Seven, Marco Mendoza

3. 3. 2017 – Klub Exit-Us, Praha
Foto: Kateřina Smid

Marco Mendoza

Začátkem loňského roku vystoupil v pražském hudebním klubu Vagon baskytarový velikán MARCO MENDOZA. Tehdy šlo o moc povedený koncert. Když jsem zjistil, že se Marco v letošním roce vrací do České republiky, okamžitě jsem byl rozhodnutý na jeho pražský koncert vyrazit znovu. Tentokrát moje kroky mířily do klubu Exit-Us na Sokolovské ulici.

Na jeho letošní turné po vlastech českých byla přizvaná českobudějovická kapela Seven. Jelikož nesdílím nadšení některých českých médií z této kapely, nevěnoval jsem jí tolik pozornosti, abych její vystoupení mohl hodnotit. Můj zájem se upínal výhradně k hlavní hvězdě večera.

Začátek Mendozova koncertu sice poznamenaly menší technické problémy, ale po jejich odstranění stačilo, aby Marco promluvil do mikrofonu a publikum bylo okamžitě na jeho straně. Jako koncertní otvírák posloužila „Let The Sun Shine“ z Marcova prvního alba „Live for Tomorrow“ (2007). Na ní navázala skvělá „Hey Baby“ od Teda Nugenta, se kterým Mendoza jistý čas hrával. Protože tuhle pecku dávají na svých koncertech k dobru i domácí Krausberry, nebyla písnička publiku úplně neznámá. Oproti loňsku se v Mendozově bandu neobjevil Søren Andersen, ale místo něho hrál na kytaru Fabio Cerrone, který se svého úkolu zhostil se ctí. Naopak za bicími seděl už z loňského koncertu známý Pino Liberti.

Marco Mendoza Band

Fascinující na celém koncertu byla Marcova práce s dynamikou, kdy střídal tvrdý hardrockový nářez s ponořením celého klubu do téměř úplného ticha, to až vyráželo dech. A dech se mi tajil, i když Marco začal svým hlasem imitovat elektrické bicí. I tohle byla radost poslouchat. Marco často slézal z pódia, aby části písní odehrál a odzpíval přímo mezi svými fanoušky. Tyhle momenty dokazovaly, jak silná je Marco osobnost, a to nejen muzikantsky, ale také lidsky. Mendoza je nejen prvotřídní basák, ale také výborný zpěvák, který svůj hlas dokonale ovládá. I když klub nebyl úplně vyprodaný, přítomné publikum se královsky bavilo a po zásluze všechny písně odměňovalo bouřlivým potleskem. Nicméně větší návštěvnost by koncertu slušela. Na celkové atmosféře měl jistě nemalou zásluhu i vydařený zvuk. Za svou kariéru spolupracoval Marco Mendoza s mnoha velikány rockové scény, a tak by bylo divné, kdyby tyto spolupráce zůstaly nepřipomenuté. O Tedu Nugentovi již byla řeč, báječně vyzněla „Hole in My Pocket“ od Neala Schona. Významné bylo také Mendozovo působení v legendárních Thin Lizzy, od kterých zazněla méně známá písnička „Chinatown“. Baskytarista pak mezi tyto skladby chytře vklínil písně ze svých dvou sólových alb. Posluchač si tak mohl udělat komplexní obrázek o celé Marcově hudební kariéře. Než by jeden řekl ‚Mendoza‘, byl výborný koncert u konce. Závěr tedy obstarala již zmiňovaná „Chinatown“.