11. 10. 2017 – Klub Vagon, Praha
Foto: Kateřina Smid, Jiří Šimák
Musím přiznat, že jsem si na začátku tohoto roku ani neuvědomil, že ROCKOVÝ SVĚT existuje již pět let. Nevím, kdy mi to poprvé došlo, ale když jsem si tohle pětileté výročí uvědomil, bylo mi hned jasné, že to bude chtít nějakou oslavu. A jak jinak by se mělo slavit než pořádnou muzikou. Pozval jsem dvě mému srdci blízké kapely JANOVEC & ČILIMNÍK a AFTERGLOW. Nakonec se navíc se na pódiu objevil speciální host – legendární bluesový kytarista LUBOŠ ANDRŠT. Jako místo konání výročního koncertu jsem si zvolil svůj oblíbený klub Vagon na Národní třídě.
Ačkoliv vím, že ronovští Janovec & Čilimník jsou výbornou kapelou, zmocnila se mě několik dní před koncertem lehká nervozita. Budou se kluci v Praze líbit? Nebudu poslouchat uštěpačné poznámky o špatném výběru? Kolik přijde lidí a jak budou reagovat? Tyhle otázky jsem si jako pořadatelský nováček kladl ještě při vstupu do klubu. Nervozita ale postupně opadávala s dalšími a dalšími přicházejícími návštěvníky, kterých se nakonec v klubu sešlo kolem osmdesáti. První do něj dorazili doslova pár minut po jeho otevření. Zhruba ve 21:15 to vypuklo a kapela zpod Železných hor začala hrát. Zvědavě jsem chodil po sále a po očku sledoval reakce publika. Zdálo se, že se všichni dobře baví. Měl jsem z toho obrovskou radost.
K mé velké spokojenosti přispíval i excelentní zvuk, který měl na svědomí dvorní ‚vagoňácký‘ zvukař Libor Šťovíček. Téměř euforicky jsem si užíval příjemnou a pohodovou atmosféru, která ve Vagonu panovala. Protože Rockovému světu přišla popřát spousta přátel, je nasnadě, že také ta nálada byla velmi přátelská, až skoro rodinná. Možná to bude znít pateticky, ale pohled do zaplněného klubu mě dojímal. Všichni, se kterými jsem stihl prohodit pár slov, chválili nejen celý večer, ale také Rockový svět. Samozřejmě, že mě to moc těšilo, konec konců, koho by tohle všechno netěšilo, že? Ale neměl bych zapomínat, že chválena byla i samotná muzika. Janovec & Čilimník se zkrátka v Praze líbili. A soudě podle nasazení kapely se Praha líbila i Janovci & Čilimníku. Spadly ze mě poslední zbytky nervozity, protože o tom, že Afterglow s Lubošem Andrštem se budou líbit také, jsem už nepochyboval.
Nejsilnější moment na mě ale teprve čekal. Aniž bych o tom měl nějaké tušení, ona chvíle přišla, když mě zpěvák Afterglow Honza Holeček pozval na pódium, aby proběhla oficiální gratulace. Sice se mi moc nechtělo, ale situace si to žádala. Pohled z pódia na zaplněný klub byl neskutečně krásný a emotivní. Honza pojal celou gratulaci jako křest Rockového světa. Jenže ono pokřtít webové stránky je docela oříšek. Honza tedy vylil panáka Diplomatica, které jsem dostal darem, na mě. Nevím, kdo vše o tomhle věděl, ale tato scéna vyvolala u všech přítomných výbuch smíchu, a ve mně kromě smíchu vyvolala nepopsatelný pocit, v němž se mísilo mnoho emocí. Už před začátkem koncertu mě několik lidí vyzývalo, abych něco řekl, ale tyhle výzvy jsem zatím odmítal s tím, že jde o běžný koncert, při kterém není třeba, aby se jeho pořadatel nějak zviditelňoval.
Ovšem po Honzově ‚křtu‘ jsem si uvědomil, že o obyčejný koncert nešlo. Byla to oslava Rockového světa, serveru, který pro své čtenáře už pět let připravuji. Něco říct to opravdu chtělo. Jenomže v té chvíli jsem se zmohl jenom na jedno slovo – DĚKUJI. Těch darů bylo nakonec víc. Velkým hudebním darem, ze kterého jsem měl obrovskou radost, bylo vystoupení Luboše Andršta jako speciálního hosta Afterglow. Jejich společný set byl pro všechny velkým překvapením. Že se na pódiu objevila osobnost Lubošova formátu považuji za velkou čest. Když Luboš Andršt odešel z pódia, ještě notnou dobu pokračovalo energické vystoupení kapely Afterglow. Na úplný závěr mi bylo předáno milé přání, podepsané většinou návštěvníků koncertu. Také tohle mi vhánělo slzy do očí.
Znovu bych chtěl opravdu všem moc poděkovat. Muzikantům, kteří na oslavě zahráli, kamarádům, kteří mi s přípravou oslavy pomáhali, spolupracovníkům, kteří mi pomáhají Rockový svět připravovat, personálu klubu, kteří pro oslavu poskytli skvělé prostředí. A jak se říká, ‚last but not least‘ z celého srdce děkuji všem návštěvníkům, kteří do Vagonu přišli a svou přítomností přispěli k neopakovatelné atmosféře, na kterou se nezapomíná.
Že jsem toho tentokrát nenapsal moc o samotné muzice? To je zkrátka proto, že jsem se chtěl pokusit zprostředkovat své pocity a atmosféru tohoto parádního mejdanu. Snad mi to čtenáři pro tentokrát odpustí. O obou kapelách toho na Rockovém světě napíšu ještě dost a dost.
Fotogalerie Kateřina Smid
Fotogalerie Jiří Šimák