26. 1. 2017 – Klub Vagon, Praha
Foto: Kačka Smidová
Byla doba, kdy jsem na VISACÍ ZÁMEK chodil snad každý měsíc. Ta doba je sice už dávno pryč, přesto si čas od času na legendární pankáče stále s chutí zajdu. Zatímco dříve jsem Visáče vždy sledoval z uctivé vzdálenosti, tentokrát jsem se osmělil a šel jsem si koncert užít přímo pod pódium.
To, že je Visací zámek pro lidi stále velkým tahákem, bylo znát už nějakou chvíli před koncertem, klub se totiž začínal poměrně rychle zaplňovat a se začátkem koncertu se před pódiem nedalo skoro hnout. Téměř tradičním otvírákem koncertů Visacího zámku je píseň „Chtěl bych mít kapelu ze samých pankáču“, jde o velmi vtipnou předělávku starého hitu „Chtěl bych mít kapelu ze samých pozounů“ z repertoáru Milana Chladila. V té chvíli se publikum ještě trochu rozkoukávalo a víceméně se decentně pohupovalo do rytmu, ale jen co kapela začala přehrávat svoje nejklasičtější hity, strhlo se pod pódiem divoké pogo. Poprvé se tak stalo u kultovního hitu „Stánek“. Od té chvíle se ve Vagonu vytvořila skvělá atmosféra, která hnala kapelu ke skvělému výkonu. Kapela samozřejmě nehrála jen staré osvědčené pecky, ale zařadila na setlist několik písní ze své prozatím poslední desky „Punkový království“.
Potvrdilo se, že novější písně jako „Punkový království“, „Rezavý fáro“ nebo „Klíště“ si v ničem nezadají s takovými velehity jakými jsou „Prezident“, „Padesát“ nebo slavná „Známka punku“. Malinkou kaňkou koncertu byly technické potíže se zvukem a zážitek z koncertu trošku rušilo občasné nahoukávání mikrofonů či výpadky odposlechů. Na druhou stranu je však nutné říct, že uvedené problémy kapelu nijak nevyvedly z míry a ta dál pokračovala ve své divoké jízdě. Na koncertech Visacího zámku je nesmírně přitažlivé to, že jejich setlist je na každém koncertě jiný. Vždy mě potěší, když zazní zhudebněná báseň Františka Gellnera „Všichni mi lhali“, která má pro mě v tomto podání zvláštní kouzlo. Další zhudebněnou básní, která ten večer zazněla, byla „Hrál kdosi na hoboj“ z díla Karla Hlaváčka. Publikum se bavilo tak, že při svém divokém pogu často vráželo do odposlechů, takže nebylo ani divu, že docházelo k jejich výpadkům. Ale bylo vidět, že se celá kapela při pohledu na pogující dav náramně baví a to bylo jen dobře. A co by to bylo za koncert, kdyby na něm nezazněla skladba „Pitomá“ obsahující dnes již tradiční rozcvičku.
S povděkem kvituji, že Visací zámek patří ke kapelám, které svůj koncert nepředělují přestávkou a po celé dvě hodiny neúnavně hrnou do publika své dnes již dávno zlidovělé písně. V této souvislosti mám na mysli zejména nezapomenutelný „Traktor“, který hraje Ivan Rut alias Kvílivý hroch na svou speciální kytaru ve tvaru traktoru. Ke zlidovělým hitům patří také legendární „Cigára“ či neméně legendární „Domovnice“. Tento blok písní pomalu předznamenal konec energické punkové jízdy. Je sice pravda, že jsem tentokrát postrádal písně jako třeba „Peprmintový bourbon“ nebo „Dopravní značky“, ale při šíři repertoáru Visacího zámku není prostě možné vše zahrát, a nepochybuji o tom, že se těchto písní dočkám zase někdy příště. S humorem sobě vlastním zařadila kapela pouze ve vokálním podání do přídavku ‚lidovou‘ píseň „Tys mě nikdy nemiloval“, což bylo docela vtipnou tečkou za povedeným koncertem.
Visací zámek ve Vagonu opět prokázal, že statut nejlepší české punkové kapely jí náleží plným právem. Publikum zase kapele dokázalo, že se o osud svého Punkového království nemusí vůbec bát.
Celá fotogalerie: