Foto: Archiv kapely Under the Skin
Frýdecko-místecká crossoverová parta UNDER THE SKIN vydává své druhé CD „Planet Earth’s Survivors“. Tentokrát jde o koncepční desku, která zpracovává řadu aktuálních témat včetně dopadu činnosti člověka na životní prostředí. Hlavně je ale o lidské smrtelnosti, zlu, lhostejnosti a skryté síle, která nám s těmito elementy pomáhá bojovat. V rozhovoru zpěvák PAVEL KRPEC mimo jiné vysvětluje, proč se kapela rozhodla tohle téma zpracovat.
Pavle, můžeš mi kapelu Under the skin trochu představit?
Určitě. Kořeny naší kapely sahají někde do roku 2005, kdy jsme poprvé chytili do rukou kytary a rozhodli se, že to pekelné F-ko jednou musíme pokořit. Od počátku jsme hráli ve složení Jan Ševčík, Jiří Ševčík, Pavel Krpec, Petr Urbiš. Poctivě jsme se učili hrát na cizích písničkách. Později, znaje vícero akordů a nějaký ten riff, jsme se přirozeně pustili taky do vlastní tvorby. Byl to pekelný death metal, který ani v pekle nerozdýchali. Po pár živácích v roce 2009, ještě pod jménem Son of Sorrow, jsme se rozhodli úplně přehodit výhybku a rozjeli jsme se směrem k Under the skin. V té době nás ovlivňovalo prakticky všechno od blues a country až po thrash metal. V roce 2012 jsme začali vystupovat s novým materiálem a začali sbírat zkušenosti a fanouškovskou základnu. Tu jsme potěšili albem „Moth & bulb“, které vyšlo na jaře roku 2015. Po řadě koncertů jsme začali pracovat na materiálu k nové desce „Planet Earth’s Survivors“, která právě vychází.
Co všechno už máte za sebou?
Řadu koncertů, menších i větších, jednu desku, jeden klip. Hrajeme často na různých lokálních festivalech jako je např. Sweetsen fest ve Frýdku-Místku. Naším pravděpodobně největším zářezem bylo předskakování Věře Špinarové. Asi nejbláznivější věcí, ke které nakonec z produkčních důvodů nedošlo, bylo plánované natáčení klipu v protialkoholní léčebně u Prahy.
Jak jsi právě řekl, zatím hrajete spíše ve frýdecko-místeckém regionu, nemáte tedy ambice udělat např. celorepublikové turné?
To víš, že chceme. Pomalu spřádáme plány… (úsměv)
Pojďme k Vaší aktuální desce, „Planet Earth’s Survivors“. Kde jste desku natáčeli a kdo ji produkoval?
Desku jsme nahrávali v GM Recording Studiu v Jablůnkově s velikou podporou Martina ‚Prcka‘ Roženka, který je, jak je obecně známo, rychlejší než zvuk a ve svém studiu naprostý kouzelník a profesionál. Velký vliv na zvuk desky měl právě on. Klasického producenta jsme u nahrávání neměli.
Deska vychází 28. října, tedy na den vzniku samostatného Československa, proč jste zvolili právě tohle datum?
Není za tím žádná konkrétní symbolika, byl to jednoduše nejvhodnější víkend celého podzimu. Svou domovinu máme velmi rádi a je nám ku radosti, že tento výjimečný den můžeme strávit tím, co je výjimečné pro nás a kdo ví, třeba se zrovna toto datum stane něčím hluboce symbolickým pro kapelu.
Jedná se o desku, na které se odvíjí jeden příběh. Proč jste se rozhodli natočit koncepční desku?
Vzpomínám si na to úplně přesně. Na Velikonoční pondělí roku 2015 se mi zdál sen, který rámcově obsahoval celý příběh, který je nakonec na albu. Hlavní hrdina loser, který se pere s osudem, přítel pes Jimmy a smutný, přesto optimistický konec příběhu. Zbytku kapely jsem to celé pěkně zatepla povyprávěl. Klukům se to zalíbilo, tak jsem potom dopiloval různé detaily příběhu a bylo to. Koncepční deska nebyla záměrem, ale stala se krásnou výzvou, kterou jsme zdolali a doufáme, že se bude posluchačům líbit.
O čem ten příběh je a kdo ho napsal?
Hlavní hrdina je obyčejný člověk, který vyrůstá s rodiči na předměstí v malém útulném domku. Jednoho krásného léta na pole za domem najedou bagry a během několika let za domem vyroste velká chemička. Sousedi prodávají domy a stěhují se houfně pryč, jeho rodiče jsou ale hrdí lidé, lpí na půdě a nakonec vedle továrny bydlí dál. Jak roky plynou, dítě vyroste v muže a nakonec po smrti rodičů v domě zůstává sám. Snaží se pěstovat zeleninu, chovat zvířata a žít obyčejný život. Jednoho dne však zjistí, že továrna nenápadně kontaminuje půdu a spodní vody. Muž se rozhodne proti chemičce bojovat. Pořádá demonstrace a nechce, aby lidé jako on byli poslední přeživší z planety Země (tedy Planet Earth’s Survivors). Brzy nato zjišťuje, že vystavení toxickým látkám a roky v sousedství továrny vedly k tomu, že onemocněl rakovinou jícnu. Rozhodne se s nemocí bojovat všemi dostupnými prostředky. Nakonec však prohrává svůj boj a umírá. To zdaleka není konec, já vám odvyprávěl děj jen první poloviny desky. Druhá polovina alba je plná emocionálních a příběhových zvratů a představuje taky dost šíleného záporáka. Smrtí boj nekončí… Autorem je zpěvák Pavel Krpec.
