Terasa jízdárny Pražského Hradu – Praha, 4. 6. 2014
Nikdo mi nevymluví, že nejdivnější místo na světě pro pořádání rockového koncertu je areál Pražského Hradu. V rámci svého světového turné právě tam vystoupil legendární kytarista Jeff Beck. Po příchodu na místo koncertu jsem nevycházel z údivu. Všude byly rozestavěny hostesky, mezi kterými procházeli ve svých parádních uniformách členové hradní stráže. Celý obraz ještě dokresloval pohled na spoustu snobů usrkávajících sekt z plastových pohárků, vůbec jsem se v takovém prostředí necítil dobře. No, ale hlavní je muzika, takže se pojďme věnovat jí.
Asi 20 minut po dvacáté hodině na pódium přišli muzikanti z Beckovy doprovodné kapely aby jim v patách šel samotný pan kytarista. První písní večera byla novinka „Loaded“ ze songlu „Yosogai“ jenž vyšel pouze v Japonsku. Skladbu odměnilo zatím ještě sedící publikum vlažným, jakoby povinným potleskem. Následovala další novinka „Nine“ na kterou navázal první coververze konkrétně šlo o „You Konw, You Know“ od Mahavishnu Orchestra. Pomalu se začalo probouzet i publikum a první odvážlivci začali nesměle opouštět své plastové židličky. Zatím poslední album Jeffa Becka „Emotion & Commotion“ připomněl tvrdší kousek Hammerhead. Jeff si do Prahy přivezl doprovodnou kapelu složenou z mladých muzikantů z nichž vyčnívala basistka Ronda Smith, která si hned v začátku koncertu střihla parádní sólo, ale neztratili se ani další hudeníci, doprovodný kytarista Nicolas Meier zase umě nahrazoval chybějící klávesy.
Co se týče zvuku jsem byl tentokrát docela spokojený, jen mi připadalo, že Jeff má až příliš zkreslenou kytaru a nějakou dobu jsem si na to nemohl zvyknout. I přesto, že stejně jako na koncertě Yes ani tentokrát toho kytarista moc nenamluvil a mezi písněmi se omezil jen na zdvořilostní poklony začínala se vytvářet atmosféra hodna rockového koncertu. Osobně se mi moc líbila skladba „Egyptian“ s orientálním motivem. Tou dobou už nemalá část publika nejenže opustila svá místa, ale začala se nenápadně posunovat směrem k pódiu čemuž se ještě více méně úspěšně členové hradní stráže snažili zabránit. Při skvěle zahrané Hendrixově klasice „Little Wing“ jsem na místě nevydržel ani já a přesunul jsem se o notný kus dopředu. Atmosféra již dávno vygradovala a každá z písní byla odměněna bouřlivým potleskem. Spolupráci s českým rodákem Janem Hammerem zase připomněla báječná „Blue Wind“. V závěru koncertu ještě zazněla skvělá rocková vypalovačka „Big Block“ z legendární desky „Guitar Shop“. Už i hradní stráž pochopila, že nemá cenu fanouškům bránit v jejich křepčení, takže se mnozí z nic dokázali nahrnout až pod pódium, aby byli svému mistrovi na dosah. Poslední skladbou základního setu měla být další klasika „A Day In The Life“ od Beatles. Jenže během ní došlo k něčemu naprosto nevídanému, vystoupení postihl výpadek zvuku, muzikanti chvíli nechápavě popocházeli po pódiu a lomili rukama. Celou situaci se snažil zachránit bubeník Jonahtan Joseph akustickým improvizovaným sólem na bicí. Výpadek naštěstí netrval moc dlouho a tak kapelaslavnou beatlsovku v klidu dohrála.
Přídavky byly tentokrát tři: „Rollin‘ and Tumblin‘“, „Cause We’ve Ended As Lovers“ a jako poslední zazněla křehká „Corpus Christi Carol“ z již jednou citované desky „Emotion & Commotion“. Koncert to byl tedy určitě zajímavý jen si stále myslím, že jinak krásné prostředí areálu Pražského Hradu se s rockovou muzikou příliš neslučuje.