Paul Kowacz – Kytarista a sběratel desek – část první

Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv Paula Kowacze

333 - Live!

333 – Live!

K zajímavému rozhovoru jsem se sešel s kytaristou PAULEM KOWACZEM, který je nejen lídrem kapely Red Baron Band, ale i zakladatelem kapely 333. Tu založil společně s americkým zpěvákem Brynnem Stephensem a bubeníkem Petrem Chmelou. Kapela 333 před nedávnem vydala živou desku, která vyšla primárně na vinylu. V našem rozhovoru jsme se však nemohli vyhnout ani otázkám na aktuální dění v Red Baron Bandu. S Pavlem jsme si povídali i o jeho další životní vášni – sbírání desek, kterému bude věnována druhá část našeho rozhovoru.

Ahoj Pavle, mohl bys mi říct něco o začátcích kapely 333?
My už delší dobu máme kapelu Revolver 66, která má dvě podoby. Ta jedna je elektrická, v té hraje rytmika z Red Baron Band, tedy na basu Jirka Rubeš a na bicí Radek Horník, dále tam je zpěvák a hráč na foukací harmoniku Brynn Stephens a já na kytaru. Ta druhá podoba je akustická. V té je jen Brynn a já ho doprovázím na kytaru a zpívám doprovodné vokály. A jednou jsme v té akustické verzi hráli v Malostranské besedě, kam se na nás přišel podívat můj kamarád bubeník Petr Chmela. A po koncertě mi říkal, že ho to hrozně bavilo a že měl celej ten koncert nutkání si sednout za nějakou imaginární bicí soupravu a hrát s námi. Takže nám navrhl, že bychom si mohli zajamovat. Tak jsme se párkrát sešli a zahráli si nějaký starý fláky. Ale k bicím jsme potřebovali basu. Takže se přidal Jirka Rubeš. Po čase přišla ještě Katka Petráňová, která zpívá a hraje na klávesy. A v téhle sestavě jsme začali hrát koncerty. To trvalo zhruba dva roky. Posléze jsme si ty koncerty začali nahrávat. Poté jsme ze čtyř koncertů, které jsme odehráli v druhé půlce roku 2017, vybrali devět písniček, ze kterých jsme udělali živou desku.

Proč jste se pojmenovali zrovna 333, má to nějaký symbolický význam?
To vzniklo z takové hlášky bubeníka Petra Chmely. Když jsme začínali hrát pro známé, kteří se na nás vždycky přišli podívat, a ještě jsme se ani nijak nejmenovali, tak ty názvy Petr víceméně náhodně střídal. A pak asi třikrát řekl, že kapela se pro dnešní večer jmenuje 333 stříbrných stříkaček a snažil se prosadit, aby ten název takhle zůstal. Ale to už přes nás neprošlo, protože jsme argumentovali, že je to poměrně dlouhý název a někomu se to bude blbě vyslovovat, obzvlášť pak cizincům. A kdyby to měl vyslovovat Brynn, který neumí česky, tak kdyby měl vyslovovat 333 stříbrných stříkaček, tak by to znělo poměrně komicky. Proto jsme ten název změnili na 333 s tím, že i na obalu desky je anglicky uvedeno Three Hundered Thirty Three. Právě proto, aby to mohl Brynn vyslovovat.

Mluvil jsi o tom, že dva roky koncertujete. Funguje kapela ještě o něco déle, nebo jste vznikli právě před těmi dvěma lety?
Jak už jsem říkal, my dva roky fungujeme tím způsobem, že koncertujeme stále na jednom místě, což je klub Doupě, který patří našemu bubeníkovi Petru Chmelovi. A těch koncertů je zhruba deset až patnáct do roka, to nevím přesně. Tahle parta hraje hlavně pro radost z hudby. Takže když je příležitost se sejít, tak si zahrajeme.

Na jednu stranu nehrajete moc často, na druhou stranu jste vydali živou desku. Musím se tedy zeptat, jaké máte plány do budoucna?
My jsme teď na takovém rozcestí a přemýšlíme, co přesně dál. Ale myslím, že to nejspíš vyplyne ze situace, která teď nastala. V prosinci jsme natáčeli další koncerty, ze kterých se nám povedlo nahrát několik dalších písniček, takže zvažujeme, jestli bychom neměli vydat další desku. Na těch koncertech jsme měli zajímavé hosty, jako jsou třeba Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek nebo Luboš Andršt. Záleží taky na tom, jestli budou souhlasit s tím, aby se ty nahrávky zveřejnily. Takže vydání té desky je zatím obestřeno tajemstvím. Ale je možné, že deska s těmito exkluzivními hosty vyjde. Protože naši zpěvačku Katku Petráňovou čekají mateřské povinnosti, je zákonité, že nás teď čeká nějaká pauza. Předpokládám, že nějakou aktivitu budeme vyvíjet zase až někdy na podzim. Do té doby možná zahrajeme pár koncertů bez Kačky, ale zřejmě se nebude dít nic zásadního. Rozhodně nebudeme natáčet nějaké studiové nahrávky nebo něco podobného.

333 a Luboš Andršt

333 a Luboš Andršt

Na té vaší desce jsou všechno převzaté písničky. Plánujete dělat taky vlastí muziku?
My jsme se shodli na tom, že zkusíme udělat dvě nebo při vlastní písničky a uvidíme, jestli to projde velkou radou kapely. Pokud ano, tak bychom ty nahrávky zveřejnili. Prozatím ještě není ani žádná písnička složená, ale bavili jsme se o tom, že zkusíme něco společně složit.

Předpokládám, že každý člen kapely 333 má navíc nějakou svoji kapelu. Řekni mi tedy, kde všude je možné jednotlivé muzikanty ještě vidět?
Pokud bych to měl jednotlivě rozebrat, tak je to asi takhle: Brynn má ještě kapelu, která se jmenuje Dobré ráno bluesband, což je akustický blues takovýho hodně starýho střihu. Dřív tam zpíval a hrál na foukací harmoniku Matěj Ptaszek. Ale protože se odstěhoval někam do Jižní Ameriky, tak po něm nastoupil Brynn. S ním vydali jedno studiové cédéčko. Brynn má i další kapelu Free Ride, která hraje z většiny převzaté věci, ale mají i pár vlastních skladeb. A to je takovej, řekl bych, jižanskej rock až classic rock. Kačka Petráňová nemá žádnou vyloženě stálou kapelu, ale protože byla finalistkou soutěže Česko Slovensko má hlas, tak se dostala do médií i na Slovensku a má tam poměrně dost příznivců. Natočila tam nějaké písničky, z nichž se staly lokální hity. Proto Kačka občas jezdí vystupovat na Slovensko. Ale jak říkám, není to jako že by měla nějakou svoji stálou kapelu. Jirka Rubeš má se mnou Red Baron Band (RBB) a bluesové trio Bluesbusters s kytaristou Jirkou Rollem a bubeníkem Petrem Zimákem. Hrají hodně věci od Petera Greena, resp. od starých Fleetwood Mac. No, a Petr Chmela má takovou letitou kapelu, která se jmenuje Rumpál. To je zlínská kapela, která vydala čtyři elpíčka, takže s touhle kapelou dělají vlastní hudbu s českými texty.

Zaujalo mě, že Katka Petráňová kromě zpěvu hraje i na Hammondy. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl jinou ženu na Hammondy hrát.
(úsměv) Když se ta kapela postupně formovala a přidala se k nám Kačka, tak jsme věděli, že hraje na klávesy. A protože většinu věcí zpívá Brynn, tak jsme se dohodli, že v těchhle věcech bude Kačka hrát na piano, nebo na perkuse a bude zpívat druhý hlas nebo refrén. Některé ty skladby si o Hammondy úplně říkaly. No a v tom klubu, kde pravidelně hrajeme, stojej krásný Hammondy  B3. Tak jsem Kačce vysvětlil základní princip jejich ovládání. A protože ona je hodně intuitivně nadanej muzikant, hned pochopila, o co v tom hraní na varhany jde. Technika hraní na Hammondy je úplně jiná, než hraní na piano – to je prostě úplně jiná disciplína. Ačkoliv akordy jsou stejný, tak technika hry vyžaduje zcela jiný přístup. A Kačka to pochopila. A tohle byl ten důvod, proč vlastně začala na Hammondy hrát.

Takže to byla její první zkušenost s Hammondama, je to tak?
Ano. A úplně se do toho nástroje zamilovala. Z vlastní zkušenosti, protože na varhany taky hraju, můžu říct, že se jí vůbec nedivím. Když se jednou za Hammondy posadíš, tak tě to prostě pohltí. Ta škála zvuků a výrazové prostředky, který ten nástroj má, jsou prostě obrovský a lehce se tomu propadne jako nějaký droze. (smích)

Velmi zajímavou postavou je americký zpěvák Brynn Stephens. Pokud se nepletu, tak jde o jednoho z mála zahraničních muzikantů, kteří žijí u nás. Jak se vlastně Brynn dostal do Čech? Neboli, proč si vybral zrovna Čechy?
Tomu předchází taková kratší story. Brynn, když byl na vojně, tak sloužil v Německu. Mimochodem, bylo to na stejné základně, jako sloužil Elvis Presley, jen o x let později. (úsměv) A tam se poprvé setkal s evropskou kulturou, která ho velmi zaujala. Líbilo se mu, jaký se tady vaří pivo, jaký tady jsou lidi, který jsou úplně jiný, než v Americe. Po vojně se vrátil zpět do států, kde byl poměrně dlouho. Posledních deset let ale žije u nás. Česká republika se mu líbí jako země. Má rád český lidi, o kterých říká, že je na nich vidět, jak moc mají rádi Rock´n´roll, a to bere jako signál, že je na správném místě. A samozřejmě je to velký milovník českého piva a českých žen, a proto tady zůstal.

Myslím, že by mohlo být docela zajímavé, kdyby Brynn něco nazpíval v češtině, neuvažujete tedy o něčem takovém? Jak na tom vůbec Brynn s češtinou je?
(úsměv) Ne, to ne. Žádnou českou písničku nezkoušíme. Takový pokus tady ani nebyl. On na tom s češtinou moc dobře není. Nechce se mu učit, na to je moc línej, vždycky říká, že už je starej na to, aby se něco učil. On samozřejmě nějaká slova zná a možná, že nám i rozumí, ale dělá, že ne, já nevím. (smích) Ale česky nemluví, umí si objednat pivo a pár základních frází, ale jinak mluví anglicky. Nicméně nám tím odpadá problém, který má většina našich kapel, které zpívají anglicky, a sice, že Brynn nemá problémy s výslovností, takže jeho zpěv je autentický. A pro posluchače je to taky zajímavý, protože česká kapela, která má americkýho zpěváka působí exoticky.

Paul Kowacz

Paul Kowacz

Na začátku jsi říkal, že jste odehráli několik koncertů s exkluzivními hosty, jako jsou Luboš Andršt nebo Guma Kulhánek. Bylo těžké tyhle legendy získat ke spolupráci?
To vlastně vychází z mojí hudební historie. Já už 23 let mám kapelu Red Baron Band a v ní byl prvním zpěvákem Honza Holeček, který u nás zpíval asi osm, nebo devět let. Takže my jsme s Honzou spolu dost let hráli. A pak jsme ještě několikrát spojili síly na různých projektech. Honza mi jednou volal, že mají s Gumou a s Pavlem Razímem domluvené nějaké koncerty v Německu. Původně s nimi měl hrát Standa Kubeš nebo Zdeněk Juračka, ale ani jeden nějak nemohl. Já jsem tu nabídku přijal a na základě toho koncertu vznikla kapela, která se jmenovala KUHORAKO, která pak fungovala ještě asi dva a půl roku. V téhle kapele jsem se setkal s Gumou. A protože když jsme s 333 dělali vánoční koncerty, tak jsme je chtěli nějak ozvláštnit, aby tam s námi hrál nějaký zajímavý host, tak jsem pozval Gumu Kulhánka. S Lubošem Andrštem hrál Honza asi dvanáct let v Blues Bandu, pak obnovili Energit, se kterým hrajou do dneška. Díky tomu jsem se s Lubošem seznámil i já. Když jsme s RBB v roce 2016 v Akropoli křtili CD/DVD Live in Prague, tak jsme tam Luboše pozvali jako hosta. A pak jsme se potkávali ještě na jiných koncertech. S Lubošem si občas voláme, tak jsem se ho taky zeptal, jestli by přišel. Pro nás to vůbec nebylo těžký je oslovit.

Máš představu, koho bys rád jako hosta pozval v budoucnu?
No jasně, těch je, třeba Paul Rodgers. (smích) Já bych nebyl při zdi a klidně bych pozval i někoho ze zahraničí. Ale vážně, je spousta skvělých muzikantů, se kterými by si člověk chtěl zkusit zajamovat, ale já ti teď nikoho neřeknu, abych to nezakřiknul…

Jak už jsi říkal, nedávno jste vydali živou desku, která vyšla na vinylu. Ty dnes zažívají velkou renesanci. Nicméně by mě zajímalo, jestli je deska k dostání i na CD?
Nejprve začnu tím, že ten obal je rozkládací, a když se do něj podíváš, tak v něm je taková příloha. Najdeš tam fotku s nějakým povídáním, je tam pár samolepek s logem kapely. A pak tam je taky zmenšený obal desky. Ten má přesně rozměry krabičky od cédéčka, na tom obalu je i kód, odkud si písničky můžeš stáhnout a vypálit. Tudíž ten, kdo si tu desku koupí, má možnost tímhle způsobem si udělat i CD. Zároveň jsou tam i MP3 do telefonu. Takže ta deska je dostupná na různých nosičích. Můžeš mít tedy vinyl na doma, cédéčko do auta a MP3 do telefonu.

Dobrá, a co vás tedy vedlo k tomu to primárně vydat na vinylu?
No, zaprvé to, že k té době to určitě patří. My jsme v kapele milovníci vinylových desek a o mě je poměrně známé, že jsem jejich velký sběratel. Dalším důvodem je zvuk, který je z toho vinylu přeci jenom jiný, než z digitálu. No, a velkým důvodem je ten obal. Jak vidíš, tak ten je poměrně sofistikovanej, s plastickým tiskem a s metalickou barvou. To by na tom tenkým papíru tak nevyniklo a asi by to ani moc nešlo, navíc by to bylo poměrně těžké vyrobit. A samozřejmě že i ty fotky vypadají na větším formátu mnohem lépe. Řekl bych, že ten obal je takový výtvarný dílo. Když to srovnáš s tím malým formátem na cédéčku, tak na vinylu to vždycky líp vypadá.

Obal vypadá opravdu luxusně, kdo je jeho autorem?
Autorem je grafik Honza Moucha. Což je strašně talentovanej grafik a jak vidíš, celá ta grafika je dokonale sladěná, což by na malém formátu cédéčka nebylo ono. Ta deska vyšla v limitované edici 1000 kusů, takže pro sběratele jde o zajímavou sběratelskou raritu, která po pár letech získá na ceně, jako každá věc, která je vydána v limitované edici. A když si všimneš, tak ty barvy jsou sladěny podle té úvodní fotky. Na celém obalu se podařilo udržet jednotnou barevnou náladu. S tím si Honza dost pohrál. A dokonce i ten střed je udělaný tak, že na jedné straně je jedna barevná kombinace a k ní je na druhé straně zrcadlově udělaná kombinace opačná. Tím jasně na první pohled rozpoznáš, která strana je první a která druhá.

Říkáš, že deska vychází v limitované edici, což u hodně kapel znamená, že na desce jsou například podpisy kapely. Má vaše deska něco podobného, případně je na té desce nějaká jiná zajímavost?
No, desky jsme rozhodně nepodepisovali. Ale takovou zajímavostí je, že deset kusů vyšlo na fialovém vinylu. Těch deset kusů dostala kapela a lidi, kteří se na nahrávce podíleli. Takže ty nešly do prodeje, ale i tak si myslím, že je ta deska sběratelsky dost zajímavá. I když těch deset fialových kousků, to je velká rarita. Zajímavostí je také to, že deska je vydaná na 180 gramovém vinylu, což je audiofilský vinyl.

Mám pocit, že vydat takovou desku musí být finančně náročné, je to tak?
Rozhodně nejde o levnou záležitost, to je pravda. Jen pro představu, ten obal tím, jak je udělanej a tím, kolik má v sobě přidaných hodnot, byl asi čtyřikrát dražší, než samotná výroba té desky.

Předpokládám, že deska byla lisována v Loděnicích, kde je jedna z nejmodernějších lisoven na světě. A je známo, že její výrobní kapacita je velmi vytížená. Jak moc bylo těžké najít termín pro vylisování vaší desky?
My jsme měli domluven nějaký termín, který se nám podařilo splnit, i když to někdy znamenalo trošku vypětí, jak pro nás, tak pro Loděnice. Oni garantovali termín v případě, že jim do určité doby dodáme podklady, takže to bylo docela náročný, ale nakonec se to stihlo. A já jsem měl možnost se jít podívat na to, jak se ta deska vyrábí.

Jak už jsi říkal, paralelně s 333 máš ještě kapelu Red Baron Band, o ní nebylo delší dobu příliš slyšet. Co je tedy s RBB?
Pozor! RBB v současné době připravuje návrat na pódia. Na léto máme naplánovaný nějaký koncerty, zatím jich je sice poměrně málo, ale určitě nějaký přibudou. Konkrétně jde zatím o koncert ve Vagonu a jeden festival. Pracujeme na tom, aby ty koncerty přibývaly. Ale už delší dobu zkoušíme nové songy, kterých je asi deset. Dále potvrzujeme červencový termín ve studiu Sono. To znamená, že budeme točit první frekvenci další studiové desky RBB. Máme prozatím vybraných pět skladeb. To by měla být taková první vlaštovka. Máme jednu skladbu, kterou považujeme za takovou pilotní věc, jmenuje se Victoria, tu chceme natočit především. A chceme k ní natočit i klip. A pak to co nejdřív po prvním nahrávání zveřejnit. Poslední naše deska vyšla v roce 2010, takže tohle bude po poměrně dlouhé době nová studiová nahrávka kapely.

Red Baron Band - Live in Prague

Red Baron Band – Live in Prague

Oslovíte nějakého producenta, nebo si tu nahrávku chcete produkovat sami?
Pravděpodobně si to budeme produkovat sami. Ale ona je to taková otevřená záležitost, tudíž na tuhle otázku nejsem schopen úplně stoprocentně odpovědět. Ale tím, jak si v našem domácím studiu děláme demosnímky a ty skladby postupně různě upravujeme, tak na to samotný nahrávání přijdeme poměrně dobře připraveni a máme dost jasnou představu, jak to celý má znít. Takže si nejsem jist, jestli je nutný mít producenta. My jsme se o tom bavili a došli jsme k závěru, že pokud bychom se přece jen pro nějakého producenta rozhodli, musel by to být někdo ze zahraničí, kdo má zkušenosti s tím druhem hudby, kterou hrajeme. Ti producenti, kteří jsou tady v Čechách, nejsou pro náš projekt zajímaví.

