16. 4. 2016 – Tančírna – Panský dům, Chotěboř
Foto: Romolo Cicutto
Rád navštěvuji mimopražské koncerty, člověk alespoň může okusí koncertní atmosféru i jinde než v Praze. A rád jezdím na koncerty do malebné Chotěboře, protože tam vládne pohodová, téměř rodinná atmosféra. Ale hlavně tam hrají skvělé kapely. Když jsem se dozvěděl, že téměř po roce v Chotěboři vystoupí jedna z mých nejoblíbenějších kapel T4, která si navíc jako support pozvala stále populárnější brněnskou partu LIDOPOP,hned jsem věděl, že bych si tenhle večer neměl nechat ujít. A taky, že jsem nenechal.
Přiznám se, že o kapele Lidopop jsem toho moc nevěděl a vlastně stále ještě nevím. Nicméně to, že byli přizváni jako předkapela T4, a také to, že v loňském roce natočili CD s Romanem Dragounem, dávalo tušit, že půjde o kapelu, která mi bude hudebně celkem blízká. Bohužel shodou okolností jsem se do Tančírny dostal až v době, kdy měli Lidopop odehránu asi polovinu svého vystoupení.Nezbývalo tedy než se rychle začít soustředit na muziku a dění v sále. V podstatě hned po vstupu do sálu mě zaujal velmi kvalitní zvuk, který byl dobře srozumitelný. Často se mi zejména u kapel, které neznám, stává, že není dobře rozumět zejména zpěvu.To v Chotěboři neplatilo, takže jsem byl velmi spokojen. Druhou věcí, která mě zaujala, tentokrát ovšem ne zcela v dobrém slova smyslu, bylo, že prostor před pódiem tou dobou zel zcela prázdnotou a lidé posedávali kolem svých stolů. Nicméně zdálo se, že kapele to ani moc nevadí a neúnavně hrála svoje garážové blues s lehkými vlivy popu i punku. Jako celek mě to hodně bavilo. Na poslední dvě nebo tři písničky se kapele přeci jen podařilo nalákat na plac několik lidí, kteří zde nakonec jakýsi náznak koncertní atmosféry vytvořili.
Vzápětí po té, co muzikanti z Lidopopu koncertní prkna opustili, přišli na ně hudebníci z T4, aby během krátké chvilky naladili své nástroje a mohli začít svůj set. Osu jejich repertoáru tvoří písně z jejich zatím jediné, za to však skvostné desky „Pár tónů a slov“ (2009). Hned v úvodu koncertu se o menší vzrušení postaral kytarista Stanislav ‚Klásek‘ Kubeš, když se mu během druhé písničky porouchal kabel od kytary. Standa několik minut s kabelem zápasil, aby jej na konec vyměnil za jiný. Pak už bylo vše v pořádku. Tahle epizodka nejenže muzikanty nijak nerozhodila, ale ukázala také jejich neskutečnou profesionalitu. Kapela při výpadku kytary šlapala dál jako by nic, ale poté, co se znovu ozval zvuk, přehrála písničku od místa, kdy začala technika zlobit. Takže slovy Romana Dragouna dobře to dopadlo, zkrátka paráda. Pak už ale celý koncert probíhal bez jakýchkoliv potíží, a tak se člověk mohl v klidu zaposlouchat do takových perel jako „Pár tónů a slov“, „Skříň“ či „Divnej summit“. Je ale dobře, že se mezi tyhle skladby sem tam dostala i píseň, která nepatří přímo do repertoáru T4. To byl třeba případ výborné „Juliet“. Nevím, na kolik má cenu rozebírat výkony jednotlivých muzikantů. Každému kdo se o český bigbít jen trochu zajímá, musí totiž být jasné, že T4 je zkrátka záruka skvělé muziky a hráčského mistrovství, což v Chotěboři kvarteto hudebníků jen potvrzovalo. Byl jsem fascinován krásným ‚klouzavým‘ zvukem bezpražcové basy Vladimíra ‚Gumy‘ Kulhánka. Zvuk byl vůbec ten večer v Chotěboři na velmi vysoké úrovni. Jedinou kaňkou bylo, že obecenstvo stále ještě sedělo u svých stolů a nevytvořilo tak kapele odpovídající kulisu, kterou by si zasloužila. Nicméně se ukázalo, že po přestávce měla i tahle kaňka zmizet.
Po přestávce jakoby publikum někdo polil živou vodou a to se s prvními tóny písně „Za vodou“, kterou si zazpíval její autor Standa Kubeš, nahrnulo pod pódium, kde začalo tančit, zpívat a tleskat, tak jak se na pořádný koncert sluší a patří. Když už byl kytarista u mikrofonu, uvedl svým osobitým způsobem další své písně „Šedý pán“ a „Funny“. V průběhu večera jsem zaznamenal dvě skladby, které jsem neznal – že by novinky? Oproti první polovině byl koncert živější, o což se zasloužilo dobře se bavící publikum, které na začátku večera pod pódiem citelně chybělo. O výborný spád koncertu se samozřejmě starala i samotná kapela, která publiku servírovala jednu lahůdku za druhou. A tak zazněly „Ja znáju“, „Kaleidoskop“ další. Závěr skvělého večera pak obstarala výrazná hitovka „Spící ryba“, po které se kapela s publikem rozloučila. Jenže na setlistu zbývala ještě jedna píseň, která nemohla nezaznít, a tak po krátkém vytleskávání Tančírnu rozezněl jedinečný „Zdroj“.
Když to tedy shrnu: byl to večer trochu déle probouzejícího se pubilka, ale hlavně úžasné muziky a špičkových instrumentálních výkonů. Co víc si od sobotního večera přát.
Celá fotogalerie:
