Jak již název a konec konců i samotný obal napovídá, publikace Paula Schenzera „The Legends – Beat Generation“ je encyklopedií bubeníků, ve které autor píše o 88 bubenících slavné hardrockové éry šedesátých a sedmdesátých let. Nevím sice, jak se autor dostal zrovna k číslu 88, ale vlastně proč ne. Kniha je rozčleněna do pěti kapitol, z nichž každá obsahuje velmi hodnotné a cenné informace nejen pro bubeníky, ale pro všechny rockové fanoušky, kteří se o svou oblíbenou muziku zajímají do větší hloubky.
Ještě než se čtenář ponoří do informací o bubenících, je mu autorem předložen jakýsi ‚návod‘ na čtení knihy. Ten sice nijak nevadí, ale já bych se bez něho klidně obešel a ušetřenou stránku věnoval třeba 89. bubeníkovi. Co ale považuji za úplně zbytečné, je jakási infografika, která má nejspíš čtenáři napovědět, které informace jsou důležité a kde je má hledat. Myslím, že čtenáři této knihy jsou na tolik inteligentní, že jim nikdo nemusí napovídat kde je na stránce uveden nadpis a kde jméno nejzásadnější kapely, v níž ten který bubeník působil.
První opravdová kapitola knihy je nazvaná „Zlatá éra“ a popisuje úplné začátky rockového či spíše v této době ještě jazzového bubnování. Tato kapitola čtenáře dobře připraví na další kapitoly, které se už věnují encyklopedickému popisu jednotlivých bubeníků. Osmnácti bubeníkům se dostalo té výsady, že jejich profilům je v knize věnován velký prostor a je samozřejmé, že jde o jména, která měla na vývoj rokové, potažmo hardrockové hry na bicí zásadní vliv. Namátkou uveďme například jména jako: Ginger Baker, Keith Moon, Bill Ward či Ian Paice, jehož profilu se autor věnuje zdaleka nejvíce. U každého bubeníka je uveden krátký popis jeho zásadní nahrávky s důrazem na popis bicích, což jen zvyšuje informační hodnotu celé knihy. Výbornou ‚vychytávkou‘ jsou i schematické nákresy bicích souprav, které daný bubeník používal. Je příjemné, že text neobsahuje jen suchá fakta, ale je také vhodně proložen různými vtipnými průpovídkami a bonmoty nejen z hudební branže… Největší část knihy tvoří kapitola s názvem „Beat A – Z“, kde jsou o poznání stručnější profily všech 88 hardrockových bubeníků, a to včetně oněch 18 bubeníků, kteří již dostali prostor předtím. To je dle mého zbytečné, informace se opakují a mohlo se dostat i na další bubenické osobnosti. Struktura informací, která byla použita v předchozích kapitolách, zůstává v této části stejná a nechybí tedy popisy zásadních desek, schémata souprav ani krátký výčet bubeníků, jejichž styl je podobný stylu právě popisovaného bubeníka. Zdálo by se, že žádné další informace již nejsou potřeba, ovšem závěrečné dvě kapitoly jich ještě obsahují spoustu. Předposlední kapitola se jmenuje „Vysoce explozivní materiál“ a shrnuje 35 desek, které jsou pro hardrockovou muziku a hardrockové bicí zcela zásadní. I díky ní je kniha unikátním studijním materiálem nejen pro rockové bubeníky, ale pro všechny fandy bez rozdílu. Poslední kapitola ještě popisuje vývoj bicí soupravy a završuje tak jedinečnou hodnotu celé knihy.
Je těžké na tak kvalitní publikaci hledat nějaké zápory, ovšem v průběhu četby jsem přeci jen na drobné nedostatky knihy narazil. O nesmyslnosti grafického zdůraznění informací jsem již psal. O nadbytečnosti některých profilů také. Mimo to musím zmínit ještě netradiční formát knihy (20 x 20 cm), který dělá lehké problémy jak při četbě na místech, kde si knihu nemůžete pohodlně položit, tak při umístění do knihovny. Někdo by mohl také želet absence ucelené barevné foto přílohy, protože kniha obsahuje ‚pouze‘ černobílé, i když leckdy i celostránkové fotografie. Osobně jsem však spíše postrádal výkladový slovníček pojmů, který by pro bubeníky sice byl jakýmsi nošením dříví do lesa, ovšem pro mnohé fanoušky by usnadnil orientaci v textu.
Kniha je naprostou nutností pro všechny fanoušky klasického hardrocku šedesátých a sedmdesátých let, kterým bych její koupi vřele doporučil. Ovšem dle informací Paula Schenzera je již k dispozici pouze několik kusů. Tak neváhejte, stojí to za to.
Vydalo Nakladatelství Muzikus v roce 2009
IBSN: 978-80-86253-51-1