Foto: Archiv Vladimíra Zatloukala
Korektury: Tereza Kvášová
Kytarista VLADIMÍR ZATLOUKAL byl vždy nenápadným dělníkem rock’n‘rollu, za nějž většinou místo slov mluvily tóny jeho kytary. Dlouhá léta byl také vedle kapelníka Michala Ambrože symbolem české novovlnné legendy – kapely Hudba Praha, která před nedávnem po více než třiceti letech oznámila svůj rozpad. Sešel jsem se s Vláďou v jedné pivovarské restauraci, abych se dozvěděl jeho pohled na aktuální události.
Jaká muzika Tě v mládí ovlivňovala a jaké jsi měl hudební vzory?
No tak, co si pamatuju na takový ty úplný začátky, kdy jsem začal vnímat, tak u nás v rodině hodně frčel Suchý a Šlitr, to se mi hrozně líbilo. Pak si pamatuju, že to byl Čajkovskij, italský Capriccio a pak takový ty evergreeny vážný hudby jako třeba Alžbětínská serenáda, Bollero a takovýhle záležitosti, který jsem poslouchal, když jsem po zemi objížděl s autama kolem stolu a uhláku. Později, asi tak v 6 letech, jsem poprvé slyšel Beatles a to mě i mladšího brášku Bohouše teda hodně vzalo. A potom na devítiletce jsem měl hodně rád sólového Lennona, samozřejmě pokračovala láska k Beatles. To byl takový ten rock’n‘rollový začátek. Pak taky Rolling Stones. A pak už jsem přecházel k Deep Purple nebo Black Sabbath, Pink Floyd – to bylo ještě na devítiletce. Ale hrál jsem i na mandolínu, a tak jsem poslouchal třeba i Greenhorns. V 16 letech jsem byl v první kapele Funebráci, kde jsem hrál právě na tu mandolínu a měl jsem šílenou trému. (smích) Takže to byla taková hudební všehochuť. (úsměv)
A co konkrétní kytaristi?
No, to byl v první řadě Eric Clapton. Já jak jsem měl rád ty Beatles, tak jsem si tenkrát myslel, že sólo v písni „While My Guitar Gently Weeps“ hraje George Harrison, ale později jsem zjistil, že je to právě Clapton. Samozřejmě, že jsem poslouchal Jimiho Hendrixe a také musím jmenovat Johnyho Wintra, Richieho Blackmoora a Davida Gilmoura.
Tvoje muzikantská kariéra je spjata především s Jasnou pákou, potažmo Hudbou Praha. Co tedy bude dál?
Tady trošku předcházíme aktuálním událostem. Samozřejmě ještě hraju ve Ztracených iluzích a 18 let jsem hrál v Echtu!. No, dál bude kapela, která ještě nemá název, ale k tomu ještě dojdeme.
Jak jsi právě zmínil, v současné době jsi členem folkrockových Ztracených iluzí, je pro Tebe hraní s nimi jakýsi druh odpočinku od toho rockového ,,rámusu‘‘?
Je to jiný styl a tudíž jiné hraní na elektrickou i akustickou kytaru. Jsem rád, že s Bohoušem a s Jamajkou v Iluzích hraju, protože se naučím nové věci a hodně si zazpívám. Ve Ztracených iluzích jsem hrál i v osmdesátých letech, ale hráli jsme bigbít a hodně převzatých věcí, které se nám líbily s českými texty, často namířenými proti komoušům. To tam ale nebyla Jamajka. Hrál tam se mnou a s Bohoušem ještě Ivan Wünsch, Olin Nejezchleba, Katka Nejepsová a na bicí Ludvík Kandl, Jirka Horálek nebo Pavel Skala.
Píšeš spoustu muziky, jsi také velice dobrý zpěvák, neuvažoval jsi o nahrání sólové desky?
Je pravda, že teď píšu víc muziky, ale na deskách jí mám poměrně málo. O nahrání sólové desky neuvažuju, protože si myslím, že se ty pecky objeví buď ve Ztracených iluzích nebo v kapele, kterou teď dáváme dohromady.
