31. 1. 2018 – Malostranská beseda, Praha
Foto: Jan Hradec
Rocková muzika a poezie k sobě měly odjakživa blízko a básně různých autorů zhudebnilo už nemálo rockerů. Jedním z takových je VLADIMÍR MIŠÍK. Ten v roce 1989 vydal společně s recitátorem MIROSLAVEM KOVÁŘÍKEM LP desku „Pár tónů, které přebývají“, na níž zní poezie Václava Hraběte. Tato deska nedávno vyšla v reedici a snad i díky tomu se oba sešli znovu na jednom pódiu.
Jejich společné vystoupení dva večery sledovala beznadějně vyprodaná Malostranská beseda. Večer zahájil Vladimír Mišík doprovázený neúplnou sestavou kapely Etc… Můžeme ji nazvat sestavou ‚akustickou‘, neboť se v ní kromě Vladimíra Mišíka objevil Pavel Skála (kytara), Jaroslav ‚Olin‘ Nejezchleba (cello) a Vladimír Pavlíček (housle). Tahle sestava zahrála báseň od Josefa Kainara „Obelisk“, ale pak už zpěváka vystřídal recitátor Mirek Kovářík, který ztichlé Malostranské besedě přednesl básně Václava Hraběte. Kováříkovu recitaci podbarvovala ‚akustická‘ sestava Etc… Mluvené slovo po chvíli vystřídal opět zpěv. Tentokrát se k mikrofonu postavil Olin Nejezchleba a zazněla akustická verze Skoumalovy písně „Březen“. Po Olinově vložce dostala prostor opět poezie Václava Hraběte, která povětšinou pocházela ze sbírky „Blues pro bláznivou holku“. Kováříkův sugestivní přednes poskytoval posluchači z básní nevšední zážitek. Obzvláště pro ty, kdo normálně recitační představení nenavštěvují, šlo o zajímavou zkušenost. Pro rockery byl obzvláště potěšitelný fakt, že Kovářík do svého repertoáru zařadil také ty Mišíkem zhudebněné básně, které už se na koncertech hrají jen velmi zřídka nebo vůbec. K takovým básním patří třeba „Ty (II.)“ nebo „Ukolébavka“. Celé představení bylo nedlouhou přestávkou předěleno na dvě poloviny.
Jestliže první část večera byla věnována především poezii, v té druhé se hrála především muzika. Na pódiu se poprvé sešla kompletní sestava Etc…, aby zahrála takové nesmrtelné písničky jako jsou „Špejchar blues“, Hrabětova „Variace na renesanční téma“ nebo „Relativistický zádrhel“. To ovšem neznamená, že by se recitátor Kovářík nedostal vůbec ke slovu. Tentokrát si pro svou recitaci zvolil verše Josefa Kainara. Aby byla zachována dramaturgická pestrost, zazpíval dvě písničky také Olin Nejezchleba – nejprve to byla „Věci kolem“, poté zazněla ‚countryovka‘ „Na Portě“. O to, aby byl v besedě dobrý zvuk, se tentokrát staral manažer Etc… Šimon Kotek, kterému se to podařilo perfektně. S návratem Vladimíra Mišíka na pódium zazněl nejprve „Ztracený podzim“ ze stejnojmenné a zatím poslední Mišíkovy desky, která vyšla v roce 2010. Poté už přišla na řadu jedna z největších Mišíkových klasik „Sladké je žít“. V přídavku ještě jednou vystoupil Mirek Kovářík, aby přednesl krátkou básničku „Jam session“ opět z Hrabětovy sbírky „Blues pro bláznivou holku“. A na úplný závěr se Vladimír Mišík a Etc… rozloučili veselou písničkou „Páteční Cajun“.
Mnohým z nás pak ještě při cestě domů zněly v hlavě verše pražského básníka Václava Hraběte.