Proč jste zvolili právě tohle téma, co vás k němu inspirovalo?
Celé téma, jak jsem výše nastínil, bylo spíše vnuknutí než záměr. I přes velkou expresivnost, která dominuje hlavně v druhé polovině alba, jsem chtěl, aby příběh byl co nejvíce reálný. Korporace nemají svědomí, lidé většinu sporů s nimi nemají šanci vyhrát. Nemoci jsou každodenní součástí našich životů. Vědomí smrtelnosti. Člověk, který se neštítí těch nejodpornějších zločinů, jaké si jiní ani nedokáží představit. Hrdina, který bojuje navzdory všemu, co mu osud servíruje. Kontrast lidské křehkosti a tvrdosti. Zločin a trest. To všechno je součástí příběhu, který na „Planet Earth’s Survivors“ představujeme. Jediným reálným prvkem příběhu ale nakonec zůstává právě nemoc hlavního hrdiny. Stejné chorobě totiž podlehl i náš dědeček (Honza, Jirka a Pavel jsou příbuzní poznámka redakce)
Proč je deska nazpívaná v angličtině?
Proč ne? Od počátků jsme byli ovlivněni hlavně anglicky zpívajícími kapelami. Zpěvák sice není rodilý mluvčí, ale anglicky umí velmi dobře a angličtina našim songům prostě a jednoduše sedí více. Mnohokrát jsme se setkali s tím, že nám někdo sliboval hory doly, když budeme zpívat česky. Myslím, že je na čase, aby se v tomto směru český hudební rybníček trochu rozvířil, jinak zatuchne úplně.
Nemáte obavu, že v případě koncepční desky bude angličtina spíše na škodu?
Ne. Myslíme si, že angličtina je natolik dostupný jazyk, že se ho s trochou snahy může naučit opravdu každý. Příběh chceme představit co nejširšímu publiku. Skoro celý svět mluví anglicky, my určitě pozadu nezůstaneme.
Mám to chápat tak, že použitím angličtiny míříte i na zahraniční pódia?
Jasně. Proč taky ne? My se výzev nebojíme. Navíc si myslím, že děláme docela originální muziku, která by se mohla lidem líbit a hranice nemusí být překážkou.
Z desky je patrný váš široký hudební záběr, co vás k tomuhle míchání stylů vede?
Jakmile jednou kapela zastaví svůj vývoj, znamená to, že je buď spokojená s tím, co tvoří, nebo umělecky v koncích. My spokojenost nalézáme v hledání hranic. Snažíme se tak ale činit plynule. Když se nám zdá, že song potřebuje jistý prvek, nebojíme se ho použít. Víme, že žánrová nevyhraněnost je naší silnou zbraní. Tam, kde se jiní bojí, že by jejich tvorba s experimenty ztratila svou tvář, jsme my ti, kteří si v tom přímo libují. Hudba je náš výrazový prostředek. Kdo by chtěl žít pořád s jedním výrazem ve tváři? (úsměv)
V několika písních je dokonce rapová část, proč?
Konkrétně ve dvou. Na albu je rap používán jen tehdy, když promlouvá hlavní záporák. Chtěli jsme, aby jeho party vyčnívaly nad zpívanými kvůli rozeznatelnosti. V písničce „The end“ se jedná o dialog dvou lidí a rozlišit je od sebe by bylo pro posluchače dost těžké.§
Zaujala mě také temná grafika desky, obrázek s psem ležícím vedle rakve je dost depresivní. Byl v tom nějaký záměr udělat tu grafiku takhle?
Do obrázkové podoby bookletu jsme vůbec nezasahovali. Myslíme si, že umění by mělo být nespoutané. S autorkou jsme se dohodli pouze na designu obalu alba. Pejsek Jimmy je v našem příběhu ztělesněním smrti. Doprovází hlavního hrdinu na onen svět a nakonec je mu partnerem i v cestě dál. Původní obrázek byl celý na bílém pozadí, ale nakonec vytvořil s černým pozadím krásný kontrast. Stejně tak je celý obrázek kontrastem k textu písně Goodbye, která nakonec vyznívá optimisticky.
Kdo je jejím autorem?
Autorem všech kreseb je mladá nadějná umělkyně Karolína Čtveráčková. O grafické úpravy a finální podobu bookletu se postaral zkušený grafik Petr Trojan.
Nedá mi to, abych se na závěr nezeptal: na desce je zpracováno dost temné téma, grafika působí celkem depresivně, jací jste povahově vy sami?
My? Obyčejní kluci z malé vesnice se vším všudy. Vážíme si poctivé práce, máme respekt ke zkušenostem, umíme dělat věci pořádně a poctivě. Jsme nenapravitelní snílci a dobrodruzi. Určitě nechodíme objímat na hřbitov náhrobky ani nemáme na poličkách sbírky lebek, jen to zvesela prostě a jednoduše asi neumíme. Třeba jednou… (smích)