Skládal jsi nebo skládáš také pro jiné interprety než jen pro své kapely?
Jednu písničku jsem složil pro Luboše Pospíšila, ale jinak si nepamatuju, že bych pro někoho skládal mimo Ztracené iluze, Hudbu Praha a Echt!.
Pojďme k situaci v Hudbě Praha, co se vlastně stalo?
Michal Ambrož byl hodně nemocnej a kvůli tomu muselo být na konci loňského roku zrušeno pár koncertů, protože tehdy neměl Michal vůbec sílu stát na pódiu. My jsme tu jeho zdravotní situaci sledovali a moc jsme mu drželi palce. Asi po dvou operacích začátkem tohoto roku se zdálo, že už je v pohodě a my jsme z toho měli velkou radost. Michal sestavil a dodal playlist a pozval nás na 31.5.2015 do Okrouhlice, abychom ho nazkoušeli. Takže jsme tam všichni přijeli, přestěhovali aparáty a nástroje a začli jsme. Jenže asi po půl hodině hraní nám Michal zkoušku stopnul, sdělil, že zrušil všechny letošní sjednané koncerty, a že příští rok budeme hrát jenom jednu šňůru, tradiční Akropolis a pak možná sem tam něco, pokud by někdo nabídl opravdu lukrativní kšeft. Jenže to ale bylo proti našemu přesvědčení, protože si myslíme, že dneska musí kapela hrát a jezdit po klubech, protože jinak je ta kapela prostě mrtvá. Hrát jenom jednu šňůru za rok si tady může dovolit možná tak Lucie nebo Kabát. Nicméně nás prostě hodně namíchlo, že se Michal o tomhle svém plánu vůbec nebavil předem s kapelou a že o tom neproběhla žádná kapelní diskuze. Zkrátka to rozhodnutí udělal sám od sebe a vymyslel si tuhle cestu jedný Akropole a jedný šňůry. Michal s námi bohužel vůbec nekomunikoval, což se nestalo poprvé. Z kapely se stala záležitost jedné superstar a nájemných muzikantů, což pochopitelně členům kapely dost vadí. Zkrátka: tak dlouho se chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Ještě k tomu jeho zdravotnímu stavu: on v té Okrouhlici opravdu vypadal moc dobře. Rozhodně líp než před rokem. Takže to, že zrušil ty kšefty, nedávalo smysl. Je pravda, že jich třeba bylo hodně v červnu, ale mohlo se jich pár zrušit a třeba jeden nebo dva jsme klidně mohli odehrát. A další třeba v červenci a tak dále, ale neodmazávat celý rok… Hned potom začal jako host vystupovat s Davidem Kollerem, což nám nepřipadalo zrovna košér, když zrušil ty koncerty. Michal také říkal, že kapela je v krizi, ale to vůbec nebyla pravda. My jsme chtěli hrát a zájem pořadatelů a fanoušků byl větší než třeba před dvěma lety. Takže se o krizi mluvit nedá.
Založili jste novou kapelu Hudba Praha Band (HPB), proč jste se k tomuhle kroku rozhodli?
Za této situace jsme za Michalem šli a oznámili mu, že chceme hrát i bez něj. Ale v žádném případě to není tak, že by Hudba Praha vyhodila Michala Ambrože, to ani náhodou. Prostě se ty lidi rozdělili na dvě skupiny. Michal s bubeníkem Michalem ‚Šimonem‘ Šimůnkem a my jako Hudba Praha Band, což byl „zbytek“, teda já, basák Jirka Jelínek, zpěvačky Kristýna ‚Týna‘ Peteříková, Alena ‚Ála‘ Sudová a původně i saxofonista Vítek Malinovský, který ale později, když se proti nám na facebooku po Michalově prohlášení rozjela kampaň, prohlásil, že má astma a že by to asi neudejchal. Také chtěl hrát na kytaru, ale my jsme ho chtěli jako saxofonistu. Takže opravdu došlo pouze k rozkolu kapely, ale nikdo nikoho nevyhodil a nikdo nikoho nepodrazil. A navíc jsme se jmenovali Hudba Praha Band, tedy že nejsme Hudba Praha. K tomu bych ještě chtěl poznamenat, že byl přizván zpět jako kytarista můj brácha Bohouš Zatloukal, zakládající člen Jasné páky, a na bicí ještě Ludvík ‚E.T.‘ Kandl. To jsou lidi, který s Hudbou Praha nahráli všechny nejdůležitější alba, tzn. „Maelström“, „Maják“ a „Divoký srdce“. Takže jsme byli přesvědčený, že máme právo na to, abychom se jmenovali Hudba Praha Band a hráli dál některý Michalovi písničky. Jako zpěvák s námi začal zkoušet Zdeněk Hnyk, známý moderátor Radia 1, jako host. A na saxofon Kuba Douda. Bohouš s Ludvíkem neměli ani tušení, co se v HP děje, i když Bohouše pak různí lidé osočovali z toho, že rozbil HP. Zvláštní je, že přitom nikoho z těch mravokárců nenapadlo, že odchází z kapely pět lidí ze sedmi a to asi taky něco naznačuje.
