Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Publikováno: 19. 11. 2018
Shodou okolností mi nedávno k recenzi dorazily dvě desky bluesových kapel, které mají navíc společné to, že pochází z východočeské Chrudimi. Dnes se budu věnovat té, která si zvolila název CIRKUS BLUES a v roce 2016 vydala album s názvem Noční hovor.
Při pohledu do bookletu posluchač zjistí, že kapela téměř nepoužívá elektrické nástroje, jedinou výjimkou je sólová kytara autora veškeré hudby Petra Sameše. První písničku Billy bych si docela dobře dovedl představit v repertoáru Vladimír Mišíka. Konec konců i frázování zpěváka Honzy Šantrůčka zpěv zmíněné bigbítové legendy docela připomíná. A aby toho nebylo málo, text z pera Vojtěcha Pilaře (akustická kytara) také zavání „mišíkovskou“ poetikou. Pro někoho, kdo vyrostl na Mišíkově muzice, jde na úvod o velmi příjemné překvapení. Následující Google neodpovídá už tuhle inspiraci opouští a kapela se vydává vlastní cestou, což je moc dobře.
Že Cirkus Blues dokáží napsat chytrou písničku, dokazuje zejména první polovina alba, která je plná vynikajících hudebních i textových nápadů. Za všechny citujme ze skladby Blues sedmýho dne: „Za šest dní Bůh v potu tváře rozdal karty na ubrus / Sedmej den sáh po kytaře a tak brácho vzniklo blues“. Právě tahle skladba je pro mě asi nejlepší na desce.
Na opačném konci mé oblíbenosti pak stojí dvě písničky: Ďábel radí a možná trochu překvapivě titulní Noční hovor. Nasazenou laťku se bohužel ve druhé polovině cédéčka nepodařilo udržet. Byť i zde jsou kvalitní bluesové dvanáctky, nedosahují úrovně, jakou má úvodní část desky. To ale v žádném případě neznamená, že by posluchač měl vypínat přehrávač. Závěrečná V Paříži most rozhodně stojí za pozornost.
Poloakustická podoba blues s chytrými texty, jak ji představuje tahle chrudimská parta, je pro fanoušky nesmírně přitažlivá, zajímavá i zábavná. Sám sobě se divím, že jsem Cirkus Blues objevil teprve nyní.