Petr Gratias: Cesty do rockového nebe

Text: Luboš Hnát
Foto: Přebal knihy
Publikováno: 2. 1. 2020

Na podzim objevila na pultech našich obchodů kniha CESTY DO ROCKOVÉHO NEBE, jejímž autorem je známý hudební publicista PETR GRATIAS. Publikace přináší jedenatřicet portrétů rockových muzikantů, kteří již bohužel opustili tento svět.

Hned v úvodu musím polemizovat s autorovým tvrzením, že jeho dílo přináší medailónky hudebníků, kteří zemřeli předčasně. To je pravda jen zčásti, neboť mnozí z nich, jako například Petr Skoumal, odešli ve vyšším věku. Svou poznámkou rozhodně netvrdím, že by tu tito umělci nemohli být déle, jen se zamýšlím nad poněkud spornou formulací. Pokud by však toto byla jediná výtka směrem ke Gratiasově knize, nebylo by to tak zlé. Jenže nedostatků jeho práce obsahuje celou řadu a ty jsou mnohem závažnější.

Jedná se zejména o faktické chyby, které se renomovanému publicistovi stávat prostě nesmí. Uvedu pouze několik nejzávažnějších omylů, kterých se autor dopustil: Na straně 44 píše, že členem skupiny Extempore byl Jaroslav Jeroným Neduha, což je pravda. Problémem ale je, že o několik odstavců dále už je stejný muzikant přejmenován na Jaromíra Jeronýma Neduhu. Kdyby šlo o ojedinělý překlep, mohl by nad tím čtenář přimhouřit oči, jenže takové chyby jsou rozesety po celé knize.

Jako červená nit se dílem táhne nejednotné psaní jmen. Někdy je přezdívka psaná v uvozovkách uprostřed jména, jindy až za ním. Jako příklad může posloužit na straně 82 Jiří „Kozel“ Mužík versus Jiří Kozel „Mužík“.

Hodně vážným prohřeškem je uvedení chybného data úmrtí v profilu Ivana Khunta. Kniha uvádí, že muzikant zemřel 2. 1. 2002, ve skutečnosti se tak stalo 1. 3. 2002. Kapitola o něm je vůbec plná omylů, které zde radši ani neuvádím.

Do stejné kategorie chyb patří i nepřesně uvedená sestava skupiny Donald (str. 96). Správné obsazení je: Pavel Černocký (zpěv), Zdeněk Juračka a Ivo Kulhánek (kytary) Vladimír „Guma“ Kulhánek (basa) a Jiří Jirásek (bicí).

Rockery nepotěší ani chybně uvedený název alba Jedeme, Jedeme od legendárního Olympicu. Autor tvrdí, že se deska jmenuje: Jedeme, Jedeme, Jedeme (str. 180). Velkou chybou je také jméno textaře slavného hitu Holubí dům: pod pseudonymem Emil Synek ho napsal Zdeněk Svěrák, v publikaci je však uvedeno jméno Jan Svěrák (str. 202).

Gratiasovo dílo se nevyhnulo ani slohovým a češtinářským nedostatkům. Za všechny uvedu ten největší: na str. 32 je v názvu pražského divadla Hybernia hrubka – Hibernia.

Lze na knize Cesty do rockového nebe něco pochválit? Ano, byť její formát není příliš obvyklý, je výborně zpracovaná, tištěná na kvalitním křídovém papíře. Pevná vazba je také plusem. Za pochvalu stojí i anketa mezi muzikanty, kteří vzpomínají na zemřelé kolegy. Je smutnou hříčkou osudu, že než knížka vyšla, někteří z respondentů se sami odebrali na věčnost. Ovšem obsahové nedostatky bohužel výrazně převažují nad uvedenými klady. To je důvod, proč tuto publikaci nemohu rockovým fanouškům doporučit.