30. 3. 2017 – Klub Vagon, Praha
Foto: Vendula Vávrová
Podzimní dvojkoncert kapel MERLIN a PUMPA v hudebním klubu Vagon mě nadchl natolik, že jsem se rozhodl si tenhle krásný zážitek při nejbližší příležitosti zopakovat. Příležitost se mi naskytla předposlední březnový den. Ani na okamžik jsem neuvažoval, že bych do Vagonu nešel.
Oproti podzimnímu koncertu se změnilo pořadí kapel, a tak večer krátce po deváté hodině zahájil Merlin pod vedením charismatického zpěváka Dana Horyny. Jako první zazněl velký hit ze slavného období, kdy Dan působil v kapele Vitacit „Těžké jsou návraty domů“. Hned od začátku bylo jasné, že tohle bude parádní jízda. To potvrdila také následující písnička „Život je blázen“. Dan, jak je jeho zvykem, už od samého začátku skákal a tancoval, takže ho bylo všude plno. Po úvodních dvou starších peckách začala kapela přehrávat loňskou desku „Transmise“ pěkně od začátku až do konce. Až nyní jsem si uvědomil, že „Transmise“ je vlastně koncepční deska, na které je zachycený Danův životní příběh. A samotný zpěvák s kapelou jsou jeho mistrnými vypravěči. Celá deska je neuvěřitelně pestrá a zajímavá, a stejně takový byl i tento koncert. Žánrovou pestrost ještě umocňoval skvělý výkon kapely. Současná sestava Merlina si rozumí nejen muzikantsky, ale i lidsky, a to je na pódiu hodně znát. Jednou z nejvýraznějších skladeb na albu je „Závislost“. Na desce v ní Dan zpívá téměř deathmetalovým zpěvem, ale ve Vagonu nezněl jeho zpěv tak brutálně jako na studiové verzi. Protože nejsem deathmetalovým fanouškem, tak jsem tuhle ‚jemnější‘ polohu ocenil. Velký potlesk si určitě zaslouží kytarista Ondřej Pátek, který je nejen vynikající kytarista, ale také velmi schopný a plodný autor – většina písní na „Transmisi“ totiž pochází od něho. Zapomínat však nesmím ani na zbylé členy kapely, tedy basáka Vaška Kalaše a bubeníka Michala Daňka, kteří vytvořili spolehlivé rytmické duo. Desku „Transmise“ uzavírá písnička „Lehkost bytí“, v tomto případě jde o jakési téměř až ‚Cohenovské‘ vyprávění, při kterém mi místy běhal mráz po zádech. „Lehkost bytí“ sice desku uzavírá, ale rozhodně neuzavírala koncert. Na programu ještě byly klasiky jako „Tibet“, kterému předcházela Danova osobitá, ale krásná pocta nedávno zesnulé Věře Špinarové. Atmosféra ve Vagonu byla tou dobou výborná a koncert mimořádně bavil nejen publikum, ale i celou kapelu. No, a na žádném koncertě nesmí kapela Merlin zapomenout zahrát písničku „Merlin“. Pomalu se přiblížil závěr koncertu, a tak došlo i na klasiku od Led Zeppelin „Whole Lotta Love“, při níž si Dan Horyna přivedl na pódium svou devadesátiletou maminku. Merlin předvedli perfektní energickou show, která tentokrát měla také hluboký lidský rozměr.
Ale večírek ještě nekončil, na své vystoupení se totiž chystala naše nejlepší jižanská kapela Pumpa. Už v průběhu merlinovského vystoupení prozradil Dan Horyna, že Pumpa svůj set odehraje s pěti zpěváky. V tu dobu jsem ještě netušil, proč zrovna na tomto koncertě má vystoupit tolik zpěváků, ale v průběhu večera jsem se to měl dozvědět. První, kdo se chopil mikrofonu, byl Tomáš Volek. Ten si s kapelou zazpíval tři pecky z její novější éry. Na úvod si Tomáš zazpíval písničku „O tom to může bejt“ z desky „…tak tradá“. Bohužel musím říct, že mě jeho zpěv ničím nezaujal. Jsem zvyklý, že všichni zpěváci, kteří v Pumpě kdy byli, měli v hlase alespoň nějaký chraplák, ten však u Tomáše bohužel chyběl, a nesedělo mi ani jeho vystupování na pódiu. Přesto jsem si takovou hitovku jako je „Slabikář“ s kapelou s chutí zazpíval. Tomáše Volka vystřídal Dan Horyna, který s Pumpou v osmdesátých natočil singl „Otužování/JZD Hrábě“, a tak bylo jasné, co Dan bude zpívat. Obě písničky jsou pecky jako hrom, takže to byla neuvěřitelná jízda. Jako bonus Pumpa s Horynou přidala ještě hitovku „Nasaď páku (Volný styl)“. Jelikož tuhle věc Dan běžně nezpívá, musel její text číst z ‚taháku‘, a tak občas docházelo k výpadkům zpěvu, ale to na síle písničce nijak neubralo. Zvuk byl ve Vagonu tradičně na dobré úrovni, a i když bylo sem tam slyšet nějaké občasné písknutí, nejednalo se o nijak zásadní problém. Třetím zpěvákem, který si s Pumpou ten večer zazpíval, byl zkušený Zdeněk Barták.
Ten s Pumpou zpíval v jejich úplných začátcích, takže došlo na prastaré písničky „Parní pumpa“, „Tak mi řekni, co já z toho mám“ a nádhernou pomalou věc „Pokaždý, když jsme někde hráli“, v níž si ještě zahostoval Dan Horyna. Právě tahle písnička patřila k vrcholům celého koncertu. Předposledním zpěvákem do party byl David Janík, který po příchodu na pódium zaujal svým ‚jižanským‘ vzhledem. Takže písnička „Hurá na jih“ se k němu celkem dobře hodila. Davidův zpěv se mi zamlouval o poznání víc, než tomu bylo u prvního zpěváka. Avšak Janíkovu zpěvu bohužel chyběla větší jiskra a energie. Přesto nemohu říct, že by se mi třeba taková „Hodím si lano“ v Janíkově podání nelíbila. V průběhu celého večera jsem přemýšlel, co se stalo s dosavadním zpěvákem Pumpy Zdeňkem Jakubcem. Kytarista Michal Němeček to sice v jednu chvíli taktně naznačil, ale nemyslím si, že by bylo vhodné v tomhle reportu celou záležitost nějak rozpitvávat. Zdeněk prostě ve Vagonu nebyl. A tak posledním pěvcem, který se na pódiu objevil, byl Miloš Mařík. Hned první věc v jeho podání „Mařena“ odhalila Milošovy pěvecké kvality. Jeho hlas výborně zapadal do muziky, což potvrdila i následující „Dneska platím já“, v níž došlo i na obvyklý fórek kytaristů Michala Němečka a Pavla Marcela, tedy hraní na kytaru toho druhého. Těžko se mi tento efekt popisuje, ale asi bych to nazval jakýmsi ‚křížovým hraním‘. Koncert pomalu končil, a tak ještě zazněla „Takhle budu zlej“. V přídavku pak došlo na kultovní hit „…tak tradá“, ve kterém si společně zazpívalo všech pět zpěváků, kteří se ten večer vystřídali na pódiu. Tady bych měl drobnou výtku- přišlo mi, že představování kapely bylo až příliš natahované, což mě po chvilce začalo lehce unavovat.
Merlin předvedl výbornou energickou show a Pumpa k oné energii ještě přidala unikátnost v podobě pěti zpěváků. Zkrátka to byl výborný večer, na kterém nebylo radno chybět, a já jsem nechyběl.