Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Publikováno: 22. 7. 2020
Martin Němec je kouzelník se slovy. Ukázalo se to na názvu CD, které jeho parta LILI MARLENE dávala jako bonus ke vstupence jednoho ze svých pražských koncertů. Cédéčko se jmenuje Nevídané album (2020). Jednoduchou záměnou dostanete Nevydané album.
Na uvedeném vystoupení jsem bohužel nemohl být, ale nosič i se vstupenkou jsem si nechal koupit. Mohl jsem jej tedy vložit do přehrávače a zaposlouchat se do nevydaných písní (což je mimochodem podtitul alba).
Pohled do skromného bookletu prozrazuje, že podle názvu poznávám třetí Hoří Notre-Dame a předposlední Ženu ze Stínadel. Obě mají výrazné hitové ambice a jejich velkou devízou jsou výborné Němcovy texty. Nejspíš i proto jsou pevnou součástí repertoáru při živých vystoupeních Lili Marlene.
A jaký je zbytek desky? Především je třeba říct, že na ní většinou jsou demonahrávky z let 2003 až 2020. Tři písničky pocházejí z filmů a jedna (Periferie) byla součástí baletního představení. Cédéčko otevírá Prolog, v němž kapela podkresluje hlas zpěvačky Dáši Součkové. Písnička má stopáž zhruba dvě a půl minuty, což je na prolog docela hodně, a osobně jsem se u ní začínal už lehce nudit.
Nezaujal mě ani zvláštní recitativ v následující Poslední máj. Tím však končí moje výhrady, zbytek nahrávky už je o hodně zajímavější než její úvod. Snoubí se tu řízné rockové kytary s dusavým elektronickým rytmem a klávesovými plochami.
Vedle pochodového marše Gaskonští kadeti by posluchačově pozornosti neměla uniknout ani H2SO4, která by seděla i Báře Basikové. Tím rozhodně nechci říct, že by zpěvačka Dáša Součková svou slavnou kolegyni napodobovala, jen si dokážu představit, že by se v písni mohl objevit Bářin vokál.
Bez zajímavosti rozhodně není ani šanson se zvláštním názvem Ipanema, který je zpívaný neexistujícím jazykem evokujícím francouzštinu. Netuším, zda to bylo záměrem, ale píseň zní velice autenticky a přenese vás do pařížské kavárny kdesi na břehu Seiny.
Krátkou instrumentálku Taneční bych osobně umístil na začátek alba, kde by fungovala lépe než na jeho konci. Deska jednoznačně vrcholí již zmíněnou Ženou ze Stínadel – nejrockovější skladbou z celého cédéčka. Úplně poslední písní je Epilog, který je nápadně podobný Prologu, ale ono není se co divit: obě kompozice totiž pocházejí z televizního seriálu Agentura puzzle (2003). Tentokrát je však o poznání kratší.