Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Publikováno: 14. 9. 2020
Druhé studiové album kapely HUDBA PRAHA z roku 1993 nese prazvláštní název Maelström. Podle Wikipedie tohle podivně znějící slovo znamená silný mořský proud (vír) v Norském moři. Ve své zobecněné podobě a v evropských kulturních dějinách se pak stalo synonymem i pro ničivé víry ve společnosti. Čehož právě Hudba Praha využila.
Skupina ho dle mého názoru nahrála ve svém nejlepším složení. Vedle kytaristy a zpěváka Michala Ambrože byli členy ještě bratři Vladimír a Bohumil Zatloukalové (kytary), vokalistky Jarmila „Jamajka“ Koblicová a Daniela Starhonová-Čelková, Jan Ivan Wünsch (baskytara), Karel Malík (saxofon) a Ludvík „Eman“ Kandl (bicí).
Na desce se Ambrožova parta vydala směrem od uhlazeného, téměř diskotékového zvuku, který ji provázel ve druhé polovině osmdesátých let, směrem k nekompromisnímu bigbítu doplněnému o nihilistické texty, které odrážely rozčarování jedince v tehdejší raně postkomunistické společnosti.
Album zahajuje pecka Většinu rán s ostrými kytarami a kousavým textem Michala Ambrože. V podobném duchu se nese zhudebněná báseň J. H. Krchovského Double Krchovský. Tu svého času hrála i skupina Schodiště: její verze však nebyla tak přesvědčivá jako ta od Hudby Praha.
Ve Wünschově Noci kapela poněkud ztrácí tah na branku. Naštěstí ho velmi brzo opět najde a udrží ho i v pomalejším Pokroku nebo v lehce vulgární Hospodě.
Kromě nově napsaných písní se na desku dostala i starší Pal vocuď, která v osmdesátých letech fungovala coby jasný vzkaz tehdy vládnoucím komunistům. Ostatně hudební publicista Jiří Černý v dokumentárním seriálu Bigbít řekl: „V tom bylo všechno. To, co si myslel režim o rockerech, co si myslej rockeři o režimu, a jak na to reaguje publikum.“
Následující Máma, táta neváhám zařadit mezi pět největších hitů Hudby Praha, resp. Jasné páky, po jejímž přejmenování se zrodila Hudba Praha. Poslední Kandlovu ulítlou Proč jsi ho jed‘? s textem Jaromíra Palmeho bych jedinou na albu oželel.
Maelström dodnes vnímám jako silnou výpověď generace, na které se krutě podepsal bolševický režim a která definitivně ztratila iluze po nástupu českého kapitalismu.