Tento článek bude spíš osobní poctou legendárnímu muzikantovi, jednomu ze zakladetelů neméně legendárních Deep Purple.
Jon Lord se narodil 9. června 1941. Ačkoliv vystudoval klasickou hudbu, stal se v roce 1968 jedním ze zakládajích členů Deep Purple. Přesto k vážné hudbě stále inklinoval. V roce 1969 složil velkolepou hudbu k albu Concerto for Group and Orchestra, v níž vizionářsky spojil rockovou hudbu se symfonickým orchestrem. Tehdy ještě určitě netušil, že o mnoho let se z podobného spojování světů vážné a rockové hudby stane módní záležitost. Lord se podílel na nejslavnějších deskách Deep Purple jako jsou: In Rock, Machinehead, Burn či v post Gilanovském obdoobí Come Taste the Band (Ochutnávka). S Deep Purple vydržel až do jejich rozpadu v roce 1976.
Ale Lord nezahálel ani po rozpadu Deep Purple a jeho Hamondky se stali poznávacím znamením například Whitesnake. Když v roce 1984 obnovili Deep Purple svou činnost, nechyběl u toho ani Jon Lord. Hned první deska „Perfect Strangers“ byla víc než povedená a klávesy na ní mě naprosto dostaly do kolen. Už jen zvuk kláves v úvodní písničce „Knocking at Your Back Door“ byl naprosto unikátní a celá deska dodnes patří k mým nejoblíbenějším. Do svého odchodu v roce 2002 se Jon Lord podílel na všech deskách a jeho přítmnost byla nepřehlédnutelná. Jona jsem na živo viděl dvakrát a vždy to byl parádní zážitek, jeho sólo na hamondy s fragmenty českých skladeb patřilo k vrcholům každého koncertu. Poslední desku, kterou jsem slyšel a na níž se Jon podílel, byla bluesové „Danger – White Men Dancing“, kterou nahrál s kapelou Hoochie Coochie. Deska byla opět vynikající.
Jon Lord zemřel v pondělí, 16. 7. 2012 ve věku 71 let, na Londýnské klinice, kde podlehl plicní embólii. Jeho hudba však nezemřela a vždy, když si pustím nějakou z desek s Lordovou účastí, vím, že Jon ožije.