3. 6. 2018 – Festival Vyšehraní, Praha
Foto: Ája Dvořáčková
Video: Pavel Novák
Norbi Kovács
Za necelý měsíc bude kytarovému mágovi NORBIMU KOVÁCSOVI 50 let. S měsíčním předstihem byl však v rámci každoročního festivalu Vyšehraní uspořádán výroční koncert, kterým Norbi své životní jubileum oslavil přímo na pódiu v kruhu svých spoluhráčů a kamarádů. Hned na úvod můžeme prozradit, že oslava to byla vskutku famózní.
Letní scéna v historickém prostředí Vyšehradu, kde se Norbiho oslava konala, byla téměř vyprodaná, což bylo předpokladem k vytvoření dobré atmosféry, která v dějišti koncertu opravdu panovala, ale zatím nepředbíhejme. Zhruba o půl šesté se na scéně objevil samotný oslavenec, aby celý večer zahájil několika písněmi ze svého repertoáru, se kterým úspěšně objíždí česká pódia. První gratulanti – Katka Svobodová (klávesy) a Pavel Fišer (housle) přišli Norbiho doprovodit v křehké maďarsky zpívané baladě Aňám (česky Pro maminku). Další hosté na sebe nedali dlouho čekat, a tak se na pódiu objevili Mário Bihári (harmonika, zpěv) Jiří ‚Zelí‘ Zelenka (bicí) a František Raba (kontrabas). Jejich muzika s prvky romského etna doplněná podmanivým Biháriho zpěvem, ohromila snad každého návštěvníka koncertu. Dalšího gratulanta nebylo snad ani potřeba představovat. Stal se jím Vladimír Mišík a jeho Etc… Během jejich vystoupení došlo na menší, o to však příjemnější, překvapení. Nejprve ale zazněla, letitá Šmajdák a ploužáky, při které si Vladimír Mišík dělá tak trochu srandu sám ze sebe.
Norbi Kovács a Etc..
Tím překvapením bylo, když se v ikonické Sladké je žít objevil na pódiu bývalý dlouholetý člen Etc… Jiří Veselý a v téhle písni si zahrál na harmoniku. Jirka zůstal na scéně i v následující Páteční Cajun, kdy už se chopil baskytary. V Pátečním Cajunu se na pódiu zjevil sám oslavenec, aby si v ní s Etc… zahrál a zaskákal. V nesmrtelném Špejchar Blues se Norbi navíc ujal elektrické kytary. Celé skvělé Mišíkovo vystoupení zakončila trefně a tak trochu poťouchle Norbimu věnovaná písnička Ztracený podzim.
Ivan Hlas Trio
Ten, kdo Norbiho Kovácse sleduje, ví, že asi nejčastěji vystupuje v triu s Ivanem Hlasem a Olinem Nejezchlebou. Jejich koncerty jsou vždy plné pohody a dobré nálady a na Vyšehraní tomu nebylo jinak. Kromě toho mohlo publikum v písních Velkoměstský Blues, Pod čepicí či ‚dylanovské‘ Slunečnici ocenit muzikantské mistrovství všech tří zúčastněných. Po víceméně folkovém vystoupení přišel na řadu řízný rock. Trio doplnila kapela Etc… a v tomto spojení, které mělo velkou sílu a energii, se pokračovalo další dvě písničky, než byla ohlášena přestávka.
Norbi Kovács a Mário Bihári
Po přestávce přehlídka muzikantského mistrovství pokračovala. A protože správné narozeniny mají být veselé, byla to také přehlídka vtipu a dobré nálady. Asi k nejvtipnější scéně došlo, když Norbi zpíval česky ‚dětskou‘ píseň Na velbloudu složenou Petrem Skoumalem. Písničku svými originálními tanečními kreacemi doprovodili tanečníci v maskách s usměvavou tváří samotného Norbiho.
Z nich se posléze vyklubali členové kapely Kybabu, tedy další party, v níž Norbi v současné době hraje. Norbimu přišel pogratulovat i leader kapely Njorek Standa Barek, ten ještě s Olinem a samozřejmě i samotným Norbim potěšil přítomné publikum svým moravským folklórem.
Norbi Kovács a Standa Barek
Pak už se na scénu vrátila kapela Kybabu. Jejich příjemný bigbít pohladil po duši nejednoho fanouška. A když zazněla Petru Skoumalovi věnovaná Nečekaná návštěva, tak se našli i tací, jimž se dojetím zaleskla slza v oku. Na sentiment však nebyl čas a Kybabu pokračovali ve veselém duchu, v němž se nesla například písnička Něco se chystá. V zákulisí čekal ještě jeden důležitý host: a sice Petr Vondráček s kapelou Lokomotiva, které Kybabu uvolnili pódium. Lokomotiva svým skočným rock and rollem rozhýbala a roztleskala přítomné publikum. Toto tvrzení je třeba brát s jistou nadsázkou, neboť scéna na Vyšehradě je uzpůsobena zejména k sezení. Přesto bylo vystoupení Lokomotivy vhodným střípkem do pestré žánrové mozaiky výborného večera. Bránici snad všech přítomných více než polechtalo zakončení tohoto vystoupení, když si muzikanti během nepřetržitého hraní začali mezi sebou měnit hudební nástroje, a tak jsme třeba byli svědky hry Zelího na piáno a nebo Vondráčkova brnkání na elektrickou kytaru.
Norbi Kovács a Lokomotiva
Kdo by čekal, že tohle bude konec celého koncertu, ten by se šeredně mýlil. Na pódium se ještě vrátila Katka Svobodová, aby si v triu s Norbim a všudypřítomným Olinem zazpívala nádhernou úpravu stounovské Wild Horses. Na úplný závěr oslavenci ještě celý Vyšehrad zazpíval obligátní Happy Birtday. A po té už spadla pomyslná opona a skončil nádherný koncert. Osobně přeji Norbimu, aby na tenhle večer vzpomínal alespoň dalších 50 let!
Olin Nejezchleba mi kdysi řekl: „Ty vole, mi kdybychom toho Norbiho neměli, museli bychom si ho vymyslet.“ Oline, buďme všichni rádi, že Norbiho máme, tohle by totiž nikdo nevymyslel.
Celá fotogalerie:
