Vagon Klub – 12. 12. 2013
Ačkoliv jsem měl delší dobu v plánu na tenhle koncert zajít, málem jsem na něj zapoměl. A nebýt kolegy Patricka, nechal bych si ho ujít což by jak se později ukázalo byla zásadní chyba. Patrick mě lákal na kapelu svých kamarádů se zvláštním jménem Čí je to vina? Já jsem se na koncert chystal spíš kvůli Schodišti, ale říkal jsem si proč nepoznat novou kapelu.
Skupina Čí je to vina? o sobě uvádí, že hraje deathpop, už to samo o sobě je docela zajímavé a neméně zajímavé bylo i nástrojové obsazení, kromě tradičních rockových nástrojů jako kytara, bicí a basa lze v kapele k zaslechnutí ještě akordeeón a mandolína. Bylo vidět, že skupina má v Praze slušnou fanouškovskou základnu protože prostor před pódiem se poměrně solidně zaplnil. Styl kapely bych asi řadil někam mezi Schodiště a Tři sestry. Jejich písničky byly spíše veselé, škoda jen, že nebylo povětšinou nebylo rozumět textům protože podle slov Patricka jsou texty obzvláště vypečené. Ta asi třičtvtěhodinka kterou měla kapela vyhrazenu uběhla vcelku příjemně, ale já se už těšil na Schodiště.
Naposledy jsem byl na Schodišti když skupina slavila v Akropoli 30 let na pumpách což není zase tak dlouho. Přiznám se, že tehdy mě bavila tak půlka koncertu, ale o tom jsem už na Rockovém světě psal. Po nebytné zvukové zkoušce zazněl obvyklý otvírák koncertů instrumentálka „Svinska pržola“ ze stejnojmené desky. V tu chvíli jsem se začal radovat a poskakovat v rytmu veselé melodie. Když navázala skvělá pecka „Dokonalá kost“ věděl jsem, že si ten večer parádně užiju. A taky že jo! Hráli se sice i písničky z desek, které neznám a, které mě na minulém koncertu víceméně nudily. Takže tentokrát jsem si užil i písničky jako „Maha, Maha“ nebo „V Praze 7“. Krásná byla i Pájou Táboříkovou zpívaná písnička „Strašák“. Ani jsem se nenadál a koncert byl v půlce. Kapela si dala pauzu která bohužel rozjetou jízdu trošku přibrzdila. Po přestávce kapela dokázala navázat tam kde v první půli skončila a starší písničky „Ve čtyři ráno“ či „Beze vší poezie“ mě zase hodně rychle vrátitly do nálady. Publikum včetně mě se výborně bavilo, Doktor Krajíček uváděl písničky v duchu celého letošního turné, tedy 30 let na pumpách. Koncert gradoval, osobě mě potěšila ještě pecka „Pokornej pán“. Na „Dysko song“ přišel na pódium host – populární Jaroušek, který celou věc společně s Doktorem doprovodil známou choreografií. Poslední věv obstarla výborná skákavá pecka „Černí ptáci“, po ní se už kapela definitivně rozloučila.
Ten večer jsem si užil o moc víc než narozeninový koncert v Akropoli, chybělo snad jediné, kultovní pecka „Pytliky ČSA“, ale ani to nemohlo zkazit můj pocit ze skvělého večera. Jo, abych nezapoměl, ten večer mi chyběl ještě hustej nástroj 😉