11. 5. 2016 – Malostranská Beseda, Praha
Foto: Kačka Smidová
Téměř po roce vystoupil v Malostranské besedě ROMAN DRAGOUN AND HIS ANGELS. A protože jméno Romana Dragouna je pro mě synonymum kvalitní muziky a výtečných textů, neodolal jsem a do Malostranské besedy se ten večer vypravil.
Příjemně zaplněná Malostranská beseda si na příchod Romana Dragouna a jeho andělů musela počkat o malou chviličku déle, než byl avizovaný začátek koncertu, ale vadilo to asi málo komu. Hned od úvodní „Stín mý krve“ bylo jasné, že tady se bude hrát opravdu výjimečná muzika. Celý večer byl pojat jako průřez celou Romanovou kariérou, a tak kapela zahrála i méně známé písně, které nejsou na první poslech výraznými hity. Jednou z takových písní je pro mě „Sloní paměť“, která je v Romanově tvorbě možná trochu ‚ukryta‘, ale její text má obrovskou sílu. Zvuku hned od začátku dominovala skvěle sehraná dechová sekce ve složení Radek Kašpar (saxofon) a Míra Barabáš (trubka). Když Míra Barabáš navíc zahrál na početný arsenál perkusních nástrojů, šlo o velkou hudební lahůdku. Trošku mě ale zamrzelo, že za dechovou sekcí zůstala utopená kytara Miloše Švece. Větší prostor kytara dostala pouze v několika písních, jako třeba v báječném „Kronikáři“, ten ale zazněl až v druhé půlce, takže zatím nepředbíhejme. Skvěle šlapala i rytmická sekce v podání Filipa Benešovského (basa) a Ondřeje Pomajsla (bicí). O bezchybné Romanově hře, stejně jako o jeho osobitém zpěvu snad ani není třeba se zmiňovat. Setlist byl vcelku rovnoměrně rozložen mezi všechna sólová alba Romana Dragouna a písním jako „Tenisák“ publikum nadšeně aplaudovalo. Dobrá nálada tak vládla na pódiu i v hledišti. Pro koncerty Romana Dragouna je typické, že veselejší písně střídají melancholické kousky, a tak si obecenstvo mohlo vychutnat třeba nádhernou „Sami“. Na veselejší notu pak zazněly výborné skladby jako „Beran a Štír“ nebo skvělá „Bárka“. Zhruba po necelé hodině předělila výborný koncert krátká přestávka.
Druhou půli zahájila písnička „60“ z letošního CD Romana Dragouna „Samota“, která zároveň připomněla, že muzikant letos oslavil významné životní jubileum. Písnička byla zahrána pouze za doprovodu piana. Jen co „60“ dozněla, přišla na pódium opět celá kapela, aby zahrála o něco rockovější písně, než tomu bylo v první polovině. Malostranská beseda se tedy dočkala takových skvostů jako „Otlučená srdce“ nebo „Tvůj život“. Především ale zazněl již zmiňovaný „Kronikář“ s brilantním kytarovým sólem. Pro druhou polovinu koncertu bylo charakteristické také to, že se hrálo hodně písniček, které otextoval Romanův otec František Roman Dragoun, jehož texty jsou zaměřené hodně duchovně. Musím říct, že ač ateista, tak při poslechu Dragounových textů nějak instinktivně v Boha, tak jak je v jeho písních, věřím. V této části večera došlo také na skladby z repertoáru skupin, v níž Roman Dragoun paralelně působí. Od legendárního Futura zazněly hity „Voda“ a „Juliet“, ale Roman nezapomínal ani na pecky ze sólových alb, takže dal k dobru například skvělou „Ptáci vesmíru“. Při tak báječné muzice ani nemáte čas sledovat hodinky, takže jsem ani nepostřehl, že se kvapem blíží závěr koncertu. A tak jsem začal pomalu bilancovat: viděl jsem skvělé hráčské výkony, slyšel úžasné písničky, které pocházely snad ze všech alb, co Roman za svou kariéru natočil. Jediné co ještě chybělo, bylo, aby zazněla nějaká pecka od Progres 2. A co by to asi tak mělo být jiného než „Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce“. Na tuhle kultovní píseň došlo v prvním přídavku. Moc se mi líbilo, jak ve skladbě vyzněly dechové nástroje, to byla opravdová lahůdka, která rozpohybovala celou Malostranskou besedu. Na úplný závěr pak zazněl nedostižný „Zdroj“.
Roman Dragoun and His Angels opět dokázali, že na naší hudební scéně mají výjimečné postavení. Jejich koncerty jsou po všech stránkách zárukou té nejvyšší kvality, kterou si vždy rád znovu dopřeji.
Celá fotogalerie: