Zemětřesení: Finále

Zemětřesení 2: Finále

Zemětřesení 2: Finále

Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Publikováno: 12. 6. 2023

Když v roce 1993 vyšlo eponymní album projektu Zemětřesení, který vznikl jako pocta Jiřímu Schelingerovi, byl jsem jeho velkým fanouškem. A nad názory, že jde jen o peníze a tedy chladný kalkul, jsem tehdy nesouhlasně kroutil hlavou. Když se v roce 2019 zformovala kapela ZEMĚTŘESENÍ 2, nebyl jsem už tak nadšen a její předchozí dva počiny jsem po letmém poslechu ignoroval. Z letargie mě vytrhala informace, že se chystá k vydání deska Zemětřesení 2 – Finále, která prý bude velkou peckou. Nahrávka spatřila světlo světa 17. března 2023 a o několik dní jsem se do ní poprvé zaposlouchal.

Za projektem v jeho současné podobě stojí kytarista Miloš „Dodo“ Doležal, který si přizval zpěváka Mladena Djelma, basové party obstaral Miloš Doležal jr., bicí nástroje byly svěřeny různým bubeníkům, jedním z nich byl Štěpán Smetáček. Šedou eminencí v pozadí byl autor sleevenotu Roman Zahrádka, který si do jména kdoví proč vetkl písmeno N.

Už před lety se mi Zahrádka svěřil s touhou natočit nikdy nevydané elpíčko Zemětřesení přesně v té podobě, jak ho Jirka zamýšlel. Dvojalbum Finále mělo tuhle ambici naplnit. Tvrdím, že se tak nestalo. Důvod tkví v bonusové skladbě Světlonoš, k níž napsal slova zmíněný autor. I kdyby byla písnička zařazena na originální album (což není jisté), měla by zcela určitě jiný text. Pochybnosti mám také u Můžeš vejít – 21. století, kterou jsem od Jirky nikdy neslyšel. Znám ji v podání jeho bratra Milana. Ale v tomto případě se mohu plést. Milanova verze byla téměř o polovinu kratší, a tedy i pro posluchače daleko stravitelnější.

Finále bylo nahráno za pomocí nejnovějších technologií, které mu propůjčily moderní zvuk. Na druhou stanu na mě působí „přeprodukovaně“, a tudíž nevěrohodně: z nahrávky tak není cítit původní Schelingerův duch.

Autentická je samozřejmě nadčasová hudba a Djelmův zpěv, jehož hlas je od svého předobrazu prakticky k nerozeznání, možná až moc. Z jeho výkonu cítím až křečovitou touhu se hvězdě našeho rocku vyrovnat, což se Mladenovi sice daří, ale nejsou z něho patrné žádné emoce nebo charisma. Když byl v původním Zemětřesení za mikrofonem Aleš Brichta, ze kterého obojí sálalo na sto honů, byl posluchačský zážitek daleko intenzivnější, byť jeho hlas tomu Schelingerovu tolik podobný není.

Galéru jsem v originálním Schelingerově podání nikdy neslyšel (nevím o tom, že by původní nahrávka existovala), ale oproti verzi, kterou zpívá Brichta, je téměř o minutu delší a část textu je v ní navíc. Těžko říct, zda to odpovídá původní písničce. O něco natažen je i Cizinec. Téměř šestiminutový bonusový Světlonoš byl prý nalezen na kazetě z Jirkovy pozůstalosti, Jak jsem se již zmínil, slova k němu napsal Roman Zahrádka, který sebevědomě tvrdí, že v textu ozřejmuje poselství alba. Myslím si, že tomu tak není. Verše jsou protkány esoterickým fantazírováním, do něhož je zakomponován i odkaz na válku na Ukrajině (Dej, ať zastaví se boj). Zkrátka nic, co by mi řeklo, proč Jirka Zemětřesení složil.

Několik literárních útvarů vystřídal Zahrádka ve sleevenotu. Začíná záhadami: mimo jiné píše, že mu před lety jakási mongolská věštkyně vyjevila, jak to tehdy bylo s Jirkovou smrtí. Od záhad se dostáváme ke špionážní zápletce. Autor tvrdí, že celá událost byla řízena z Volhy zaparkované na druhém břehu Dunaje. Zpěváka prý na pokyn někdo zezadu udeřil něčím, co připomínalo obušek, a shodil z mostu. Zachází dokonce tak daleko, že replikuje celé věty oněch tajemných mužů (viz „tak to bychom měli“). Poslední část je jako vystřižená z červené knihovny. Roman Zahrádka tvrdí, že prostřednictvím své známé komunikoval s duší Jiřího Schelingera, dokonce prý byl kontaktován v přímém přenosu během televizního vysílání. Rozhovory pana Zahrádky s Jirkou prý proběhly ještě několikrát a během nich zpěvák údajně předával svému obdivovateli úryvky textů.

Také mě několik let esoterika přitahovala. Výše uvedenému bych však nevěřil ani v dobách svého největšího zájmu o tuto oblast. Celý sleevenote na mě působí jako snaha zaujmout za každou cenu, což jen umocňuje můj prvotní pocit – že album vzniklo pouze z potřeby vydělat na jméně Jiřího Schelingera. Ostatně vím, že tento dojem nemám sám.