31. 7. 2018 – ČSOB Arena, Pardubice
Text: Luboš Hnát
Foto: Tomáš Rozkovec
Po koncertech na festivalu Colours of Ostrava (2014), v brněnském Rondu (2015) a plzeňském amfiteátru na Lochotíně (2016) zavítal charismatický zpěvák ROBERT PLANT se svou kapelou THE SENSATIONAL SPACE SHIFTERS do pardubické ČSOB Pojišťovny areny. Téměř dvouhodinovým vystoupením dokázal přítomnému publiku, že je stále rocker par excellence, který nežije jen ze své historie, ale stále prochází bouřlivým hudebním vývojem.
Hned od prvních tónů When The Leeve Breaks prořízl pardubickou halu krystalicky čistý zvuk a nejednomu posluchači naskočila husí kůže. Zpěvák na aktuálním turné podporuje svou loňskou desku Carry Fire, z níž zazněly tři písně. Nejprve to byla skvělá The Mary Queen. Robert Plant se vždy obklopoval výbornými hudebníky, tudíž ani tentokrát nebylo překvapením, že do The Sensational Space Shifters přizval muzikantskou špičku. To platí zejména o obou kytaristech Skinu Tysonovi a Justinu Adamsovi. Uhrančivá sóla druhého z nich nenechala chladným snad nikoho v hale. V tomto kontextu je až s podivem, že byl celý koncert k sezení. Přitom se obecenstvo chtělo bavit a vnímat muziku celým tělem – obzvláště, když se arénou začaly rozléhat legendární písně Led Zeppelin jako Black Dog nebo The Rain Song, bylo na publiku znát, jak moc touží vyskočit ze židlí a sedaček. Pořadatelé to bohužel nikomu nedovolili a ochranka nekompromisně usazovala každého, kdo chtěl alespoň na malou chvíli vyjít do uličky.
Ale věnujme se spíše muzice. Výbornou práci odváděl klávesista John Baggott, jehož podmanivá hra skvěle podporovala Plantův hlas. Halou se rozezněl úvodní rytmus Plantova velkého hitu Rainbow z desky Lullaby and… The Ceaseless Roar (2014), který potěšil všechny příznivce zpěvákovy novější tvorby. Dech se tajil při skvělé úpravě tradiconálu Gallows Pole, který měli ve svém repertoáru už Led Zeppelin. Další tradicionál Little Maggie nahrál Plant na již zmiňovanou desku z roku 2014. Znamenitá Carry Fire opět připomněla jeho loňskou, stejnojmennou desku. K Led Zeppelin se Plant ještě vrátil s nesmrtelnou Misty Mountain Hop. Stálicí v jeho repertoáru je předělávka od Bukka Whitea Fixin‘ To Die, která završila fantastický koncert.
Ve vzduchu visel přídavek a pardubické publikum na něj nemuselo dlouho čekat. A to už jsem nevydržel sedět a vyrazil k pódiu. Takhle celou akci později popsala moje kamarádka Kačka:
„A korunu tomu dal kluk Hnátů, když dělal ,revoluci´. Je pravda, že sedět na židli celý večer u takovéhle muziky je skoro nemožné, takže jsme s Hankou s velkým nadšením uvítaly, když se publikum zvedlo ze židlí a přídavku se dožadovalo vestoje…
Najednou se jako stín ze třetí řady vyřítila postava a vrhla se k pódiu.
,Hani, to je Lubošek!´ ,Ježíšmarjá!´
A už jsem jen viděly, jak kluka Hnátů chytá jeden z ochranky za levé předloktí, druhý za pravé, třetí se ho snaží za pásek u kalhot odtrhnout od zábradlí, smýkají s ním zleva doprava, ale Luboš se drží zuby nehty…
,Hani, voni nám ho snad vyvedou!´
V tu chvíli ale božský Robert zvolnil zpěv a se slovy ,hou, hou, hou´ pokynul směrem k Luboškovi a své ochrance. Ti přispěchali, zklidnili pardubickou ochranku, ta nechala kluka Hnátů stát u hrazení a to byl signál pro nás ostatní. Stačilo pár kroků, a prostor před pódiem byl plný a my si celý přídavek užili tak, jak to má být: vestoje, zpívajíce s Robertem a s prožíváním muziky doslova celým tělem:-)
Hele, díky kluku Hnátů, že jsi nám zařídil, že jsme ten nádherný koncert mohli završit takhle báječně!!!“
Celá fotogalerie: