a také zažil mnoho pádů a nehod. Ta poslední se mu stala v červnu 2019 a byla tak vážná, že po ní musel být uveden do umělého spánu, z něhož se už bohužel neprobudil. Ve čtvrtek 9. ledna skonal.
Petara jsem měl vytipovaného pro jeden z příštích rozhovorů Rockového světa. Už ho tedy neoslovím. Petare, až se jednou sejdeme tam nahoře, vysvětlíš mi, co je to pořádný blues.