…a rockeři dokazují, že umí táhnout za jeden provaz Rockeři neměli nikdy v této zemi na růžích ustláno. Ještě před rokem 1989 k nim jako k „vyvrhelům“ společnosti přistupovala komunistická státní mašinérie, která je popotahovala buď za dlouhé vlasy, anebo v době „nové vlny britského heavymetalu“ za pruhované kalhoty, a předtím či později i za další „výstřelky“, ať už šlo o punk (číra na hlavě či spínací špendlíky) nebo novoromantismus (černé oblečení), kterými dávali zřetelně najevo, že nepatří do povrchní konzumní společnosti ani do žádné církve a že je pro ně smyslem života svoboda a volnomyšlenkářství. Tohle všechno se mi promítlo v hlavě během pátečního koncertu v pardubické ČEZ Aréně, kam zavítali na závěr svého turné k poslednímu albu Now What?! rytíři světového hard rocku – legendární, původně britská skupina, Deep Purple. Vzpomněl jsem si při této příležitosti na rok 1983, kdy jsme seděli s kamarády v restauraci Chrudimka a společně se těšili právě do ČEZ Arény v Pardubicích na koncert Pražského výběru, který měl v té době slušně našlápnuto k tomu, aby ke zděšení „soudruhů“ vyhrál v anketě o Zlatého slavíka. Jenže, než jsme stačili vyrazit do města perníku, donesla se k nám zpráva, že soudruzi kapelu nemilosrdně „zařízli“ tím, že jí zakázali na neurčito vystupovat. Stačil k tomu jeden jediný očerňující tendenční článek v novinách Tribuna, které normální smrtelník běžně nekupoval, a po kterém nastala pro rockery v tehdejším Československu několikaletá doba temna. Namísto renomovaných uměleckých agentur a osvědčených promotérů začali do výběru toho, co se smí a nesmí hrát, mluvit svazáci a další s režimem spříznění ideologoví tajemníci, vrcholem čehož byla i krátkodobá, do té doby nemyslitelná prohibice při koncertech. Paradoxem pak v postkomunistické éře bylo, že se někteří z těchto bývalých svazáků svezli s uvolněním poměrů na vlně zájmu a hladu po západní hudbě, a vybaveni potřebnými kontakty se organizováním takřka nikdy nekončící šňůry koncertů finančně zajistili po zbytek života, zatímco odstavení promotéři a zasloužilí hudebníci nějaký čas doslova živořili. A co na to pravověrný rocker? Už ho nehonili „komanči“, ale byl pro změnu zase vystaven „honu na čarodějnice“ ze strany katolické církve, která začala nabádat své ovečky, aby bojkotovali koncerty kapel Black Sabbath, Iron Maiden a jim podobným se zdůvodněním, že jsou to údajně služebníci samotného Satana. Tedy ti, kteří ve své hudbě hlásají svobodu, nespoutanost, lásku, rebelii proti prohnilému establishmentu a nabádají k vlastnímu názoru a zodpovědnosti za svůj osud. A to se přirozeně všem, kteří nám chtějí po svém organizovat život, nehodí do krámu, protože to jde proti jejich ideologii, jejímž jediným cílem je ve skutečnosti mít pod kontrolou co nejvíce lidských duší. A přesně tohle jsem vnímal v krásné poklidné atmosféře koncertu „párplů“, o nichž oficiální média dokáží maximálně napsat, že jejich největší hit Smoke On The Water pojednává o požáru, už ale nevysvětlí čtenářům symboliku a hloubku tohoto prožitku. Naštěstí to ale vědí rockeři, z jejichž očí vyzařovala vášeň pro nesmrtelnost a nadčasovost této hudby, která je zřejmá už po několik desetiletí. Každopádně „rockový svatostánek“ u Labe došel po všech předchozích peripetiích přeci jen svého naplnění. Pražský výběr se sem vrátil po letech v původním složení a s nejsilnějším materiálem, ruce si tu podávají takové