Foto: Jiří Rogl
Korektury: Eva Houšková, www.irockshock.net
Narodil se roku 1925 v kolébce blues, v deltě Mississippi jako Riley B. King. A blues měl doslova v krvi, byl totiž označován jako král blues a spolupracoval snad s každým, kdo ve světovém hudebním showbusinessu něco znamená. Namátkou jmenujme taková jména jako Eric Clapton, The Rolling Stones, U2 či Joe Cocker. Řeč je o fenomenálním černošském bluesmanovi, kterého znal celý svět jako B. B. KINGA a který svou pozemskou, mimořádně úspěšnou hudební kapitolu definitivně uzavřel 14. května 2015 v úctyhodném věku 89 let.
Dvě ‘B‘ v jeho jméně pak údajně znamenají ‘Blues Boy‘, což je přezdívka, kterou si Riley vysloužil během svého působení v Memphisu. Blues začal hrát ve čtyřicátých letech a ve studiu poprvé nahrával v roce 1949 pro společnost RPM Records. První Kingova deska s názvem „Singin’ The Blues“ vyšla v roce 1956. Do svého pojetí blues přidával prvky ostatních hudebních stylů, jako jsou jazz či pop. Už za svého života se stal obrovskou legendou, která inspirovala celé zástupy bluesových a rockových muzikantů. Za svou bohatou kariéru vydal více než čtyřicet alb. Poslední z nich vyšlo v roce 2008 pod názvem „One Kind Favor“. B. B. King je také držitelem patnácti cen Grammy. Že je tento muzikant členem rockandrollové síně slávy, snad ani není třeba dodávat. Neklamným poznávacím znamením B. B. Kinga byla kytara značky Gibson, které podle jedné ze svých skladeb říkal Lucille. Zvuk jeho Lucille byl rozpoznatelný hned po několika úvodních taktech. Zajímavostí je, že v roce 1994 byl na Beale Street v Memphisu otevřen B. B. King’s Blues Club. Po jeho otevření následovaly po celých USA další a dnes byste po celých Státech našli osm bluesových klubů B. B. Kinga.
Osobně jsem se k jeho hudbě dostal někdy koncem devadesátých let minulého století, kdy se mi do rukou dostalo album „Deuces Wild“, na kterém v jednotlivých skladbách hostují muzikanti jako třeba Van Morrison, Tracy Chapman, Zucchero či Dave Gilmour. Ačkoliv deska nebyla nijak extra komerčně úspěšná a ani dnes není řazena ke zlatému Kingovu fondu, já jsem jí byl upřímně uchvácen. A když jsem pak v roce 2000 slyšel skvělou desku „Riding With The King“, kterou natočil společně s další bluesovou ikonou Erikem Claptonem, propadl jsem kouzlu B. B. Kinga docela.
V posledních letech trpěl King těžkou cukrovkou, přesto však ještě v nedávné době dokázal absolvovat téměř stovku koncertů ročně. V květnu 2015 byl však kvůli komplikacím s cukrovkou dvakrát hospitalizován. Po propuštění zůstával v domácím ošetřování ve svém domě v Las Vegas, kde také 14. 5. 2015 ve spánku zemřel. Zůstala po něm spousta krásné muziky, která bude rozdávat radost ještě mnoha generacím bluesových fanoušků.