Retro Music Hall – 24. 9. 2013
Tenhle koncert sliboval zajímavou podívanou, nejen že metalovej dědek Brichta má opět novou kapelu téměř celou složenou z málo známých hudebníků, ale také i proto, že do role předskokana byla pasována nová kapela Kranz – revival mého oblíbence Jirky Schelingera.
V kapele Kranz hrají Aleš Suchopár a Tomáš Pavelka na kytary, na bicí hraje Jarda Ruml – všichni tři hrávali v Bandu Milana Schelingera, mají tedy písničky Jirky Schelingera v krvi. Byl jsem hodně zvědav, jak se s Jirkovými písničkami popere zpěvák Luboš Rosenkranz. Skupinu ještě doplňuje basák Lukáš Varaja, který souběžně ještě hraje s Alešem Brichtou.
O otvírák se tentokrát postarala pecka „Hudba radost dává“, byla skvěle zahraná, což mě při kvalitě muzikantů ani moc nepřekvapilo. Co mě ale překvapilo, byl zpěv. Luboš Rosenkranz nemá takový chraplák jako Jirka nebo Milan, nicméně zabarvení i styl zpěvu Schelingerovy kluky trošku připomíná. Na úvod jsem tedy byl spokojen. Další věci, jako „Zima“ ani rockandrollové „Miminko“ z vysoce nastavené laťky vůbec neslevily. Kapela hrála tvrději než Milanův band, což rozhodně nebylo na škodu, naopak. Také jsem měl pocit, že do písniček dali kluci více sól, což taky bylo ku prospěchu. Nicméně třeba kecám a byl to jen můj pocit. Převážně se sázelo na ty rockovější věci z Jirkova repertoáru, což mě velmi těšilo, a kapela sklízela zasloužený ohlas. Párplovskou „Šípkovou Růženku“ si přišel zazpívat host, Petr Kolář, kterého osobně moc nemusím a jeho výrok, že si přišel zazpívat skladbu, která je nejblíž jeho srdci, mu taky věřím jen stěží. Nicméně, ať je jaký je, zpívat umí, takže nakonec i „Šípková Růža“ vyzněla hodně dobře. Čekal jsem na svou oblíbenou „Lukrécii Borgii“ a dočkal jsem se, i když v ní došlo trošku ke kiksu, kdy se Luboš s Alešem v refrénu trošku neshodli, ale co stane se. Jediný bublegum toho večera byl „René, já a Rudolf“. No, nazdar, tuhle písničku nemám vůbec rád a tak jsem si demonstrativně přestal zpívat. Což k mému úžasu vůbec nikomu nevadilo :). Nemohly chybět ani obligátní „Jahody mražený“, písniček bylo ještě víc, ale všechny si je už nepamatuju, natož abych si pamatoval jejich pořadí. Koncert se pomalu blížil ke konci, ještě jsme se vydali na Prosek, kde už dost let řádí „Lupič Willy“, z Proseka pak přímou linkou na „Kartágo“, které je mojí oblíbenou zastávkou na všech koncertech. No, a to už byl definitivní konec. Celkově mě tedy nový Schelinger revival příjemně překvapil a potěšil, jen doufám, že příště už kluci nechají toho „Reného“ na golfu :).
Po krátké pauze na pódium přišli hudebníci Aleš Brichta Projektu, jak se oficiálně jmenuje nejnovější uskupení kolem metalového dědka. Nejznámějším členem je kromě samotného principála bubeník Štěpán Smetáček, basáka jsem znal z právě skončeného Kranzu. Hned úvodní „Peklo už čeká“ byla zahraná v docela ostrém tempu a pokračoval v něm i následující „Poslední legionář“. Kapele to šlapalo a pod pódiem se udělal celkem slušný kotel. První pomalou věcí, kterou dali brichtovci k dobru, byl velestarý „Barák na odstřel“, po kterém hned následovala zpěvná pecka „Výlet do bájí“. Kapela tedy zatím hrála staré osvědčené pecky, což jsem docela ocenil, protože poslední Brichtova deska se mi moc nezamlouvá. Pěkná byla i starší věc od Arakainu, konkrétně šlo o „Zlá křídla osamění“. Bylo mi jasné, že z nové desky něco musí zaznít. K tomu došlo záhy. Na pódium přišla vokalistka Lucka Roubíčková, která s Alešem zpívala všechny vokály na desce i na koncertě. První, co z nové desky zaznělo, byla politická agitka „Pan K.lousek“, i když se jedná a docela řízný kousek, moc mě tahle věc nebavila. Totéž můžu říct o pomalé „Lásky jedný plavovlásky“. Bavit mě začala až vtipná „Jen počkej, zajíci“. Ostatní písničky také vyzněly lépe než na CD. Trošku mi vadilo, že z nových věcí byl sestaven jeden velký blok, osobně mám radši když jsou písničky promíchané, ale to je asi věc názoru. Poslední z nových věcí byl vcelku slušný „Fénix“. Pak se už zase začaly hrát starší věci. Co se hrálo v poslední části si už tak moc nepamatuju, každopádně mě potěšila Schelingerovka „Jsem prý blázen jen“. Aleš si na pódium pozval stejného hosta jako předskokani Kranz, tedy Petra Koláře, spolu zazpívali další věc od Arakainu – „Apage Satanas“, bohužel se jim stalo to samé jako Kranzu, textový kiks. No což, stane se, rockeři jsou taky jen lidi. Přídavek obstaral nový kousek „Jahodový pole“, který považuji za to nejslabší, co ten večer zaznělo. Úplně poslední pak byla nesktuečná trashová jízda „Gladiator“.
Když připočítám fakt, že ten večer měly obě kapely měli bravurní zvuk, šlo o parádní rockový mejdan se vším všudy.