veličiny světového rocku jako Judas Priest, ZZ Top anebo naposledy právě Deep Purple, kteří jsou spolu s Led Zeppelin a již zmiňovanými Black Sabbath považováni už více než 45 let za průkopníky světového hard rocku, a kteří dokázali spojit klasickou hudbu, blues či folk s těžkotonážními riffy. A tohle všechno svedlo do kotle pardubické ČEZ Arény v pátek tisíce fanoušků, pro něž to byl opravdový svátek, ať už po stránce hudební, tak i mezilidské. Nikdo se nenechal otrávit povrchností některých celostátních médií, jež reagují jen na ty hudebníky, kteří jsou momentálně „in“. Takřka všechny fanoušky, kteří přišli, spojovalo totiž „jejich“ rádio a časopis, a především dobře promazaný hudební stroj, který vytvářel v zaplněné ČEZ Aréně pozitivně laděné napětí v očekávání toho, co přijde dál. A že přišly na závěr některé největší „pecky“, i když se na všechny nedostalo, není třeba ani zdůrazňovat. Důležité však je, že rockeři nevymřeli a dokazují, že i když jim režimy moc nepřejí, drží pohromadě a vytvářejí jednu velkou hudební rodinu, pro kterou je rock´n´roll a svoboda projevu alfou a omegou jejich života. A to, přiznejme si, se dnes už moc nevidí. Roman Zahrádka, Pardubice 14. 2. 2014
Vyhledat
Rockový svět doporučuje
Kalendář koncertů
Po Út St Čt Pá So Ne 1 2 3 4 - 20:30 -23:5904.02.2016
Krausberry: nejlepší česká blues-rocková kapela zpěváka Martina Krause, který je označován jako český Mick Jagger.
Martin Kraus – Zpěv
Mário Císař – Kytara
Václav Svojtka – Kytara
Michal ‚Růžena‘ Chroňák – Kytara
Jiří ‚Ježek‘ Kredba – Basová kytara
Štěpán Smetáček – Bicí
5 6 7 8 - 21:00 -23:5908.02.2016
Afterglow: Je pražská blues rocková kapela, kterou v roce 2013 založili klávesista a zpěvák Jan Holeček společně s kytaristou Jindřichem Musilem.
Jan Holeček – Zpěv, klávesy
Jindřich Musil – Kytara
Pavel ‚Houba‘ Novák – Basová kytara
Jiří ‚Zelí‘ Zelenka – BicíBlues Session: Skupinu v polovině osmdesátých let Petr Kalandra když si pro radost hrál své oblíbené bluesovky, protože pro neustále přibývající koncerty potřeboval regulérní kapelu sezval do ní několik svých přátel aby si na koncertech společně zajammovali. Kapela se po Kalandrově smrti v roce 1995 rozpadla. K jejímu úplnému obnovení došlo až v roce 2005. Skupina nyní hraje písně ze svého ‚kaladrovského‘ období, ale i nový založený na písních Jaroslava ‚Olina‘ Nejzechleby, Vladimíra Merty či Bruce Springsteena. V současné době skupina vystupuje ve složení:
Jaroslav ‚Olin‘ Nejezchleba – Zpěv, kytara, housle, violoncello
Pavel Skála – Kytara, zpěv
Ondřej Konrád – Foukací harmonika, zpěv
Jiří ‚Zelí‘ Zelenka – Bicí, zpěv
Václav Vávra – Basa
Michal Gera – Trubka
Jiří Hála – Saxofon
Jakub Zítko – Klávesy
9 - 20:00 -23:5909.02.2016
Alice: Je plzeňská rocková kapela, kterou v roce 1990 založil bubeník Jiří ‚Mikeš‘ Milý. Ve Skupině svou kariéru nastartoval svou kariéru jeden z nejtalentovanějších zpěváků tehdejšího Československa Dan Bárta. Skupina zatím vydala tři dlouhohrající desky: „Yeah!“ (1991), „Ústa hromů“ (1992) a „Alice“ (1995). Po roce 1997 skupina výrazně omezuje svojí činnost a koncertuje pouze u speciálních příležitostí. Letošní turné je konáno u příležitosti 25 let od založení skupiny.
Dan Bárta – Zpěv,
Lumír Václavík – Sólová kytara
Martin Střeska – Kytara
Zdeny Podskalský – Basa
Jiří ‚Mikeš‘ Milý – BicíReport z koncertu si můžete přečíst zde
10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29