Nemyslíš si, že ten producent, ať už by byl z Čech nebo ze zahraničí, by do toho nahrávání mohl přinést pohled zvenku, který vy sami nemáte?
Já se tomu vůbec nevyhýbám, akorát by to musel být člověk, kterého respektujeme. Prostě, aby to byl někdo, za kým jsou viditelný výsledky v tom druhu hudby, co děláme my. A upřímně řečeno, v Čechách podle mě neexistuje producent, kterej by dělal hardrockový nebo classic rockový desky. Nebo já o žádným nevím. Těch kapel, který tady tenhle styl hrajou je tak málo, že všechny stejně točej bez producenta. A já si nemyslím, že by nám do toho mohl přinést nějaké světlo někdo, kdo se zabývá jiným žánrem.

V RBB se vystřídalo poměrně hodně zpěváků, zajímalo by mě tedy, kdo se objeví za mikrofonem?
Bude to opět Monna, která se asi před čtyřmi měsíci vrátila zpět. Takže s ní už nějakou dobu zkoušíme. My si děláme v našem malém studiu demoverze těch písniček, o kterých jsem teďka mluvil, různě je zkracujeme, nebo prodlužujeme. Je to prostě takový ten proces, při kterém ty písničky vznikají. Taky si nahráváme a analyzujeme všechny zkoušky. A Monna je součástí toho všeho.

Máte tedy o desce už nějakou konkrétní představu?
Deska má pracovní název, který nejspíš už zůstane Last Chance – Poslední šance. My si z toho trošku děláme legraci. Ale je to taková poslední šance, jak se postavit znovu na nohy. Osm let jsme nevydali žádnou studiovou desku. S Monikou to bylo několikrát nahnutý, takže si z toho takhle děláme srandu, že to je poslední šance pro všechny zúčastněný, předvést ještě něco na poli originálních nahrávek.  Máme už i představu, jak by měl vypadat obal, ale to je zatím ve spisu „Přísně tajné“, takže to nemůžu ještě prozradit. (smích) Ale samozřejmě, že od nás můžou fanoušci očekávat to, na co jsou léta zvyklí.

Na jedné z vašich desek hostoval vibrafonista Radek Krampl, což je ve spojení s hardrockem poměrně netradiční. Napadlo mě tedy, jestli o něčem podobně netradičním neuvažujete znovu?
V tuhle chvíli nemáme v plánu zvát žádného hosta. Nicméně vždycky, když desku nahráváme a soustředíme se jenom na tu hudbu, tak potom začnou přicházet různé nápady, které pak dopadají tak,jako byla právě zmíněná spolupráce s Radkem Kramplem. Takže to nevylučuju, ale nedokážu teď říct, jestli něco uděláme, nebo ne. V některých skladbách máme několik pasáží, které jsou ještě velmi volné a ještě přemýšlíme, co se tam stane. Ale já osobně bych byl rád, kdyby se tam udála troška psychedelie, protože mám pocit, že to tady chybí, a chtělo by to trošku podráždit smysly. (úsměv)

Pokud to dobře počítám, tak v současnosti působíš ve třech kapelách. Budou všechny existovat paralelně?
Je to tak, že kapela 333 momentálně hraje jenom převzaté věci. Kapela Red Baron Band hraje vlastní věci. Situace na českým trhu je taková, že když děláš originální hudbu, navíc ovlivněnou šedesátýma a sedmdesátýma létama a k tomu ještě zpívanou anglicky, tak to není nijak komerční. A protože my už z principu odmítáme hrát zadarmo, tak hrajeme radši méně často. A abychom si zahráli častěji a zároveň si mohli zahrát ty starý pecky, který máme rádi, a který jsou pro nás dobrá škola, tak jsme vymysleli projekt Revolver 66. Takže to je spíš takovej prostředek k tomu, abychom mohli hrát co nejvíc hudbu, která nás baví. Samozřejmě, že když hraješ svoji muziku, tak je to jinej pocit, ale bohužel, doba je taková, že většina lidí reaguje na to, co zná. Ty lidi prostě nemají zájem obcházet koncerty a objevovat nový kapely. Stejná situace je i u slavných kapel. Vem si, že třeba Deep Purple musejí pořád do nekonečna hrát Smoke On The Water nebo Black Night, protože to fanoušci vyžadují.