Praha – Palác Akropolis – 17. 10. 2013
Na výroční koncert kapely Schodiště (dříve Nahoru po schodišti dolů band) jsem se dost těšil, kapelu jsem si předlety oblíbil pro její vtipné texty i pro pozitivní energii, která z nich sálá. Koncertní program navíc sliboval spoust zajímavých hostů, nemenším lákadlem byl i samotný sál, tedy pražský palác Akroplis. A to, že jsem se po delší době na koncert s Bobem – člověkem, který mě inspiroval k založení Rockového světa, byl další z bonusů toho večera.
Protože v Akropoli je nařízený konec všech koncertů ve 22 hodin, začalo se už v 19:00. Kapela přišla na pódium v notně obměněné sestavě, což jsem věděl. Zpočátku to vypadalo, že sál bude poloprázdný, ale během první písníčky, kterou byla hudební hříčka „Svinska pržola“ ze stejnojmené desky se Akropole vcelku slušně zaplnila. Ze stejné desky pocházela i další písnička, skvělá pecka „Dokonalá kost“. Kapela svou oslavu uváděla sloganem „30 let na pumpách“. Proto na pódiu stála improvizovaná pumpa (rozumněj benzinová) na, které posedávali hostující muzikanti, myslím, že nejvíce času na ní strávil Vašek Koubek. Doktor Krajíček se snažil všechny písničky uvodit nějakým zážitkem z pumpy, někdy bylo tohle uvádění povedené více, jindy méně. Po prvních dvou peckách přišli na řadu písně, které jsem neznal a tak jsem ve svém křečepčení poněkud ochladl. První host, prý Jarda Svoboda z Trabandu si zazpíval písničku „Sázava“ z poslední schodišťácké desky „Roztoky“. Pak přišla na řadu velestará pecka „Exém“ ve které jsem spíš obdivoval prapodivný nástroj na, který hrál Vráťa Horčík, nevím jak se ten nástroj jmenoval, ale vypadal dost hustě. Další písmičku z novinkové desky zazpívala bubenice Pája Táboříková. Ta holka má skvělej hlas a podle mě hravě strčila do kapsy (v jejím případě spíš do velkého bubnu) i kritikou dost ceněnou Lenku Dusilovou. Kromě skvělého zpěvu Pája předvedla i výbornou hru na bicí. V další z povedených věcí „Růžovej den“ si part na foukačku střihl další z hostů Vladimír Merta. V první půlce ještě nemohli chybět hity jako „Vrávoravá svačinářka“ nebo „Jede paní do lázní“. Ke konci první půlky ještě Vladimír Merta za doprovodu Schodiště zahrál vlastní věc „Chtít chytit vítr“.
Druhou půlku zahájil dvěmi písněmi Vašek Koubek, po něm muzikanti ze Schodiště opět pokračovaly v produkci mě málo známých či úplně neznámých písniček. Na žádné oslavě nesmí chybět opilec, tentokrát se této role důstojně ujal Vláďa Merta, který se v písni „Moje první tlustá Šárka“ prodral skryt za umělou květinu k mikrofónnu a cosi se do něj pokoušel zapět. Pak zase předváděl nějaké taneční kreace, které většinou končily pádem na zem :). V další písničce zase přiběhl na pódium s nějakou dlouhou „tyčí“, kterou následně hodil do publika. Mám za to, že ve chvíli když Merta publiku rozdal veškeré zásoby kapelního piva došla členům souboru trpělivost a ožralého Mertu nějak zpacifikovali protože od té doby se pak na pódiu už neobjevil. Mezitím koncert pokračoval a s blížící se desátou hodinou se blížil i konec večírku. Z písniček se už sázelo na osvědčené pecky jako „Ve čtyři ráno“, kapela si na pódium pozvala posledního hosta, kterým byl někdejší dlouholetý člen Jaroušek, krerý si zatancoval parádní „Dysko song“ a zbytek písniček mezi, kterými nechyběly „Pytliky ČSA“, „Bezevší poezie“ a závěrečná „Černí ptáci“ odehrál na klarinet.