Forum Karlín, Praha – 17. 2. 2016
Foto: Jiří Rogl
Už i slovutný kytarista MICHAL PAVLÍČEK alias ‚Čombe‘ má za sebou pět životních tuctů, které oslavil v rámci pražského Beatfestu ve Foru Karlín, kde se čím dál častěji pořádají významné hudební akce. Napsat, že to byla zdařilá oslava, by tentokrát bylo málo, protože v tomto případě to byla oslava vskutku královská.
Sehnat několik dní před koncertem lístky se rovnalo čirému bláznovství, nicméně mně se to podařilo a do Karlína jsem se tedy mohl vypravit. Už první pohled do beznadějně nabitého sálu prozrazoval, že tady se budou dít velké věci. Můj druhý pohled směřoval na pódium, kde kromě obří LED obrazovky, a klasických rockových nástrojů bylo připraveno také místo pro doprovodný dechový orchestr, skládající se ze členů Hudby Hradní stráže a Police České republiky. V této souvislosti si nemohu odpustit malou odbočku – před čtvrtstoletím by policie na podobném koncertu byla v úplně jiné roli a v jiných uniformách než v těch vycházkových, ve kterých seděli členové hostujícího orchestru. A dost možná že tato myšlenka neprolétla hlavou jenom mně, ale i samotnému oslavenci i většině přítomných.Nicméně doba se na štěstí změnila, a tak prvním hostem, kterého kapela i orchestr doprovodili, se stal Jan ‚Sahara‘ Hedl. Jeho vystoupení jsem ještě úplně nevnímal, jelikož jsem tou dobou ještě dlel v předsálí, ale ze sálu ke mně doléhala poměrně klidná muzika s podmanivým Hedlovým zpěvem. Jen co Sahara opustil pódium, spustila Pavlíčkova doprovodná kapela první instrumentální skladbu, kterými byl celý koncert prokládán. V těchto skladbách Michal Pavlíček dokazoval, že je kytarista minimálně evropského a dost možná i světového formátu, který by se dle mého názoru neztratil ani v Satrianiho projektu G3. V zákulisí však ještě čekala spousta hostí, takže jako další se na pódiu objevil Tomáš Hájíček, aby spolu s mistrem zazpíval písničku svojí kapely Krucipüsk „Láska je kurva“. Další dvě písničky si přišla zazpívat Monika Načeva, která přeci jen divokou rockovou jízdu poněkud zklidnila, což byla právě ta chvíle, která dala nejvíce vyniknout přítomnému dechovému orchestru. Zpěvačka byla také první z hostů, které se dostalo možnosti zazpívat si dvě písničky. Klidnější polohu Pavlíčkovy tvorby, kterou Monika prezentovala, přišli vystřídat další dva hosté zvučných jmen, tedy Ota Balage a Kamil Střihavka.
Jinými slovy, na pódiu se usídlila formace BSP. A když už BSP, tak nutně musely zaznít dva megahity „Holka čapni draka“ a především fenomenální „Země vzdálená“. Kdysi jsem tuhle píseň slyšel na jiném velkém koncertě a tam jsem byl jejím provedením dost zklamán. Tady však bylo všechno v pořádku a jak Kamil, tak i celá kapela předvedli parádní výkon, který obecenstvo právem odměnilo bouřlivými ovacemi. Poměrně zajímavou vsuvkou byla vzpomínka na dobu, kterou Pavlíček strávil s kapelou Big Heads. Ta se bůhvíproč scvrkla na kratičkou ukázku z videoklipu „Knedlíky“ a několik mistrových slov. Je to velké škoda protože zrovna kapelu Big Heads bych si poslechl s velkou chutí. Za připomenutí stojí také perfektní bubenické sólo Miloše Meiera, které ocenili nejen diváci, ale snad i samotný Michal Pavlíček, jemuž sólo poskytlo jednu z mála chvil, kdy si mohl v zákulisí trochu odpočinout.Odpočinek však netrval dlouho a oslavenec se vrátil na pódium. V patách mu kráčel další gratulant – slovenský kytarista Andrej Šeban. Virtuózní kytarové duo spolu mimo jiné zahrálo skvělou věc „Bratři“, kterouMichal svého času složil pro svůj pořad „Na kloboučku“, kde se s Andrejem Šebanempoprvé sešel. Poté už přišly na řadu kytaristovy životní kapely, tedy Stromboli a Pražský výběr. Obě dvě kapely jsou modlami českého rocku a tak nebylo divu, že se v hale zvedla vlna neutuchajícího nadšení. Jako první se ke slovu dostali Stromboli, i když v lehce pozměněné sestavě, neboť za nemocného Klaudu Kryšpína musel zaskočit Miloš Meier.Ale protože oba dva jsou velká bubenická esa, nebyla tato záměna vůbec poznat. Jak se kdysi někde vyjádřil samotný Michal Pavlíček, velkou pěveckou perlou jeho kariéry je zpěvačka Bára Basiková, což sama dokazovala už od úvodní anglicky zpívané skladby „Sandonorico“.
Mimochodem, roztomilou zajímavostí onoho večera byl fakt, že v ten den měla narozeniny Bára nikoliv Michal, který je oficiálně oslavil už o několik dní dříve. Takže právě zpěvačka dostala jako dárek zlatou desku za prodej nahrávky „Fiat Lux“, z níž právě dozněla melancholická věc „Katova pomocnice“. Nicméně osobně mám raději starší tvorbu Stromboli, a tak mě doslova nadchla „Carmen“, stejně jako potěšily„Třesky plesky“. Svou nesmazatelnou stopu ve Stromoboli zanechali i další dva gratulanti, tedy Roman Dragoun a Vilém Čok, kteří si přišili zahrát kultovní „Ó hory, ó hory“. A byla to neskutečná jízda. Vilém Čok ještě zůstal, aby odzpíval další nářezovku„Na václavským Václaváku“ a předznamenal tak příchod dalším gratulantů Jiřího Hrubeše a Michaela Kocába – na pódiu tedy stanul Pražský výběr. Když už Pražský výběr, tak rozhodně nemohl nezaznít „Olda je přítel můj“, skvěle vyzněl i následující „Chvastoun“ a okénko Pražského výběru uzavřela zlidovělá „Zubatá“, během níž na vozíku přijel i nemocný Klauda Kryšpín, aby si alespoň na chvíli zařádil jako hráč na rumba koule. Čas běžel jako bláznivý. Po krátce děkovačce a přestávce se na pódium ještě vrátila Bára Basiková, aby zazpívala křehkou baladu „Košilela“, po které se všichni odebrali z pódia. Jenže koncerty zkrátka nekončí krásnými baladami, chtělo to ještě nějakou pecku. A ta opravdu přišla v podobě klasiky od LedZeppelin – nesmrtelnou „Whole Lotta Love“ si s chutí ještě přišel zazpívat Kamil Střihavka.
Takže kdybych měl celý tenhle zážitek shrnout, musel bych napsat: Parádní muzika, skvělý zvuk, elektrizující atmosféra, ale hlavně jedinečný MICHAL PAVLÍČEK – zkrátka monstrózní oslava. Á propos, abych nezapomněl, za sehnání lístku a zprostředkování tohoto zážitku patří vřelé díky kamarádce Hance.