17. 2. 2019 – Forum Karlín, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Tomáš Rozkovec
Publikováno 22. 2. 2019
Dva beznadějně vyprodané koncerty francouzské zpěvačky Isabelle Geffroy vystupující pod pseudonymem ZAZ hostilo pražské Forum Karlín. Byl jsem hned na tom prvním, abych na vlastní oči spatřil umělkyni, která svou originální kombinací swingu, jazzu a cikánského blues pobláznila celý svět.
Celý večer odstartovalo trio Gipsy Traffic, které ve svém přibližně dvacetiminutovém vystoupení zahrálo instrumentální skladby vycházející, jak již sám jeho název napovídá, z tradic cikánské hudby. To bylo znát, zejména když se sálem rozléhal zvuk akordeonu, a také při některých kytarových pasážích. Příjemným překvapením byl pokus o český proslov z úst kytaristy a vůdčí osobnosti Gipsy Traffic Guillama Juhela. Do tak krátkého časového úseku, který měla kapela k dispozici, se toho moc vměstnat nedalo, přesto se muzikantům podařilo před koncertem Zaz navodit příjemnou atmosféru.
Několik minut po tři čtvrtě na devět osvítil bodový reflektor černou oponu, na níž se objevila silueta Zaz, která zpívala úvodní slova písně Si c’etait à refaire. Po pár okamžicích si publikum mohlo zpěvačku, která opustila svůj úkryt, vychutnat v celé kráse. Skryta ovšem ještě zůstala doprovodná kapela, která byla odhalena až s pádem opony při úvodních tónech písničky Nos vies, která stejně jako ta předchozí pochází z loňské desky Effet miroir. Pro někoho mohlo být určitým překvapením, že na pódiu chyběla dechová sekce, která je k vidění na záznamech starších koncertů zpěvačky. To mimo jiné dávalo tušit, že Zaz si do Prahy přivezla setlist, který se skládal z více či méně popových a rockových písniček, zatímco těch swingových a jazzových na něm moc nebylo.
První část svého vystoupení věnovala převážně energičtější, ale také popovější části svého repertoáru. Mezi písničky z aktuálního alba se dostala starší La fée, ta vyšla v roce 2010 na eponymním debutu. Výrazně rockově vyzněla až On s’en remet jamais, v jejímž závěru zpěvačka opustila pódium, aby dala vyniknout své kapele.
Atmosféru koncertu zklidnila akustická pasáž, v níž si sama Zaz zahrála na rytmický bubínek. V této části si posluchači mohli vychutnat písničky francouzských šansoniérů Charlese Aznavoura, od něhož zazněla Oublie Loulou, a Maurice Chevailera z jehož repertoáru si osmatřicetiletá umělkyně vybrala Paris sera toujours Paris. Není obvyklé, že hlavní hvězda zazpívá písničku od svých předskokanů, ale Zaz se k tomu odhodlala a od Gipsy Traffic zvolila Les confettis. Nevím jak komu, ale mně se tahle část líbila asi nejvíc z celého koncertu.
S publikem komunikovala zpěvačka pouze ve své mateřštině, čemuž sice asi málokdo z přítomných rozuměl. Na druhou stranu to bylo autentičtější, než kdybychom mezi francouzskými písničkami poslouchali anglické fráze.
Poslední třetina koncertu se opět vyznačovala rockovou a popovou sterilitou, která mě osobně malinko zklamala. Aby bylo jasno, nemám nic proti vkusnému popu a už vůbec ne proti rocku, ale ten večer jsem se více těšil na jazz a swing. Ke konci vystoupení se karlínské Forum dočkalo asi největšího hitu Zaz Je veux. Na závěr celou halu rozparádila ještě Tuote ma vie.
Dlouhých pět minut se museli fanoušci dožadovat přídavku. Když se zpěvačka s kapelou za zády vrátila, rozhodla se pro pomalou písničku Laponia, v níž se spíše recituje, než zpívá. Po energii, kterou v sobě měla Tuote ma vie, vyzněla balada spíše rozpačitě. Vše ale zachránily On ira a závěrečná A perte de rue.
Koncert to určitě nebyl špatný, ale příště bych rád zažil Zaz jazzovou a swingovou. Její popovou a rockovou tvář už si zopakovat nemusím.