Nenabízelo se jiné řešení, například, že vezmete někoho po dobu Michalovy nemoci na záskok?
To se samozřejmě nabízelo. My jsme připravovali několik variant během Michalových operací, který jsme vymysleli po dohodě se Šimonem Kotkem, který nám dělal manažera. Chtěli jsme Michalovi ulehčit, tak jsme připravili ke zkoušení asi deset věcí, který by kapela hrála bez něho, aby si mohl v zákulisí odpočinout, mohli jsme vozit třeba barovou židličku, aby nemusel stát a ulevil si nohám. A poslední možnost byla, že budeme jezdit zatím bez něj, než bude v pohodě. Ale Michal neměl zájem ani o jednu variantu. Všechny možnosti odmítl a říkal: „Buď to půjde, nebo nebude nic, nebudu dělat cvičeného medvěda“. Pak ovšem, možná pod vlivem Michalových telefonátů různým lidem, začala na facebooku a dalších médiích kampaň proti nám jako HPB, a nejdříve to odpískaly holky, pak jsme oslovili Jamajku, ta ale také už neměla chuť do toho jít a pak mi oznámil Bohouš, že nemá zapotřebí, aby poslouchal, že rozbil Hudbu Praha, když s tím rozpadem neměl nic společnýho. Tohle všecho zamíchalo karty a ten vlak, do kterého by býval mohl Michal Ambrož kdykoliv později zase naskočit, prostě dojel. Teď, když jsme zůstali jen já, Jirka, Ludvík a Zdeněk s Kubou, tak pro klid na hraní a zkoušení, a hlavně abychom měli pokoj od lidí, který vědí houby a přitom se do toho montujou, možná opustíme název Hudba Praha Band a jaký bude nový, ví Bůh a svatý Václav.
Vím, že už před několika lety byly v Hudbě Praha jisté rozpory, které měly za následek odchod dvou členů, dá se ta současná situace s tehdejší nějak srovnávat?
To se samozřejmě dá srovnávat, tehdy to byla kapelní krize jako teď, takže se to dá srovnávat. Oni tenkrát odešli, protože nechtěli, aby vznikla Jasná Páka, neboť říkali, že Hudba Praha je kontinuální nástupce Jasné páky. A ta kontinuita tam byla, protože jsme samozřejmě ty písničky Jasné páky jako Hudba Praha hráli. Ze zoufalství si nechali registrovat ochranné známky obou kapel a chtěli novou Jasnou páku stopnout. Takže došlo k rozkolu, Bohouš s Jamajkou z Hudby Praha odešli a já jsem šel do Páky, protože jsem chtěl za každou cenu hrát a nechtěl jsem, aby tam za mě byl někdo jinej, když jsem byl členem původní Jasný páky. Přitom až teď vím, že v lecčems měli Bohouš s Jamajkou pravdu…
Vím, že na Facebooku probíhá ohledně nynější situace v Hudbě Praha dost bouřlivá diskuze, je ještě vůbec možné, že byste si s Michalem Ambrožem sešli, domluvili se a ‚zakopali válečnou sekeru‘?
