15. 11. 2016 – Divadlo Hybernia, Praha
Foto: Roman Hadl, Tomáš Rozkovec
Jednou z výrazných postav českého, respektive československého rocku je skladatel, klávesák a zpěvák LEŠEK SEMELKA, který působil v takových kapelách jako Blue Effect, Bohemia a jeho vlastní kapele S.L.S. Lešek letos slaví 70. narozeniny a při této příležitosti uspořádal v pražském divadle Hybernia speciální galakoncert.
Ačkoliv se rocková hudba s divadelním prostředím příliš neslučuje, bylo mi jasné, že tenhle koncert za návštěvu určitě stát bude. Kromě jiného totiž sliboval spoustu zajímavých hostů. Popisovat zde prostředí divadla Hybernia asi nemá moc velký smysl, pojďme tedy k samotné muzice. Koncert odstartovalo s mírným zpožděním ,vlčí‘ intro, které odkazovalo na Leškovu zatím poslední desku „Čas vlků“, z níž pocházely první dvě skladby. Zejména první skladba „Stopy“ mě zaujala svým textem, který vtipně odkazoval na všechny zásadní písně Semelkovy bohaté kariéry. Po dvou novějších písních už přišla na řadu starší tvorba. Hned první ‚historickou‘ písní byla „Šaty z šátků“ – vítězná píseň Bratislavské lyry v roce 1979 a i v Hybernii se setkala s velkým ohlasem. Lešek Semelka měl v loňském roce vážné zdravotní problémy a možná i proto není jeho zpěv tak perfektní jako dřív. Projevilo se to na intonaci Semelkova hlasu, takže mi nějakou chvilku trvalo, než jsem si na jeho nový styl zpěvu zvykl. Na druhou stranu musím říct, že onen chraplák, který byl dlouhá léta Semelkovým poznávacím znamením, mu v hrdle zůstal. Prvním hostem se stala zpěvačka Marcela Březinová, která s Leškem Semelkou dlouhá léta spolupracovala. Zpěvačka si za doprovodu S.L.S. zazpívala písničku „Na kopcích“.
Marcela Březinová byla nejen očekávaný host, ale také všem dokázala, že jí to stále báječně zpívá. Jestliže byla bývalá Semelkova spolupracovnice očekávaným hostem, pak byl překvapivým hostem Pepa Vojtek. Ten si zazpíval jeden z velkých Leškových hitů „Jména“, a musím podotknout, že se písně zhostil se ctí. Ještě než koncert předělila pauza, zazněla píseň „Ty“, věnovaná Leškově ženě Aleně.
Do druhé poloviny si oslavenec pozval 20členný symfonický orchestr pod vedením dirigenta Tomáše Živora. Ovšem ještě než začal symfoňák hrát, přišli na pódium další dva hosté, a ne tak ledajací- Michal Pavlíček a Roman Dragoun. Ti jediní nehráli písničku ze Semelkovy tvorby, ale v jejich podání zazněla Dragounova fantastická píseň „Kronikář“. Poslechnout si v téhle písničce skvělé Pavlíčkovo sólo byl jedinečný zážitek, který se nejspíš nebude jen tak opakovat. Pro mě osobně tohle byl vrchol večera, který ale ještě nekončil. Jen co se symfonický orchestr naladil, zazněla legendární skladba „Černej kříž“.
Přišlo mi, že se v ní Semelkův zpěv přece jen o něco vylepšil, což potvrdily i další dvě skladby „Zmoudření babím létem“ a „Zázrak jedné noci“ z desky „Svět hledačů“, kterou Lešek Semelka nahrál s Blue Effectem v roce 1979. Současnou sestavu S.L.S. tvoří vedle Leška Semelky mladí muzikanti. Hodně se mi líbila souhra rytmické sekce ve složení Michal Daněk (bicí) a Dalibor Joska (basa), ale neztratili se ani kytaristé Tomáš Vychytil a Martin Smejkal. Prostě omlazená sestava kapele hodně pomohla a skladby znějí svěže a energicky. Všem zmiňovaným skladbám dodal orchestr na větší síle a poslechnout si slavné art-rockové písně v aranžích pro symfonický orchestr je opravdu velká lahůdka. Protože většina skladeb ve druhé polovině měla více než 6 minut, byla píseň „Zázrak jedné noci“ tím posledním co v základní části programu zaznělo. Po krátkém, ale velkém aplausu se celá kapela vrátila na pódium, aby zahrála hitovku „Jsi prostě nejlepší“, která zazněla v rockové úpravě.
Oslava 70. narozenin Leška Semelky proběhla více než důstojně. Člověk tak mohl slyšet písně, které zase tak často ke slyšení nejsou. Zde byly navíc zahrány v neobvyklých aranžích. To vše přispělo k jedinečnému hudebnímu zážitku.