Že si spolu sedneme a dáme si pivo to ano, proč ne. Ale že bychom spolu znovu hráli v Hudbě Praha, to v současné době po jeho aktivitách proti HPB nevidím jako reálné. Nicméně stát se samozřejmě může cokoliv. Jak se říká, nikdy neříkej nikdy. (úsměv) Je zde návrh na rozloučení se s fanoušky Hudby Praha v Akropoli 5. 12., ale zatím se k tomu Michal nevyjádřil.
Proběhl pokus o nějaké setkání a vyjasnění situace?
My, tedy já a Jirka Jelínek, jsme se s Michalem dvakrát sešli v červnu v hospodě. Poprvé bohužel proto, abychom mu oznámili, že chceme jezdit bez něho, ale znovu říkám, nebylo to žádný vyhazování z kapely. A po druhý jsme mu nesli ukázat prohlášení HP Bandu a chtěli jsme, aby si ho přečetl a ptali jsme se, jestli si to můžeme dát na naše stránky. A že bychom prohlášení případně předělali, pokud by se to Michalovi nějak nelíbilo. Michal řekl, ať si to tam klidně dáme, no a pak jsme ještě nějakou dobu seděli v klidu u piva. Jenže pak asi za týden vydal překvapivě Michal svoje ne příliš objektivní prohlášení, které četli všichni, a nikoho nezajímalo, co říká HPB. Já už ve svých letech prostě nejsem zvědav na to, co si Michal vymyslí a bude bez jakýkoliv diskuze předpokládat a že to všichni odkývají jako tupé ovce. I když asi možná nyní skončila jedna etapa, jsem přes všechno vděčný osudu, že jsem potkal Michala a všechny lidi kolem něj, jako třeba Ivana Wünsche a Dádu Albrechta a všechny další, a mohl s Pákou a Hudbou Praha strávit těch 33 let. Hergot, to to letí.
Jaký bude HPB hrát repertoár, změní se nějak?
My se budeme snažit hrát co nejvíc vlastních věcí. Ale samozřejmě budeme hrát i některý pecky od Hudby Praha a Jasné Páky. Já jsem hrál už v Jasné páce, jsem zakládající člen Hudby Praha, Jirka Jelínek je tam od roku 1999, Ludvík Kandl tam byl od roku 1985 do roku 2002 a natočil s námi nejzásadnější alba. Proto si dovolím tvrdit, že máme nárok hrát ty písničky, protože jsme se výrazně podíleli na jejích aranžích a za těch 30 let se ty písničky vyvíjely a každý z nás do nich vtiskl svůj rukopis. A pak máme už nyní rozdělaných asi pět nových věcí. Jsem prostě přesvědčený o tom, že jsme měli nárok jmenovat se Hudba Praha Band. A nechtěli jsme být a znít, Marku Gregore, jako Hudba Praha, ale jako Hudba Praha Band, což je jiná kapela. A fakt se nestydím, nemám za co.
Máte v plánu psát nové písně, případně natočit novou desku?
Ano, budeme pokračovat jako standardní kapela.
Nemůžu se nezeptat: Jasná páka a Hudba Praha jsou propojeny nejen hudebně, ale i personálně, jaká je tedy situace v Jasné páce?
Jasné Páce jsem řekl, že chci dohrát tento rok a pak se budu věnovat pouze nové kapele a Ztraceným iluzím.
V současné době vyučuješ hru na kytaru a v jedné soukromé školce vedeš hudební kroužek, co Ti tahle práce dává?
(smích) Já bych nerad říkal, že mi ta práce dává radost a peníze, ale je to tak. Moc mě to baví, to myslím vážně, děti jsou prostě skvělý. Já jako strejda Vláďa, kytarista a školník chodím každé ráno do školky a čekám, co se zase přihodí a jaká tam bude sranda. (úsměv) A hodiny na kytaru mám taky rád, protože si to připravuju, aby mě to bavilo a aby to bavilo i toho žáka.
Jaké to pro rockera jak Ty je vést děti předškolního věku?
No, někdy si člověk musí dávat pozor na jazyk (smích) a pak taky večer před tím nemůžeš moc řádit. (úsměv)